Jak se výletilo v 80. letech? Ruksak na záda, buzolu, tatranku, čaj do termosky a jde se!

Stačily pevné boty, svačina do kapsy a chuť vyrazit ven. Turistika byla únikem z každodennosti, místem, kde se řešily vztahy, sbližovaly rodiny a vznikala přátelství na celý život. Ať už šlo o výšlap na Sněžku, návštěvu zámku nebo nedělní procházku po modré, červené či žluté, tahle tradice je živá dodnes. Není divu, co se v mládí naučíš…

Není na světě mnoho zemí, kde by turistika byla v takové oblibě jako u nás v Česku. Kořeny její popularity sahají až do roku 1888, kdy byl založen Klub českých turistů (KČT). A je to především zásluha tohoto sdružení, u jehož zrodu stáli Vilém Kurz, František Čížek a architekt Vratislav Pasovský, že se z obyčejného chození v přírodě stala národní vášeň.

Právě oni položili také základy systému značení, který je dodnes považován za jeden z nejpřehlednějších a nejspolehlivějších na světě. Přes 80 000 kilometrů – tolik toho můžete v naší republice nachodit po zelené, modré, nebo červené či žluté trase. A pokaždé jít jinou cestou.

Naprosto ojedinělý systém značení turistických tras, který nemá nikde obdoby a mnohé země nám jej závidí, se začal budovat už rok po založení KČT – od té doby se téměř nezměnil a dodnes patří k nejpřehlednějším na světě. Od začátku stál na jednoduchém principu: tři pruhy – bílý, barevný, bílý – doplněné šipkami a odbočkami. Díky tomu se podle něj dokáže při výletě orientovat každý, stačí jen koukat na značky a jít podle svých sil. Mnoho lidí přitom ani neví, že barvy neoznačují obtížnost, ale význam trasy: červená vede po hlavních a hřebenových cestách, modrá po významných regionálních trasách, zelená po kratších spojovacích a žlutá po přístupových či odbočkových stezkách.

„Každou sobotu ráno mě většinu dětství budila vůně řízků,“ vzpomíná dvaapadesátiletá Věra. „Tatínek byl vášnivý turista, a tak jsme skoro každý víkend vyráželi na nějaký výlet. Maminka to moc nemusela, tak se často vymluvila na úklid, ale jídlo na cestu jsme měli vždycky,“ svěřuje se Věra. „Nikdy mi tak nechutnalo, jako při těch vycházkách, do hospody jsme chodili maximálně na limonádu nebo nanuka, ale díky tomu znám většinu Čech jako své boty,“ usmívá se. A stejně to prý naučila své děti, které díky tomu mají kratší i delší pochody také moc rády.

Na tradici nedávno navázal projekt Stezka Českem, ze kterého následně vznikla moderní dálková trasa a během pár let získala obrovskou popularitu. Vznikla v roce 2020 z iniciativy cestovatele Martina Úbla, který chtěl propojit české hory do jedné velké dobrodružné linie. Stezka má nyní už severní a jižní variantu, dohromady měří přes tisíc kilometrů a funguje jako komunitní projekt, kde si lidé předávají tipy, sdílejí zkušenosti a sbírají razítka z jednotlivých etap. Navazuje na principy klasického značení, ale přidává moderní prvky – detailní mapy i možnost jít trasu vlastním tempem.

Majdalenka, Apolenka s Veronikou aneb Žiju si svůj diskopříběh. Jak to před revolucí vypadalo na diskotékách?