Geniální zpěvák, neřízená láska a tragický konec. Jak to bylo s Freddiem Mercurym

Farrokh Bulsara byl tichý, stydlivý kluk, který se jen málokdy smál. Když už úsměv na tváři vyloudil, zakrýval si ho rukou. Narodil se totiž s genetickou anomálií, kvůli které měl v horní čelisti o čtyři zuby navíc. Výsledkem byl nepřehlédnutelný předkus, za který se mu v dětství posmívali a on se za něj nakonec celý život styděl. A to i když se z neznámého kluka stala celosvětová hvězda – když Farrokh Bulsara „zemřel“ a zrodil se Freddie Mercury.

Farrokh Bulsara se narodil 5. září 1946 na Zanzibaru a vyrůstal v Indii, kde studoval na internátní škole. Právě z Indie pocházeli jeho rodiče – milující, pečující, ale také důslední zastánci tradic, silně věřící Pársové, vyznavači zoroastriánství (starobylé náboženství založené prorokem Zarathuštrou, které patří mezi nejstarší dosud existující monoteistické systémy).

Podle tohoto vyznání stojí lidský život a víra na třech základních pravidlech – na dobrých myšlenkách, dobrých slovech a dobrých skutcích. A přesně v tomto duchu byl malý Farrokh vychováván, k tomu, aby si vždy mezi dobrem a zlem vybral dobro. Aby ctil tradice, život zasvětil slušné a poctivé práci, našel si ženu a s ní zplodil děti. To je totiž podle tohoto náboženství smysl lidského života.

Ale Farrokh ho nakonec našel v něčem úplně jiném. V hudbě, kterou od mala miloval a která z něj nakonec udělala hvězdu první třídy. Jen díky ní a na pódiu se dokázal odvázat, uvolnit, zaplašit v sobě toho malého stydlivého kluka, kterému se posmívají za předkus a proměnit se v excentrického a především geniálního zpěváka s hlasovým rozsahem k neuvěření, muzikanta, který má dar od Boha a z jeho pera se rodí hity, jež lidé milují dodnes. I když on sám už je 35 let po smrti…

Na začátku roku 1964 ale na Zanzibaru vypukla revoluce a nebylo bezpečné tam zůstávat. Rodina Bulsarových tak utekla do Velké Británie, kde se usadili natrvalo. Ze slunného Zanzibaru se tak najednou tehdy osmnáctiletý Farrukh ocitl na šedivém a deštivém předměstí Londýna, v řadovém domku s rodiči a mladší sestrou, prostě v úplně jiném světě.

Žili skromný, tichý život. Farrukh studoval grafiku a design a v roce 1969 skutečně odpromoval. Při studiích si přivydělával, jak jen to šlo – pracoval například na letišti nebo prodával oblečení z druhé ruky. Snil ale o hudební kariéře, toužil po kapele, s níž by dobyl svět. A neměl tehdy ani ponětí, že se mu tenhle sen relativně brzy splní.

Na začátku 70. let trávil hodně času s tehdejší kapelou Smile. Jejich hlavní zpěvák a baskytarista Tim Staffell byl jeho kamarád. Farrukh chodil na jejich zkoušky i koncerty, radil jim s hudbou a podobně. A když Staffell z kapely odešel, zaujal jeho místo.

Už na první zkoušce z něj byli kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor paf. Do té doby tichý a spíš plachý kluk se před mikrofonem proměnil v excentrického muzikanta, který nejen úžasně zpívá, ale umí vytvořit show se vším všudy.

To byl okamžik, od kterého se začala psát historie hudební ikony jménem Queen. Farrukh Bulsar si změnil jméno na Freddie Mercury (podle mytologického posla bohů Merkura) a Smile přejmenoval na Queen. To byl podle něj ten správný pompézní a provokativní název pro kapelu, která brzy dobyde svět. V roce 1971 se k téhle partě přidal ještě baskytarista John Deacon a sestava byla kompletní.

Freddie Mercury ještě navrhl jejich slavné logo (Queen Crest), kde královskou korunu obklopují dva lvi (Deacon a Taylor jsou narozeni ve znamení Lva), rak (v tomto znamení se narodil May) a dvě panny, které patří právě Mercurymu narozenému v tomto znamení.

>>> Nesmrtelné legendy: tyto kapely musí znát každý!

Pět let kapela pracovala na svém úspěchu a dařilo se jí čím dál víc. Ale pak přišel rok 1975, album A Night at the Opera a především legendární píseň Bohemian Rhapsody, která v podstatě přepsala dosud platná pravidla popové a rockové hudby.

