Hlavní obsah

Jak to bude s cenami potravin: Hrozí zdražování i jejich nedostatek

Foto: PERO studio, Shutterstock.com

Foto: PERO studio, Shutterstock.com

Ceny potravin zajímají a v posledních měsících i trápí každého z nás. Proč je všechno tak drahé, proč u nás jídlo stojí víc než jinde a kdy se dočkáme zlevňování? Povídali jsme si s prezidentkou Potravinářské komory ČR Danou Večeřovou.

Článek

Už neúnosně drahé – tak hodnotí ceny potravin v posledních měsících zákazníci a mají pocit, že snad ani není možné, aby za tím byly jen vyšší ceny energií. Jak to tedy je a nač se máme do budoucna připravit? I na tyto otázky odpověděla prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.

Foto: Archiv Dany Večeřové

Inženýrka Dana Večeřová odhaduje, jak to bude s cenami potravin do budoucna.Foto: Archiv Dany Večeřové

Dana Večeřová

Prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová byla v 90. letech vědecko-výzkumnou pracovnicí ve Výzkumném ústavu živočišné výroby. Následně nastoupila jako zástupkyně šéfredaktora do společnosti Strategie, která vydávala mimo jiné časopisy Náš chov nebo Krmivářství. Na začátku tisíciletí přešla na ministerstvo zemědělství, působila pak také jako mluvčí Potravinářské komory ČR nebo Agrární komory ČR. Prezidentkou komory se stala v prosinci roku 2019.

Hodně se mluví o cenách potravin a jejich dramatickém nárůstu. Jsou za tím jen ceny energií, nebo co je ještě ovlivnilo? Vysoké marže obchodníků?

O tom, kdo může za vysoké ceny potravin, hovoříme nyní takřka neustále. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže avizoval, že začíná kontrolovat na čtyřech vybraných potravinách celou odběratelsko-dodavatelskou vertikálu, tedy od zemědělce přes potravináře až k obchodníkům. Na výsledky si musíme počkat do konce dubna, ale i tak se jedná o zrychlené sektorové šetření, to běžné by trvalo i dva roky. Výsledkem by mělo být zjištění, zda některý subjekt nezneužívá svého dominantního postavení.

V Evropě prý už potraviny zlevňují a u nás stále nic. Proč?

Zmapovali jsme ceny vybraných potravin do konce roku 2022 v okolních státech - Česko, Slovensko, Polsko, Německo, Francie - a ceny průměrně v EU. Podle nich není pravda, že by potraviny v ostatních evropských státech významně zlevňovaly, spíše stoupají pomaleji a nikde ceny neklesly. Podle dat Eurostatu vzrostla loni cena potravin v Česku průměrně o 27 %. Podle indexu FAO zase ceny potravin v zahraničí v lednu desátý měsíc za sebou klesly, proto se spotřebitelé domnívají, že by měly klesat i u nás. Index FAO sleduje ceny obilovin, rostlinných olejů, mléčných výrobků, masa a cukru na mezinárodních trzích, v lednu klesl index meziměsíčně 0,8 %.

Není pravda, že by potraviny v ostatních evropských státech významně zlevňovaly, spíše stoupají pomaleji.

A ten důvod, proč jsou u nás dlouhodobě jedny z nejvyšších?

Není to tak úplně pravda. Doložím to na několika faktech. V průměru stoupla cena potravin v Polsku a na Slovensku ještě víc než u nás. Cena masa u nás v podstatě kopíruje německý trend a cena mléka a másla v Německu rostla mnohem rychleji. Vejce skokově zdražila ve 4. čtvrtletí 2022 jen v Česku a na Slovensku. Cena cukru stoupla v Polsku už o dva měsíce dříve než u nás a tady rostla stejně jako na Slovensku, v Německu, i v porovnání s průměrem EU. Cena chleba roste zhruba srovnatelným způsobem. Pokud uděláme celkové srovnání, tak nejpomaleji stoupají ceny ve Francii.

Foto: Stokkete, Shutterstock.com

Ceny potravin se zvedaly v celé Evropě a zřejmě to ještě neskončilo.Foto: Stokkete, Shutterstock.com

A můžeme se vůbec těšit na pokles cen?

Stabilizaci cen potravin očekáváme v druhé polovině roku. Do té doby budou ceny stále mírně růst, s několika výjimkami, příkladem je sezónní ovoce a zelenina. Jinak není prostor pro snižování cen - stále rostou náklady výrobních a zpracovatelských podniků. Samozřejmě, podobně jako u ovoce a zeleniny může dojít u některých výrobků k mírnému zlevňování v závislosti na klesající ceně suroviny, například mléka. Hlavní příčinou jsou ale v každém případě vysoké ceny energií, a to je třeba řešit. Vláda zastropovala ceny energií pozdě a na úrovni vyšší než v okolních státech. Nejvíce to odnesly malé a střední podniky, kterým bylo slibováno zastropování cen energií od října, pak od listopadu a nakonec k tomu došlo až od ledna tohoto roku. A nedosáhly ani na kompenzace jako velké podniky. Současně stoupají ceny obalů, odpadů, pohonných hmot, v případě živočišné výroby vzrostly ceny krmiv, vitaminů, stále se zvyšuje tlak na mzdy a administrace a stále vzrůstají legislativní požadavky, také v souvislosti s Green Dealem.

Stabilizaci cen potravin očekáváme v druhé polovině roku. Do té doby budou stále mírně růst.

