Článek
Dobře míněná rada je ta, kterou vám rádce laskavě udělí, a to většinou tak, aby on z toho vyšel jako ten moudřejší a podle jeho mínění i lepší. Jako ten, kdo má zkušenosti. Každý jsme citlivý na nějaké jiné oblasti, kde ty dobře míněné rady těžko „vydejcháváme“.
Někomu vadí, když mu sousedka radí, jak zalívat a hnojit zahradu. Jiný zas nesnáší radu, jak nejlépe zavařovat okurky, protože přece ty sousedčiny jsou lepší než ty vaše... ostatně i manžel to říkal!!! Moje Achillova pata jsou rady ohledně výchovy dětí.
Když jsem chodívala ve 48 letech na písek se svou nejmladší a tam mně 28leté matky s dětmi o pár měsíců staršími radily, jakou máme mít lopatku, obuv i celozrnou svačinu..., že to, co máme my, je nevhodné a nezdravé… v duchu jsem soptila.
Občas jsem nevydržela a řekla jsem: „No jo, váš Kubíček teď papá pouze bio mrkvičku, ale až mu bude patnáct, tak bio cigaretky neseženete!“ Mladé matky se pohoršovaly a říkaly: „Ale my si ho vychováme jinak!"
Jasně, říkala jsem si v duchu, ten kout za základní školou už navštívily všechny generace deváťáků, ale váš Kubík určitě bude v patnácti radši chroupat bio mrkev, než by prošel klasickým dospíváním s první cigaretou i následnou nevolností.
Leckteré ženy píšou knihy o mateřství. Většinou sice samy zůstanou u jednoho dítěte, ale první kapitolu knihy dobře míněných rad už píšou cestou od gynekologa s čerstvou těhotenskou legitimací.
Jediná kniha, která mě fakt poučila, byla od jedné Angličanky, lékařky a matky 4 dětí, která do seznamu potřeb pro novorozené dítě napsala: pro první půlrok dítěti stačí na spaní staré šuple!!!!, jen dejte pozor na kočku, ať si nelehne k dítěti. A ještě to napsala tak, že to vypadalo, že by ten novorozenec mohl té kočce nějak ublížit.
Je mnoho odborných knih, ale žádná vám nepomůže ve zkřížených situacích. Jedna píše, co dělat, když má dítě spalničky, a ta druhá, co dělat, když se dítě vzteká. Málokterá kniha píše, co dělat, když se dítě vzteká, má spalničky, vy menstruaci, manžel služební cestu, vaše matka je v lázních a neteče voda.
Proč to vše píšu? Protože si netroufám přes všechny své životní karamboly, množství dětí i vztahů někomu něco radit. Nikdy jsem ani netrpěla potřebou někomu něco radit až… až teď. Od té doby, co jsem babička, přistihuju se při tom, jak začínám mít dobře míněné rady. Nebudu psát, komu se snažím radit, protože jméno mé nejstarší je pro mnohé diskutérky něco jako rudý hadr před očima býka na koridě. Ale vám – mým přítelkyním ze serveru ProŽeny.cz – prozradím, co jí radím.
Dneska ty mladé matky jsou obětmi časopisů a obrázkových knih, kde píšou spoustu zbytečných dobře míněných rad:
jak je pro dítě nutné mít určitou kojeneckou lahvičku, speciální kočárek, super speciální dudlík, hebký polštářek, kapičky na prdíky, kapičky na nudle, 10 druhů mléka, čajík na spaní, na bříško, na kašlík a čert ví co. Co tam nepíšou, je, že prvorodičky musí dbát především o sebe, aby jim z toho prvorozeného miminka samou láskou „neruplo v kouli“. To nejdůležitější, co dítě potřebuje, je totiž zdravá, šťastná a klidná matka.
Aby tím vším byla, musí mít trochu nadhled nad dítětem i svým mateřstvím. Prvorodičky, nebuďte oběťmi reklam, nepořizuje si každou kravinu. Dítěti stačí obyčejná strava, starší kočárek, zděděné oblečky a neobyčejné množství lásky. A za peníze, co vám zbudou, jděte raději s partnerem do kina. Od těch vašich miláčků je nutné si čas od času odpočinout.
To je má rada. Buďte milujícími matkami, ale s mírou. Čeká vás dlouhý běh. Ta vaše rozkošná miminka vás budou potřebovat ještě dalších 60 let, tak šetřete silami. A až budete mít druhé a třetí a čtvrté dítě, budete tuto dobře míněnou radu říkat všem prvorodičkám na potkání.
Pěkný den vám přeje babizna VŽ.
P. S.: Pojmenování babička se mi tak nějak zatím nelíbí… hůl ještě nemám a bílé vlasy zdárně kreju blond barvou z drogerie. Babi-zna zní skoro jako šťabaj-zna. Nebo ne?
