Hledala odreagování, dnes úspěšně podniká. Díky autistickému synovi je z ní „paní Makronková“ a plní si sny

Měla za sebou rok a půl studia historicko-literárního oboru na Filozofické fakultě pardubické univerzity, touha po finanční nezávislosti a soběstačnosti ji ale zavály do korporátu. Po roce práce v kanceláři otěhotněla a právě tehdy se začala psát její zásadní životní etapa.

V roce 2010 se jí narodil syn Sebastian, o tři roky později dcera Ella. Když byly Sebastianovi dva roky, začalo být zřejmé, že jeho vývoj není zcela standardní. Dlouho nemluvil, lpěl na rituálech a měl své pevné zvyky. V roce 2014 mu byl diagnostikován atypický autismus středního stupně. „V tu chvíli bylo jasné, že se do klasického pracovního života už pravděpodobně nevrátím,“ vypráví Radka Luňáková.

Dvojnásobná máma tehdy hledala trochu odreagování, a protože už od střední školy milovala francouzštinu, začala si na internetu hledat kurzy. Náhodou narazila na recept na francouzské makronky, které v té době byly u nás ještě raritou a téměř nikdo je nepekl. První pokus nedopadl valně, to ale Radku neodradilo. Už její druhý makronkový počin byl totiž téměř dokonalý.

Své dílo ukázala majiteli místní cukrárny, který z něj byl nadšený. Brzy se zprávy o jejím pečení rozkřikly, a tak se začali ozývat další lidé i kavárny, které o ně měly zájem. Radka však i přesto chtěla o makronkách vědět víc. Proč se někdy povedou a jindy ne? Proč zrovna dnes praskly? Hledala kurz, kde by jí někdo vysvětlil všechny detaily, ale nejbližší byl až v Paříži – ve škole Le Foodist.

Překážka? Pro někoho možná, pro Radku Luňákovou ani náhodou. „V České republice tehdy nebyl žádný kurz, neexistoval ještě instagram. Takže jsem měla jasno. A to největší kouzlo bylo v tom, že to byla moje první společná Paříž s manželem, a ještě k tomu propojená s kurzem, který mi změnil celý život,“ vzpomíná na své začátky.

>>> Na vysokou po třicítce? Nikdy není pozdě! Získáte sebedůvěru, zajímavé kontakty a nové přátele

Za čtyři měsíce po absolvování kurzu se daly věci do pohybu. Radku přihlásila její kamarádka, fotografka Dagmar Lovasová, do soutěže pro začínající podnikatele Rozjezdy. Odvážná cukrářka obsadila 1. místo v krajském kole. Celou výhru investovala do svého vysněného projektu – vlastní cukrářské výrobny, která se ten rok začala stavět.

Od prestižního šperkařství Tiffany & Co. dostala příležitost připravovat makronky „ve velkém“. Podařilo se jí také navázat spolupráci s nadací Kateřiny Sokolové – AutTalk, která podporuje rodiny s autistickými dětmi. Díky ní s makronkami občas zavítala i další různé akce charitativního typu.

O rok později postoupila do semifinále soutěže Živnostník roku, ve kterém z celkem 2500 podnikatelů skončila sedmá. Ve stejném roce byla zkolaudována i její cukrářská výrobna. Kromě pečení makronek, dortů a dalších sladkostí se rozhodla pořádat i cukrářské kurzy – malé, osobní, s dostatkem prostoru na dotazy a individuální přístup, přesně takové, jaké sama zažila v Paříži.

>>> Začít podnikat je snadné, ale chyby vás mohou stát tisíce. Expertka upozorňuje na největší přešlapy

S viditelnou úctou i láskou mluví Radka o svém manželovi, ve kterém má po celou dobu kariéry velkou oporu. „Mojí největší životní výhrou je můj manžel. Nevím, jak jinak nazvat to, když máte po boku tak úžasného člověka, se kterým si rozumíte. Se kterým můžete sdílet absolutně vše a který vás zná podobně, jako sám sebe. I kdybych si vymyslela sebevětší kravinu, vždycky mě v tom podpoří. A že já jsem velmi podnikavý člověk,“přiznává cukrářka.

V době, kdy otěhotněla potřetí, se její muž naučil péct makronky, aby jí mohl ulehčit – především na sklonku těhotenství. Radka se totiž bála dát si velkou pauzu od pečení, protože tehdejší konkurence byla velmi silná a schopná a její návrat by pak mohl být dost obtížný.

Před čtyřmi lety si splnila svůj další velký sen – otevřela cukrárnu Malý princ. Proč ji pojmenovala právě po této pohádkové bytosti? „To syn Sebastian je pro mě takový Malý princ a nebýt jeho, asi bych se tehdy nepotřebovala odreagovávat a nezačala péct. On je malý blonďatý princ, který cestuje svým vesmírem a učí nás podstatné věci v životě…“

A jak to autorka úspěšné knihy Cukrárna paní Makronkové dělá dnes, když si potřebuje odfrknout a nabrat síly? „Vyrážím na výlet. Kamkoliv. Na hory, do města či do cizí země, kde jsem ještě nebyla. Vždycky u toho ale musí být i dobré cappuccino.“

Na otázku, co by vzkázala ženám, které rády vaří a pečou, touží se někam posunout, ale zároveň mají strach rozjet svůj kumšt ve velkém, má jasnou odpověď. „Dokonalý moment nikdy nepřijde. Proto začněte s tím, co máte. Teď hned. I kdyby to byla jen jedna stará trouba a velký sen…“

„Že je levandule královna bylin, jsem objevovala postupně!“ Helena Neumannová založila Levandulové údolí