To nejděsivější, co vás může dnes potkat? Žádný čert, ale krampus! Podívejte se na ty nejhorší

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na rozdíl od svatého Mikuláše, který odměňuje hodné děti dárky, krampus má za úkol potrestat ty nezbedné a neposlušné. Popisuje se jako démon nebo zlý společník a obvykle se zobrazoval coby strašidelná postava s rohy, drápy, koňským ocasem a s tělem porostlým hustou srstí. A během tradičních vánočních průvodů (nazývaných krampuslaufy) oblékají lidé kostýmy krampusů, chodí ulicemi a vytvářejí zábavné i trochu strašidelné scény.

Tato tradice pramení z pohanských zvyklostí a později byla integrována do křesťanských vánočních zvyků. Její kořeny jsou ale mnohem brutálnější. Za předlohu krampuse se někdy považuje folklorní ženská postava Perchta. Ta podle pověstí obcházela zhruba 12 dní před Vánocemi spící děti, a když byly hodné, dala jim do boty minci. Když však zlobily a nedodržovaly tradiční adventní půst, rozpárala je a břicho jim vycpala slámou a kamením.

I když mají podobnou funkci, několik odlišností se najde. Dalo by se říct, že krampus je čert „dotažený do extrému“. Třeba krampus v Rakousku nedává zlobivým dětem brambory, ale rovnou rákosky. Český čert je „pohádkovější“ a má s sebou pytel, ve kterém odnese zlobivé děti do pekla. Zato krampus tahá necky s vodou, kde malé nezbedy rovnou topí.

Jak už napovídá podobný vzhled i charakter těchto postav, může se původně jednat o stejnou, jen časem a odlišnou tradicí pozměněnou bytost. Ve slovanských zemích se také věřilo, že když se pravé jméno démona s rohy a ocasem napíše, anebo dokonce vysloví, přivoláte ho přímo na sebe. Proto naši předkové zvolili náhradní označení čert. Jak to ale bylo doopravdy? To už se asi nedozvíme – ale bát se můžeme.

Mikuláš, čert a anděl: Odkud se vzali a kde nadělují?