Dopisy Ježíškovi aneb Když vám jde z dětských přání hlava kolem. Chci draka, nebo aspoň tygra!

K adventu a Vánocům se váže mnoho tradic a jednou z nich je i psaní dopisů Ježíškovi. Není to ale jen kouzelná zábava, význam vzkazů je také ryze praktický – jako seznam toho, co by vaše ratolesti rády našly pod stromečkem. A co vy poběžíte shánět po obchodech… Jenže co když se na seznamu objeví přání, které prostě splnit nelze?

Ježíšku, přines mi, prosím, bratříčka. Milý Ježíšku, nejvíc ze všeho si přeju sestřičku. To je vánoční klasika v mnoha rodinách – a i kdybyste nakrásně byli ochotni dítku splnit i tohle přání, těžko to stihnete během pár týdnů.

Své o tom ví čtenářka Zuzka: její čtyřletý Jeníček si napsal o sourozence. Pod stromečkem ho sice nenajde, ale Zuzka je přesvědčená, že zhruba šestiměsíční zpoždění vysněného dárečku snad pochopí. „Problém je spíš v tom, že Jenda má naprosto jasnou představu, jaký by ten sourozenec měl být. Chce brášku, v žádném případě sestřičku. Musí se jmenovat Ryder, protože Jenda miluje Tlapkovou patrolu. No a taky prý potřebuje, aby uměl rychle běhat a skákat, aby spolu mohli závodit,“ popisuje Zuzka, která pohlaví svého miminka ještě nezná. „Jestli to bude holčička a Jenda bude trvat na tom, aby se aspoň jmenovala Ryder, tak vážně nevím,“ směje se.

Kromě sourozenců může být problém i ve chvíli, kdy si vaše dítko přeje živé zvířátko. Pejska, kočičku, křečka, morče, želvičku či králíčka. Ale pořád to není to nejhorší, co se může stát. Pokud totiž usoudíte, že nějaké zvířátko zvládnete, můžete potomkovi splnit i takové přání.

V čoudu jste ve chvíli, kdy potomek zatouží po mazlíčkovi, kterého doma prostě mít nelze. „Co bych dala za to, kdyby si naše Sofinka přála třeba králíčka. Koupila bych jí klidně dva. Jenže Sofča chce tygra. Skutečného živého tygra, rozhodně ne plyšáka, to už jsem samozřejmě zkoušela,“ kroutí hlavou Martina, maminka téměř čtyřleté holčičky.

A může být ještě hůř! Když na to přijde, tygra můžete adoptovat a stát se jeho sponzorem v zoo nebo se tam na něj chodit každou neděli dívat. Ale co když si vaše dítě přeje živého dinosaura nebo draka? Tedy tvory, kteří prostě nejsou k mání? „Našeho Fandu čeká letos první velké zklamání,“ krčí rameny Hanka, maminka tříletého caparta.

Velmi zapeklité jsou situace, kdy dítě touží po jedné konkrétní věci, a nedokáže vysvětlit, o co přesně jde. „Milý Ježíšku, moc si přeju tu krásnou stavebnici, jak má spoustu barevných kostiček, co ale nejsou kostičky, ale takový různý kousky, co se k sobě připojujou a pak držej, i když to třeba spadne na zem.“

Když si tohle přání své za chvíli šestileté dcerky vyslechla Lenka, byla v koncích: „Nemáme ani ponětí, jakou stavebnici si Natálka přeje. Jediné, co jsem pochopila, je, že to není lego. A čím víc to popisuje, tím větší zmatek v tom máme.“

Její dcerka prý hru zahlédla v televizi, ale víc neví. „Ukazovala jsem jí různé katalogy hraček, ale nenašla to tam. Volám ji pokaždé, když jde reklama na hračky, ale taky nic,“ je bezradná Lenka. Navíc má podezření, že nejde o skutečnou stavebnici, kterou lze koupit, ale o hru z nějaké pohádky či filmu, který Natálka viděla.

My máme Ježíška, Američané Santa Clause. A kde nosí dárky žena?