Džíny, uherák, zahraniční desky i langoše. Pro co se v 80. letech jezdilo k Balatonu?

Děti narozené v sedmdesátých letech minulého století si ještě velmi dobře pamatují, jaká výhra byla, když je rodiče vzali o prázdninách na dovolenou do Maďarska. Mohly se pak první školní den blýsknout ve škole oblečením, které tu nebylo k sehnání, povyprávět, že viděly Hvězdné války, přivezly si desku se „zápaďáckou“ hudbou nebo ochutnaly langoše. Maďarsko 80. let byl tak trochu jiný svět a výlet k Balatonu znamenal něco víc než jen obyčejnou cestu za letním koupáním.

„Ty jo, odkud to máš?“ „Z Maďarska!“, zněla nejčastější odpověď, když se někdo na začátku školního roku objevil ve škole v oblečení, které u nás nebylo k sehnání. Doba módě v Československu 80. let zrovna moc nepřála, sehnat džíny nebo triko se síťovinou bylo prakticky nemožné. V Maďarsku to ovšem problém nebyl. Zejména na trzích, ale i v obchodech bylo zboží, o kterém si tehdejší teenageři mohli nechat jen zdát. Nejen tolik žádané džíny, které se u nás daly sehnat téměř výhradně jen v Tuzexu, ale i kvalitní kožené kabelky, kosmetika, trička, sluneční brýle…

Maďarsko bylo v rámci RVHP nejliberálnější ekonomikou a dokázalo si vytvořit výrazně větší prostor pro dovoz západního zboží. Dalo se tu tak sehnat skoro všechno, čeho se u nás tak zoufale nedostávalo. Pro tehdejší náctileté to byl učiněný ráj, ochutnávka západního stylu.

„Jezdívali jsme každý rok s rodiči do Jugoslávie,“ vzpomíná sedmapadesátiletá Veronika na své dospívání. „Pokaždé přes Maďarsko, kde jsme jednu či dvě noci vždy přespali. Táta si to zamiloval v lázních Bük, nedaleko rakouských hranic,“ vypráví s tím, že i jí se koupání v teplých termálních lázních moc líbilo. Ještě víc ji ale pokaždé nadchla nabídka zdejšího občerstvení, pečená masa, klobásky a samozřejmě langoše, které tenkrát v Čechách téměř nikdo neznal. A ještě víc nadšená byla, když se cestou zpět zastavili na trzích ve městě Győr. „Tam měli skvělé věci. Dodnes si pamatuju, jak mi máma po velkém přemlouvání koupila halenku se síťovinou a kovovou přezkou. Nepřišla jí moc hezká a byla docela drahá, ale já po ní tak moc toužila!“ zasní se Veronika. A dodává, že dodnes si přesně pamatuje ten pocit, když v ní poprvé přišla do školy a holky na ní mohly oči nechat.

Kromě oblečení, kosmetiky a dalšího zboží se z Maďarska vozily i potraviny. Největším hitem byl pravý uherský salám nebo čabajkové klobásy, které se u nás tehdy nedaly téměř sehnat. Faktem je, že Maďarsko mělo v 80. letech relativně dobře zásobené obchody a širší nabídku. Dokonce i dobový list Washington Post v roce 1980 popisoval maďarské obchody jako plné spotřebního zboží a potravin, což nebylo v socialistickém bloku zrovna samozřejmostí.

Maďarský játrový krém „sertés májkrém“ se stal dokonce předobrazem jednoho z nejznámějších československých potravinářských výrobků. V roce 1964 navázala československá konzervárna v Babicích spolupráci s maďarskou konzervárnou v Nagykőrösi a získala její recepturu na vepřový játrový krém. O dva roky později se začala vyrábět legendární paštika Májka. Samotný název souvisí s maďarským označením „májkrém“, tedy játrový krém.

Zmrzlina našeho dětství: Eskymo, Míša i legendární Polárka. Chutnají pořád stejně?