Článek
V mnoha rodinách byl v minulosti 5. prosinec dost podobný. V předvečer svátku svatého Mikuláše vtrhla do bytu trojice tradičních postav a děti, vyděšené k smrti, se leckdy nezmohly ani na slovo, natož odříkat básničku. Mikuláš četl všechny jejich hříchy, čert chřestil řetězem a mával pytlem a anděl to s pochopením sledoval. A máma s tátou? Stáli opodál, pokyvovali, postrkovali dítě blíž, nutili ho recitovat…
Frustrace ani strach děti neposílí
Ano, všichni to nakonec přežili. Ale jak jste se tehdy cítili? Hrůza, strach, nejistota, rodiče, kteří vás nechránili, ale naopak vás postrkovali blíž k čertovi. Nemohli jste se bránit, klást odpor, jen jste doufali, že to dobře dopadne…
Tohle ale nejsou emoce, které děti posilují, byť si to mnozí dospělí myslí. Frustrace či strach, kterému je dítě nuceno bez jakékoli opory čelit, psychiku rozhodně neposílí. „Frustrace sama o sobě odolnost nebuduje. Posilující zkušenost to může být, jen když dítě cítí podporu a zároveň má možnost rozhodovat o tom, co je mu příjemné. Pokud je zaskočené, vystrašené nebo tlačené do situace, kterou nechce, učí se spíš bezmoci,“ vysvětluje Lenka Králová, vedoucí pedagogického týmu organizace Sto skupin, která se snaží zlepšovat kvalitu vzdělávání budoucí generace.
Učíte děti bezmoci a slepé poslušnosti
A tak je tahle tradiční podoba Mikulášovy návštěvy kontraproduktivní. Mnozí rodiče ho zvou proto, aby děti byly odvážné, jen tak se něčeho nelekly, uměly se o sebe postarat… A výsledek? Budují v dětech spíš submisivitu, slepou poslušnost, neschopnost dát najevo nesouhlas, obavu říct, že se jim něco nelíbí a nechtějí to podstupovat.
Jedná se o jakýsi rodičovský trik, jak s pomocí strachu naučit děti poslušnosti. Jenže suplovat výchovu, důslednost a trpělivost strašidly není dobrý nápad.
Co myslíte: Bude chlapeček na tuhle chvíli s láskou a vděčností vzpomínat a bude odteď psychicky odolnější?Foto: Taneček David, ČTK
Mikuláše se nevzdávejte! Jen na to jděte jinak
Rozhodně to ale neznamená, že byste se měli návštěvy Mikuláše a jeho společníků vzdát. Tradice se není potřeba vzdávat, stačí ji jen trochu modernizovat a dát jí podobu, která je v souladu s tím, co se dnes ví o dětském vývoji a psychologii.
Důležité je dopřát dítku víc prostoru, aby o sobě rozhodovalo samo. Když totiž cítí podporu a bezpečí a navíc ví, že má možnost situaci aktivně ovlivnit, skutečně z ní může načerpat nějakou sílu. „Musí vědět, že mu nasloucháte, aby vznikl bezpečný prostor, ve kterém může zvládnout i menší napětí. Tak tradice neztrácí kouzlo, ale získává nový rozměr. Dítě si odnáší pocit kompetence, jistoty a vědomí, že v tom, co prožívá, není samo,“ vysvětluje Lenka Králová.
Mikuláš beze strachu a bez stresu
A jak by to tedy mělo vypadat v praxi? Zaprvé má dítě vědět, že přijde Mikuláš a jak to bude probíhat. Rodiče by se měli s „herci“ předem domluvit, jak se budou k dítěti chovat, co si přejete a nepřejete. Dále pomáhají následující pravidla:
- Nechte na dítěti, jak moc se přiblíží. Nikam ho nestrkejte, nenuťte ho dát čertovi ruku, obejmout se s Mikulášem. Má právo rozhodovat, s kým a jak chce být v interakci, jak velký osobní prostor si potřebuje zachovat.
- Nenuťte recitovat. Je jen na dítěti, zda si s návštěvou bude povídat, řekne básničku, anebo ne. Do ničeho ho netlačte, není to cvičená opička.
- Rozumné masky. Masky jsou symbol a opravdu neplatí, že čím je čert děsivější, tím lépe.
- Buďte nablízku. Nenechte v tom potomka samotného. Buďte s ním, držte ho za ruku nebo v náručí. Dejte jasně najevo, že na těžké chvíle není samo a že s vámi je v bezpečí.
