Článek
Společné hry a výpravy, večerní táboráky, tajné vzkazy hozené na lístečku do stanu, první držení za ruku, pusa za chatkou a poslední večer slib: „Budeme si psát každý týden“! Vzpomínky na první táborové lásky často patří k tomu nejlepšímu, co lidé pamatují z dětství.
Tři týdny na lásku
Dnes děti jezdí na tábory většinou na týden či dva, ale v dobách před rokem 1989 bývaly velmi časté třítýdenní pionýrské tábory, které zamilovávání přály mnohem víc. Zejména když vedoucí byli přející a pořádali pro kluky i holky společné puťáky nebo po večerech diskotéky. Tam obvykle vznikaly první lásky úplně samy.
Také na ně tak rádi vzpomínáte? Pojďte si přečíst pár autentických zážitků a připomeňte si tu dobu malin nezralých…
Řekl mi, že jsem moc mladá
„Na můj první tábor mě naši poslali o prázdninách mezi druhou a třetí třídou. Byla jsem tam jedna z nejmladších, ale moc se mi tam líbilo,“ vzpomíná pětapadesátiletá Karolína. S tím, že tři týdny byly sice pro ni tenkrát dlouhé, ale po domově se jí nestýskalo: „Dny byly plné her a zábavy a spaní na palandě v chatce byla skvělá změna oproti paneláku!“
„A také jsem tam dostala svou první pusu od kluka. Jmenoval se Libor, měl krásné čokoládové oči a šel už do šesté, takže pro mě velkej,“ usmívá se Karolína. „Po táboře jsme si ještě dlouho psali, dokonce za mnou jednou přijel z Vinohrad až do Strašnic, ale pak mi napsal, že jsem pro něj moc mladá, a bylo po lásce.“
Na táboře často vznikala nejen kamarádství, ale také první lásky…Foto: Profimedia.cz
Jsme spolu doteď
Na první lásku z tábora nikdy nezapomenou ani manželé Věra s Karlem. A není divu – už 25 let spolu žijí! Seznámili se, když jim bylo čtrnáct, a jak oba vzpomínají, zakoukali se do sebe poslední večer při táboráku, když seděli vedle sebe. „Po táboře jsme si hodně psali, ale pak to nějak vyšumělo,“ říká Věra.
Náhoda ale tomu chtěla, že se znovu sešli – a to v jednom kruhu na stavební fakultě v Praze. „Hned jsem ji poznal a jakoby to celé ožilo znovu,“ říká Karel s tím, že se zamiloval ještě víc než tehdy na táboře. „Já jsem tenkrát chodila s jiným klukem, ale Karel nakonec zvítězil na celé čáře,“ doplňuje Věra. Své tři děti chtěli posílat na stejný tábor, ale ten už neexistuje, tak si na to místo kousek od Holic o každém výročí alespoň zajedou.
Nechtěla mě
„Vysoká, štíhlá a vlasy do půl zad,“ vykresluje svou první velkou lásku dvaapadesátiletý Pavel. „Nejhezčí holka na táboře.“ Jenže si ho prý vůbec nevšímala. Na puťáku si ale nechala nezakrytý bágl, v noci pršelo, a tak se jí jeho suché tričko, které jí obratem galantně zapůjčil, dost hodilo.
„Bylo nám třináct, ale já kvůli ní ani nemohl spát,“ vzpomíná Pavel. „Běhal jsem za ní jako pejsek, ona mě ale nechtěla. Nebo se tak aspoň tvářila,“ vzpomíná s tím, že na ni myslel ještě celý další rok. „Na další tábor ale nepřijela, takže nic,“ krčí rameny s tím, že by ho moc zajímalo, co dnes dělá a jestli by s ním alespoň dnes nezašla na kafe.
