Článek
Ivana (39) svou roční holčičku miluje nade vše. Stará se o ni pečlivě, dalo by se říct, že až příliš. Ve všem totiž vidí jen nebezpečí, které na její dcerku číhá. V trávě ji nenechá, protože by mohla chytit klíště. Písek je zase špinavý a mohla by tam chytit žloutenku. Volný pohyb po bytě také nepřichází v úvahu, všude jsou samé rohy, proto holčička tráví svůj čas jen v maminčině náručí, případně v malé ohrádce či kočárku.
Podle odborníků je ale tohle spíš děsivý přístup k výchově, který může dítěti hodně uškodit. Koneckonců možná i proto Eliška ještě ani neleze, natož aby chodila.
Kdo se bojí?
Každý rodič se samozřejmě o své dítě bojí, ale s pomocí instinktu a v zájmu přirozené dětské snahy objevovat svět to většina z nich zvládne držet v rozumných mezích. Sklony k přílišné úzkostlivosti mívají následující typy matek:
- Starší maminky
- Matky vymodlených dětí
- Matky, které tak byly samy vychovávány
- Ženy, co rády plánují, chtějí mít vždy vše pod kontrolou
Jakkoli ale můžou jejich výchovné postupy působit na první pohled dobře (jsou to velmi zodpovědné matky, které své děti milují, ochraňují a snaží se pro něj dělat to nejlepší), je jejich jednání nebezpečné.
Každá matka se o své dítě bojí, ale je třeba obavy překonat a dopřát dítěti prostor pro rozvojFoto: Profimedia
Takhle to dětem škodí
Lze bez nadsázky říct, že svou péčí škodí na všech možných úrovních – negativně ovlivňuje vývoj dětského imunitního systému, fyzický i psychický vývoj.
Imunita –Dítě jednoduše musí přijít do kontaktu s okolním světem, se vším, co mu nabízí. „Z hlediska budování imunity se dítě potřebuje setkat s mnoha podněty, na které je imunitní systém nucen reagovat. Tak se vlastně učí rozpoznávat, s čím musí bojovat, aby sám sebe ochránil,“ vysvětluje psycholožka Anita Michajluková z Centra zvyšování psychické odolnosti. Naprostá sterilita dítě drží v jakési uměle vybudované ochranné kleci, ze které ale jednoho dne stejně vystoupí, ale jeho organismus na to nebude připraven.
Fyzický vývoj –K tomu, aby se dítě naučilo sedět, lézt a chodit, potřebuje prostor. Musí mít možnost si tyto dovednosti osvojit a natrénovat. A aby se nezranilo, musí získávat zkušenosti. „Dítě se potřebuje krůček po krůčku naučit, kam nemá strkat prstíčky, že kamna pálí, že když se pokusí slézat ze schodů po hlavě, spadne a bolí to. Že pampeliška je hořká a písek také nechutná nejlépe,“ vyjmenovává Anita Michajluková.
Psychický vývoj –Tím, jak je dítěti upírán osobní prostor, nemá možnost reagovat na svět. „Je vlastně jen poslušný nástroj maminky. Vyrůst z něj pak může ustrašená osobnost bez vlastního názoru, s nízkým sebevědomím a s nezdravou fixací na matku,“ varuje psychoterapeutka pro děti, rodiny a mezilidské vztahy Lucie Mucalová.
Z věčně opečovávaného dítka může vyrůst ustrašený a nesebevědomý jedinecFoto: Profimedia
Nech dítě žít!
Velmi těžká je tato situace pro blízké takové ženy, většinou totiž nevědí, jak ji přimět ke změně. Prvním krokem by měla být klidná komunikace. „S klidem a respektem jí vysvětlovat, co to pro dítě může znamenat. Že si sice váží její péče, ale dítě potřebuje ke zdravému vývoji i volnost, prožitky, zkušenosti, úspěchy, ale i pády,“ radí Lucie Mucalová.
Tatínci by pak i za cenu nějakého konfliktu měli trvat na tom, že budou s dítětem trávit určitý čas o samotě, kdy mu mohou dopřát chybějící podněty a zkušenosti.
Pokud je ale ratolest již nějak zpomalena ve vývoji, případně matka opravdu své obavy nezvládá a nehodlá nic měnit, končí legrace. Je čas vyhledat odborníka a s pomocí terapeuta ženu úzkosti zbavit.
Znáte takovou příliš úzkostlivou matku? Máte někoho takového ve svém okolí?
