Zdá se vám, že máte nudný vztah? Prý je to v pořádku!

Tenkrát, když Aristoteles řekl, že láska se skládá z jedné duše ve dvou tělech, ještě vůbec netušil, že ona láska postupem času pozbude na významu. Ta současná a „moderní“ prý rozhodně není silná jako v pohádkách! Kanadská studie zjistila, že lidé žijící v páru nejsou příliš přesvědčeni o kvalitě svého vztahu a myslí si, že neprožívají nic mimořádného. Jak se na to přišlo?

Vědci z univerzity v Torontu, jejichž studii uveřejnil odborný magazín Science Daily, podrobili všetečným otázkám 73 dobrovolníků žijících v monogamním partnerství trvajícím nejméně šest měsíců, a to bez rozdílu, zda se jednalo o manželství nebo vztah na psí knížku. (Nikdo z respondentů nebyl předem obeznámen o pravém smyslu testu.) Ten probíhal následovně.

Výzkumníci se prostřednictvím dotazníků zajímali o kvalitu soužití, názory na společně dosažené cíle, pokroky od dob seznámení (prohlubování důvěry a podobně).

Respondenti měli odpovědět i na otázky, jak se s partnerem oslovují, zda používají termíny „moje lepší polovička“, nebo mají osvojené fráze typu: jde nám to spolu skvěle.

Podrobný test obsahoval i žádost o popis dvou slavnostních okamžiků vztahu a dvou vyhrocených scén. Na závěr dobrovolníci měli odpovědět, jestli vidí budoucnost v jednotě, tedy „jedno tělo, jedna duše“, nebo by každý z partnerů měl uvažovat převážně sám za sebe a upřednostňovat vlastní zájmy před těmi společnými. Jak to dopadlo? Existuje láska jako z pohádky? Prožívá ji vůbec někdo?

Po vyhodnocení výsledků se ukázalo, že se některé páry nejprve snaží udržovat svoje skutečné životy a vztahy dokonalé, nicméně pak si uvědomí, že to opravdu není reálné. Idealizovat si představu lásky, a hlavně partnera jde asi opravdu jen ve filmech…

Pak nemají oslovení odpovídat, že sice mají svůj protějšek rádi, ale že si s ním žijí tak nějak „normálně“ – nic významného ani mimořádného, prostě jen vztah jako každý jiný. (Rozhodně ne pohádkový.) A hlavně, vždyť „všude je něco“. Střízlivý názor, nebo velké pošpinění všech romantických představ? Odborníci se přiklánějí spíš k racionálnímu pohledu na věc.

„Lidé, kteří považují svoje vztahy za dokonalé a vyloženě hovoří o spřízněné duši, mají horší vztahy než ti ostatní, kteří si jsou vědomi svých nedostatků,“ nechal se slyšet profesor Spike Lee, jeden z autorů studie, pro zmíněný magazín. Kam se řadíte vy?

Romanticky sníte o tom, jak by to mohlo být, nebo jaké by to bylo, kdyby přišel někdo nový, možná lepší, romantičtější a schopnější? Nebo radši pracujete na kvalitě svého, možná ne tak pohádkového, ale přesto dobrého vztahu? Pokud to druhé, pak je tu jedna dobrá zpráva.

Anketa dál prokázala, že převážná většina respondentů považuje hádky a „výměnu vzduchu“ za přirozenou součást všech, tedy i velmi romantických vztahů, a někteří dokonce uvedli, že konfrontační debaty berou jako příležitost k růstu vztahu.

„Hádky nutně nejsou ukazatelem toho, jak jsou dva lidé ve skutečnosti kompatibilní. Prostě se jen dívají na svět trochu jinak, což je v pořádku,“ dodal profesor Spike Lee.

A tam, kde je tolerance, úcta a pochopení, tam je i láska jako z pohádky… (A pak že neexistuje! Možná má jinou formu než ve filmu, ale pořád JE!)

A co vy, prožíváte pohádkovou lásku?