Budíte se uprostřed noci plní úzkostí a černých myšlenek? Vaše podvědomí volá o pomoc

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Osm hodin ničím nerušeného klidného spánku… Co by za to někdo dal! Právo na to dobře se vyspat by mělo být zakotvené v ústavě, bohužel ani to by ničím nerušený odpočinek nikomu nezaručilo. Tak co tedy?

Jsou tři ráno, vy nemůžete znovu usnout a co je ještě horší, černé myšlenky se vám do hlavy derou jedna za druhou. A nedají se odehnat. Scénáře každodenních starostí začínají připomínat děsivý thriller a vám je jasné, že tahle noc bude zase stát za to. A ráno zívající a polomrtví únavou s kruhy pod očima si budete říkat: Proč se mi tohle jen děje? V čem dělám chybu, že se nemůžu pořádně vyspat…

„Noční probuzení do tmy je událostí, která nás zasahuje nejen smyslově, ale i existenciálně. Je to zkušenost, kdy se tělo probudí, ale duše ještě zůstává ponořená do podvědomých hlubin,“ vysvětluje Zuzana Steigerwaldová, psychoterapeutka z psychoterapeutické platformy Hedepy. A dodává, že tma kolem není jen fyzická – znamená i ztrátu orientace a bezpečí. „Ve světle dne jsme zvyklí ‚vědět‘, ‚mít věci pod kontrolou‘, ‚rozumět‘. V noci se však tento horizont rozplývá,“ říká Steigerwaldová. Což si většina z nás běžně moc neuvědomuje, ale pokud k tomu takto přistoupíte, už je zase o něco jasnější, proč v noci může i zdánlivě malicherný problém narůst do obřích rozměrů.

Pokud vás „něco“ budí opakovaně, je načase se ptát, co vám tím vaše podvědomí vzkazuje. „Neptejte se sami sebe: Co mám udělat? Ale spíše: Co mi uniká? Co potlačuji ve dne, že se to v noci dere ven?“ radí psychoterapeutka. „Je dost možné, že jste si nedovolili prožít nějaký smutek či zlost, kterou jste museli či chtěli potlačit. Stejně jako únavu, již jste překryli výkonem. A noc je často jedinou chvílí, kdy duše může ‚promluvit‘, protože den je zaplněn nekonečnou řadou povinností,“ upozorňuje Zuzana Steigerwaldová.

„Úzkost je často děsivá proto, že ji nechceme. Když ji však přivítáte jako posla, ne jako nepřítele, může se proměnit,“ vysvětluje psychoterapeutka. Zní to možná až příliš složitě, ale nejde o nic jiného než pochopit, co vás tak tíží. A přijmout to. Jen tak se dostanete na cestu, jak se s tím vyrovnat. Jako okamžitá pomoc v okamžiku, kdy vám uprostřed noci není nejlépe a nevíte, jak černé myšlenky zahnat, se nabízí začít se soustředit na svůj dech a tělo. Vnímejte jej a snažte se ho skutečně vědomě procítit. „Pomáhá také konkrétnost, tedy dotýkat se něčeho, co je přítomné. Zavnímat váhu těla. Zaměřit pozornost na jednotlivé vjemy – teplo, tlak, ticho. Vracet se z myšlenkových černých scénářů k tomu, co je teď,“ radí Steigerwaldová.

Úzkost je někdy podle psychoterapeutů symptomem „životního nesouladu“. Možná žijete způsobem, který není v souladu s vašimi hlubokými potřebami, hodnotami či rytmem. Zkrátka někde něco drhne a vy to přehlížíte.

Ptejte se sami sebe:

• Kde říkám „ano“, když cítím „ne“?

• Kde se příliš přizpůsobuji, potlačuji, přehlížím se?

• Kde se bojím být viděna taková, jaká skutečně jsem?

Cesta k úlevě nemusí být dramatická. Někdy stačí zpomalit, začít malými gesty péče a odvahy být sami sebou. „Možná vás duše v noci budí právě proto, že vám chce připomenout: Nežiješ tak, jak toužíš. Ale ještě je čas to změnit,“ říká Zuzana Steigerwaldová.

Vadí vám tma? Naše tělo ji ale potřebuje. Je důležitá nejen pro spánek, ale také omlazuje