Simona Kijonková: „Vyrůstala jsem v sociálně vyloučené lokalitě.“ Dnes pomáhá dětem, které jsou na tom podobně

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před založením Nadace Simony Kijonkové vznikl pod záštitou její společnosti Zásilkovna nadační fond, který sloužil jako odrazový můstek pro nynější projekt. Poskytoval finanční prostředky regionálním neziskovým organizacím, které se věnovaly pomoci znevýhodněných rodin. Co úspěšnou podnikatelku Simonu Kijonkovou vedlo k tomu, založit vlastní nadaci a jak se do charitativní činnosti zapojují její děti?

Jak moc je charita a pomoc druhým součástí vašeho života?

Filantropie byla vždy mou součástí. Už jako studentka jsem posílala peníze na adopci na dálku v Africe. Po úspěchu v podnikání přišel pocit, že je správné a důležité něco vracet společnosti. Zvlášť dětem, které vyrůstají v těžkých podmínkách, podobně jako já sama. Nadace vznikla z touhy pomoci sociálně znevýhodněným dětem a rodinám systematicky a dlouhodobě, nejen finančně, ale i prostřednictvím konkrétních projektů, například volnočasových center Smajlíček v sociálně vyloučených lokalitách.

Takže jste měla od počátku jasno, kam peníze poputují?

Ano, směr nadace vychází především z mé osobní zkušenosti a porozumění realitě sociálně vyloučených lokalit. Jsem přesvědčená, že děti jsou naše budoucnost a přístup ke kvalitnímu vzdělání by měl být prioritou. Moje nadace se proto zaměřuje na přímou finanční podporu znevýhodněných dětí například v rozvoji mimořádného sportovního nebo uměleckého talentu, v systematické přípravě na přijímací zkoušky. Dále dětem dáváme možnost účastnit se škol v přírodě, lyžáků a adapťáků a v neposlední řadě přispíváme i na psychoterapie. Chceme pokračovat i v podpoře několika neziskových organizací, které mám já a moje rodina „v portfoliu“ již řadu let.

Zmínila jste, že jste sama neměla lehké dětství…

Vyrůstala jsem v sociálně vyloučené lokalitě, moje rodina prožívala chudobu a těžkosti. Tyto zkušenosti mě ale formovaly a motivovaly pomáhat dětem, které mají podobné startovní podmínky. Jsem přesvědčena, že když dostanou podporu v začátcích života, mají větší šanci uspět a změnit svoji budoucnost.

Proč jste nezůstala u nadačního fondu, ale založila vlastní nadaci?

Vedly mě k tomu zkušenosti a poznatky. Chtěla jsem založit vlastní nadaci s jasným zaměřením a týmem – abychom mohli pomáhat efektivněji a cíleně. To se nám daří. Jen za loňský rok jsme poskytli nadační příspěvky v celkové částce přes 17 milionů korun. Letos chceme naši podporu dále rozšířit právě prostřednictvím volnočasových center Smajlíček, kam mohou sociálně znevýhodněné děti chodit smysluplně trávit čas.

O co se jedná?

Smajlíček je bezpečné místo, kde najdou děti podporu, vyslyšení a šanci změnit svou budoucnost. Můžou tam psát úkoly, připravovat se na přijímací zkoušky nebo se účastnit nejrůznějších aktivit a workshopů. První centrum jsme otevřeli v Mělníku. Od začátku školního roku přejde do plného režimu.

V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že chcete cílit a pomáhal singles, proč?

Cílit na skupinu singles je pro mě osobní i společenské téma. Věřím, že lidé, kteří žijí sami, ať už dobrovolně, nebo z nějaké životní situace, si zaslouží větší podporu i pochopení. Často pečují o své blízké, nesou plnou odpovědnost za domácnost, někdy i za děti, a přitom zůstávají mimo zorné pole klasické sociální pomoci.

Jste maminka tří dětí, jak je vychováváte?

Snažím se je vychovávat s otevřenýma očima ke světu. Chci, aby vnímaly realitu a že život není jen o plné ledničce a kapesném na účtu. Kladu důraz na hodnoty, jako je pracovitost, houževnatost a odhodlání. Hodně spolu cestujeme, aby děti viděly i jiné životní podmínky a pochopily, že bychom měli pomáhat tam, kde je potřeba. A hlavně se jim snažím ukazovat, že filantropie není „něco navíc“, ale normální součást života.

Takže se zapojují i do charitativních projektů?

Ano, vedu je k tomu, aby se účastnily aktivit, které rozvíjejí jejich smysl pro odpovědnost i pro pomoc druhým. Můj syn se třeba zapojuje do dobrovolnických akcí v našem centru Smajlíček – naposledy tam pomáhal malovat stěny. Dělá mi radost, když přijdou s vlastními nápady, jak pomoci, a když je to baví.

Jste hodně pracovně vytížená. Co vám dělá radost?

Když vidím, že má naše práce skutečný dopad. Když můžeme dětem pomoci překonat těžké chvíle a vidíme, že dostávají šanci žít lepší život, tak to pro mě má obrovský smysl. A samozřejmě si vážím i každé chvilky s rodinou, ať už doma, nebo na cestách – cestování je pro mě velký zdroj inspirace a energie.

Nacházíte čas i sama pro sebe?

Snažím se. Vím, že je to důležité, aby člověk mohl fungovat dobře jako máma i jako šéf týmu v investiční firmě. Pro mě je klíčové mít čas na odpočinek, zklidnit se, vypnout hlavu. Nejlépe odpočívám na našem ranči v přírodě, kde je klid, ticho a jsem obklopená koňmi. Práce s nimi má pro mě hluboký terapeutický efekt. Nutí mě být v přítomném okamžiku, zpomalit a naladit se víc na sebe. Péče o sebe pro mě neznamená jen kosmetiku nebo wellness, ale hlavně umění zastavit se, být chvíli sama se sebou a vědět, co právě potřebuji.