Jak Green Deal, tedy Zelená dohoda, ovlivňuje ceny potravin?

Uvedu příklad – jedná se o nový poplatek littering. Jde o směrnici Evropského parlamentu a Rady EU z roku 2019 o omezení dopadu některých plastových výrobků na životní prostředí. Potravináři musí hradit úklid jednorázových obalů, které spotřebitel vyhodí na ulici nebo v přírodě. Je to další náklad, který se promítne do cen výrobků, a mnohé z nich začnou být právě kvůli vyšší ceně neprodejné.

Existuje v rámci Green Dealu nějaký plán, podobně jako v případě aut se spalovacími motory, který se týká výroby potravin?

I když nás v tuto chvíli nejvíce pálí ceny energií a marže obchodních řetězců, v souvislosti s evropských trhem se na nás chystá několik zásadních úkolů, které do budoucna významně ovlivní jak ceny potravin, tak jejich dostupnost. Mohu opět uvést několik příkladů. Cíle Evropské komise ke snižování množství prodaných pesticidů jsou vypočítány procentuálně z průměru prodejů v letech 2015-2017. Po apelu některých členských států včetně ČR byly sice korigovány, ale i tak jsou diskriminační vůči státům, které se chovaly odpovědně a používaly málo pesticidů, resp. již před tímto obdobím prodeje pesticidů snižovaly. Zatímco v ČR se v těchto letech prodalo průměrně 2,3 kg aktivních látek na hektar orné půdy, tak například v Belgii to bylo 8,1 kg, Holandsku 10,1 a v Německu 4 kg. Tedy zatímco ČR bude muset do roku 2030 snížit objem prodaných pesticidů na 1,5 kg aktivních látek na hektar orné půdy, Belgie bude moci nadále prodávat 3,7 kg, Holandsko 4,7 kg a Německo 1,8 kg na hektar. Mimochodem v Holandsku je podstatná část pesticidů využívána pro pěstování okrasných rostlin, které je jistě možné považovat za zbytnou komoditu, na rozdíl od potravin. Zdrojem pro údaje o prodaných množstvích účinných látek je Eurostat.

Foto: Fotokostic, Shutterstock.com

Green Deal určí postupy výroby potravin tak, aby byly ekologicky udržitelné. Ale prodraží se to.Foto: Fotokostic, Shutterstock.com

Jde tedy o to, že chovatelé a pěstitelé budou muset kvůli Zelené dohodě měnit postupy výroby – a to se promítne do cen pro spotřebitele?

Ano, samozřejmě. Připravují se další a další omezení či povinná doporučení. Například kritéria taxonomie (klasifikace ekonomických činností z hlediska jejich udržitelnosti), certifikační systémy a další. Tlak na zavedení plošných „zelených opatření“ cestou legislativních změn v agrárním sektoru přinese zvýšení nákladů na produkci a výrobu potravin. Zároveň dojde k omezení finančních prostředků na evropské investice z evropských programů a současně i k omezení možností podpory z národních zdrojů. Výsledkem nakonec může být díky snížení objemu jak zemědělské, tak potravinářské výroby razantní zvýšení cen pro konečné spotřebitele.

Tlak na zavedení plošných „zelených opatření“ přinese zvýšení nákladů na produkci a výrobu potravin.

Kam až může snaha o co „nejzelenější“ potraviny dojít?

Nastavené cíle, které nezohledňují současnou situaci v jednotlivých zemích, mohou být pro naše zemědělství a potravinářství likvidační. Výsledkem bude, že většinu potravin budeme dovážet ze třetích zemí. Bude to dražší, budeme na těchto dovozech závislí a nebudeme moci uhlídat kvalitu a bezpečnost takových potravin.

Evropa si chce nastavit tak přísná pravidla, že nebude schopna konkurovat při výrobě potravin třetím zemím. A to je v tuto chvíli potravinově soběstačná a je největším vývozcem potravin na světě - ale žádná země Evropy není plně soběstačná ve všech komoditách. Česká republika patří mezi dvanáct evropských zemí, které vlastní produkcí zvládnou uspokojit potřeby svého obyvatelstva v sektoru obilovin, hovězího masa, mléka, nejméně soběstační jsme u zeleniny.

A co argument, že je třeba chránit životní prostředí?

Ano, chceme chránit životní prostředí pro příští generace, snížit plýtvání potravinami, nepřevážet je přes celý kontinent či snižovat energetickou náročnost výroby. Ale… Musíme si opravdu dobře rozmyslet, jak by měla budoucí „zelená Evropa“ vypadat a jak to udělat chytře. Špatné nastavení by mohlo významně ohrozit či úplně zlikvidovat nejen naši, ale i evropskou potravinářskou produkci. Mohlo by se pak lehce stát, že potravin bude nedostatek a budou velmi drahé. Z masa, mléka, ovoce a zeleniny se může stát luxusní zboží. Velkou hrozbou je jistě i závislost na dovozech ze třetích zemí, kde podobně přísné podmínky pro welfare zvířat (pohoda zvířat), ochranu životního prostředí, ale hlavně pro bezpečnost potravin nebudou platit. České podniky se zcela logicky obávají také dalšího nárůstu cen vstupů a situace na trhu práce. I když je to v této situaci velmi náročné, je třeba nyní volné finanční prostředky investovat do nových technologií, inovací, automatizace a robotizace jak v zemědělství, tak potravinářství.

Reklama

Související témata:
Green Deal
Potravinářská komora ČR
Dana Večeřová