Článek
Lucie Štěpánková má na svém kontě množství krásných postav, a to jak na jevišti, tak před kamerou. A přesto z ní máte pocit, že si vůbec neuvědomuje, co již dokázala. Je skromná, pokorná a zdráhá se vyslovit slovo „kariéra“ nebo „úspěch“. Své dcery by ale ráda naučila znát svou hodnotu a stát si za svým, proto se to učí i ona sama.
Co Lucie Štěpánková v Bublinách prozradila?
- Je snazší střídat pět postav a různé kostýmy v Dokonalé frašce, nebo se coby Rosalinda v Shakespearově Jak se vám líbí převlékat v muže?
- Proč byla těžká postava paní Drábové v Případech 1. oddělení? „Bylo to i kvůli její uniformě... Měla jsem pocit, že na ni nemám právo.“
- Jak se jí v seriálu Polabí hraje životem zkoušená Marta? „S Pavlem Řezníčkem jsme vědomě hledali i něco vtipného, aby si diváci vždy neřekli ‚už jsou tu zase ti tragédi‘. Ale bylo co hrát, nebylo to nikdy banální.“
- Co by ráda, aby v sobě měly její dcery „moravského“?
Lucie Štěpánková v Bublinách prozradila, jak ji změnila role mámy a co se nyní kvůli dcerám učíFoto: Proženy.cz
Úspěch moc brzy?
Herectví studovala na severní Moravě, první zkušenost získala v pardubickém divadle a pak přišla nabídka do Divadla na Vinohradech. Nebylo to moc rychlé? „Takhle jsem neuvažovala, já jsem byla šťastná. Ale nebylo pro mě jednoduché mezi těmi personami fungovat, navíc s mojí sebekritickou povahou. Měla jsem pocit, že nemám nárok vedle nich stát. Ale skvěle mě přijali,“ vzpomíná.
A jakou radu od „bardů“ dostala? „Abych se z toho nepos*ala. Těžím z toho dodnes. Mladší generace je svobodnější, s tímhle problém nemají, my v sobě máme vzorce, které nás svazují. Jim by zase neuškodila pokora a dívat se kolem sebe.“
Učím se mít se ráda
Její velké téma je návrat k sobě. „Hodně jsem žila pro svoje děti a ztratila sama sebe. Přišla jsem o kamarádky, o kontakt se světem – v té dané chvíli jsem to nepotřebovala,“ svěřuje se. Nyní „chce být nejlepší verze sebe sama“. „Byla jsem celý život svázaná a vystrašená, že bych starou Lucii chtěla jen pohladit a říct, že to bude jenom lepší.“
Učí se mít ráda a pomáhá jí v tom psaní deníku i schůzky „sama se sebou“. „Jsem člověk, kterému vadí hrozně málo věcí, a učím se hledat si hranice a vymezovat se. Mám na to věk, člověka utváří i to, čemu říká ano a ne.“
„U čtení deníku jsem zjistila, že jsem měla pocit, že jsem dobrá, když jsem nestíhala a byla ve vleku práce,“ říká. Zažila i období, kdy bylo práce méně a necítila se dobře. „Je hrůza, jak je můj psychický stav závislý na tom, kolik mám práce, jestli jsem chtěná nebo ne.“
Dcery chci naučit laskavosti
Narození dcer ji formovalo i jako herečku. „Co jsem se stala maminou, neberu svoji práci až tak vážně, nejsem tak urputná a nestojí mi na tom svět.“
Co chce dcery naučit? „Laskavost, to je základ! A chtěla bych, aby se uměly postavit samy za sebe, aby si uvědomovaly svoji hodnotu. Já se to učím… Kdybych začala dřív, možná bych si dřív nenechala i ubližovat,“ přemýšlí. „Možná žiju v bublině, kde se k sobě lidi chovají hezky. Ale říkám si, že když člověk jde životem v pravdě a s otevřenou myslí, tak to nemůže být špatně.“
