Článek
Muži to tak mají určitě od pradávna. (Upozornění pro diskutující: vše dál je myšleno v nadsázce!)
Muž s rýmou totiž mamuta nevycítí, a ohrozí tím celý rod. Možná nejvíc nesnáší jakoukoli slabost, která ohrozí jeho dominantní postavení v okolí. Co snáší dobře, je zvýšená pozornost, kterou od svého okolí v době „ne-moci" vyžaduje.
Naši rodinu zachvátila angína. Ulehla jsem první já. S pocitem viny, že nakazím zbytek rodiny, jsem se ploužila kuchyní a vařila jako jindy. Bylo mi tak příšerně, že jsem dokonce na celé dva dny (humor) zůstala doma a nešla do práce.
Dospívající syn ulehl taky, ale s pocitem, že nemocná matka zůstává nadále matkou a vyžadoval servis až do postele. Okomentoval to vtipně: „Je mi sice trapně, že mě obskakuješ, ale když si představím, že bych měl vylézt a donést si čaj, tak tu trapnost radši překonám."
Když ulehl manžel, teprve angína dostala pozornost, kterou si zasluhuje. Jako v pohádce dům pokrylo černé sukno a všichni jsme začali kolem pokoje, kde stonala hlava rodiny, chodit po špičkách... Teprve jeho zimnice byla ta pravá zimnice a jeho 39 stupňů teploty bylo nejmíň o deset stupňů víc než mých 39.
Ano, vím, není to nic objevného, ale když stůně muž, nemoc má úplně jiná pravidla než nemoc ženy. Trvá déle, je horší a po ruce musí být pečovatelka. Ale pozor! Pečujte tiše a nenápadně, aby váš „silák" nevypadal jako fňukna a padavka! To by onemocnělo i jeho sebevědomí a mohlo by se mu přítížit!
Hezký den a hodně zdraví všem!
