Ve světě hlučný Halloween, u nás poklidné Dušičky. Kde se tyto svátky vzaly a co mají společného?

Dřív to byly jen Dušičky, dnes už mnozí slaví i Halloween. Oba svátky vzpomínají na duše mrtvých, každý po svém – Halloween hlasitě až karnevalově, dušičky spíš tiše a v poklidu. Jak ale obě tradice vznikly?

I když si většina lidí myslí, že jde o americký svátek, jeho kořeny jsou keltské. Vznikl ze svátku Samhain – to bylo jméno boha mrtvých. Slavil se v noci z 31.10. na 1.11. a Keltové věřili, že se v tu dobu otvírá most mezi světem mrtvých a živých, po kterém duše mohou přejít mezi živé.

Proto se na kopcích zapalovaly ohně, které měly duším pomoci najít cestu za živými, ale také měly zastrašit zlé duchy, kteří by chtěli škodit - ty měly odradit i hrůzostrašné kostýmy a masky, které si lidé oblékali.

Hodné duše byly vítány a mohly se posilnit jídlem a ovocem, které se dávalo před dům, ukázat jim je měly vydlabané dýně se svíčkou.

Halloween se stal v roce 609 křesťanským Svátkem všech svatých (All Halows' Evening) a jeho pojmenování vzniklo zkomolením anglického názvu. Držel se hlavně v Irsku, odkud si ho v 17. století „vzali s sebou“ ti, kteří odjížděli kolonizovat Ameriku a postupně se šířil i jinam, tedy i k nám – podporován obchodníky, kteří prodávají kostýmy, masky a halloweenské dekorace všeho druhu.

Halloween je jedním z nejoblíbenějších svátků a lidé se na něj chystají několik dní předem – zdobí se zahrady, domy, vchodové dveře a někdy i celé ulice a města. Všude vládnou pavučiny, pavouci, lebky, čarodějnice, černé kočky, kostry, vydlabané dýně, svíčky a lucerničky. Barvami Halloweenu jsou černá a oranžová.

Děti v tento den obcházejí domy a koledují – pokud nedostanou sladkosti, mohou provést nějakou zlomyslnost. Někde se pořádají i průvody nebo přehlídky masek. Každá země slaví tento svátek trochu jinak – v Německu můžete zajít na strašidelnou až horrorovou party, ve Španělsku jsou všude lebky, v Číně hoří tisíce svíček. Pověstný je Den mrtvých v Mexiku, ať už barevně zdobenými lebkami, ale i tím, že lidé hroby nejen navštěvují, ale na hřbitovech dokonce i nocují nebo pořádají večírky.

Svátek zesnulých, tedy Dušičky, se slaví 2. listopadu a následují po Svátku Všech svatých, který připadá na 1. listopad. Jde o den, kdy se podle křesťanské tradice lidé modlili za zesnulé, navštěvovali hřbitovy, hroby se zdobily živými květinami a zapalovali na nich svíčky. Ty symbolizují víru, že život nekončí smrtí, ale pokračuje. V kostelích se konají bohoslužby a cílem svátku je nejen vzpomínat, ale také usnadnit vstup duším z očistce do nebe.

I v tomto případě lze vysledovat původ v keltském svátku Samhain – pálení ohňů se v tomto podání „přetavilo“ v zapalování svíček na hrobech.

V minulosti se k Dušičkám pojily i mnohé zvyky – například se chystala lampa plná másla, které mělo sloužit duším z očistce k ošetření spálenin a lidé pili studené mléko, kterým se duše měly ochlazovat. Do ohně se házelo jídlo, kterým se mohly duše nasytit. Peklo se pečivo ve tvaru kostí nebo speciální buchty, jejichž těsto se zadělávalo mlékem a plnily se mákem nebo povidly – ty se rozdávaly chudým, kteří si pro ně chodili ke kostelům nebo ke hřbitovu. Tradičně se zapalovaly i svíčky v oknech a někde se konaly i průvody lidí se svíčkami, které směřovaly právě ke hřbitovu.

Kolem Dušiček se také tradičně plánují setkání rodin – záminkou může být právě návštěva hrobů a společná vzpomínka na zemřelé. Tento svátek, ač je od středověku brán jako křesťanský, dodržují i nevěřící a je brán jako tichá vzpomínka a projevení úcty blízkým, kteří zemřeli.

Kvíz: Co víte o Dni mrtvých, Halloweenu a dalších oslavách Památky zesnulých ve světě?