A to včetně pravidla o tom, že hit by neměl být delší než tři minuty. Bohemian Rhapsody má bez pěti sekund jednou tolik! Právě kvůli její délce ji zpočátku v rádiích nechtěli hrát a nutili kapelu, aby ji zkrátila. Freddie Mercury si ale trval na svém. Songu bezmezně věřil, odmítal ji zkrátit byť o jedinou sekundu, riskoval i to, že se do rádií nakonec skutečně nedostane.

Nakonec se ale do éteru dostala, během deseti dnů se dostala na první místo v hitparádách a tam setrvala celých devět týdnů. Od tohoto okamžiku snad na světě neexistoval nikdo, kdo by neznal Queen – a hlavně Freddieho Mercuryho.

Jakkoli byl Freddie Mercury hudební génius a na pódiu se měnil v sebevědomou excentrickou hvězdu v odvážných kostýmech, v soukromí to byl stále ten plachý, tichý kluk se složitou povahou. Ačkoli po něm šílely miliony fanynek, on odjakživa cítil, že ho přitahují muži. Přiznat ale tohle v 70. a 80. letech, to byla téměř společenská sebevražda. V případě Mercuryho umocněná i tím, že se k smrti bál, že zklame své milované rodiče (jejich víra samozřejmě homosexualitu neakceptovala).

A tak se svou sexuální orientací zpočátku bojoval, jak jen dokázal. Jeho životní láskou se nakonec paradoxně stala žena – Mary Austin, s níž žil a chtěl si ji vzít, miloval ji a ona jeho. Nakonec se jí ale se svou orientací svěřil (sám sebe nazval bisexuálem, ale právě Mary mu vysvětlila, že je gay) a z milenců se stali doživotní přátelé, spřízněné duše, které se nikdy doopravdy neopustili.

Mercury dokonce nazýval Mary Austin svou neoficiální manželkou a stal se kmotrem jejího dítěte, které nakonec měla s jiným mužem. Ve své závěti jí odkázal značný majetek, myslel na ni i ve svých posledních minutách.

Mary Austin byla ale oficiálně jediná, která o jeho homosexualitě věděla. Kapela to samozřejmě věděla také, protože když trávil čas v gay klubech a vodil si pánské návštěvy do zákulisí, bylo jim to jasné. Ale nikdy to neřešili, brali to jako samozřejmost a něco, co není třeba jakkoli rozebírat.

Že je jejich syn homosexuál, samozřejmě tušili i jeho rodiče. A to i když jim své milostné partnery představoval jako své zahradníky, asistenty či spolubydlící. Z respektu k němu, a možná i ze strachu slyšet pravdu, která se neslučuje s jejich náboženskou vírou, se ho nikdy na nic z jeho soukromí neptali. A on jim o něm nikdy nic neříkal, jako by se vzájemně chránili mlčením.

Nemožnost ale veřejně žít vlastní život, potřeba neustále něco skrývat, věčný strach, že bude médii přistižen, jeho psychice ale samozřejmě velmi škodila. Potřeboval únik a našel ho bohužel v tom, co ho nakonec zabilo.

Divoké večírky, alkohol, drogy, nechráněný sex s neznámými muži, to se v jeden čas stalo jeho každodenností. A s každým lokem, s každou jednou bezuzdnou nocí byl Mercury blíž a blíž ke své předčasné smrti.

V roce 1987 přišlo to, co bylo nejspíš nevyhnutelné. Freddiemu Mercurymu byla diagnostikována nemoc AIDS. Fenomenální zpěvák se stal obětí viru HIV, který se v 80. letech nekontrolovatelně šířil (ve velkém především mezi homosexuály), nikdo o něm nic nevěděl a nemohl se tak chránit.

Před médii a světem svou nemoc tajil, svým nejbližším (Mary Austin, svému tehdejšímu partnerovi a členům kapely) řekl pravdu.

A i když každým dnem slábl, zpívat nepřestal. Koncertovat už nedokázal, poslední zbytky svých sil proto vydal ve studiu ve švýcarském Montreux, kde vzniklo album Innuendo. Na něm je i slavná píseň Show Must Go On, o níž členové kapely už ani nevěřili, že ji Mercury zvládne dozpívat. Když své obavy Brian May vyřkl nahlas, Mercury se údajně napil vodky, podíval se na něj a řekl: „Já to ku*va dám, zlato.“ Postavil se za mikrofon a na první pokus píseň zazpíval bez chyby.

Zhruba v této době také vznikl videoklip k písni These Are the Days of Our Lives. Při jeho natáčení už byl Mercury velmi hubený, jeho tělo bylo pokryté lézemi, proto byl natočen černobíle. Tohle byla jediná šance, jak zpěvákův zubožený stav alespoň částečně zamaskovat. Když v závěru klipu zašeptal do kamery „I still love you“ (stále vás miluji), zbývalo mu zhruba posledních pět měsíců života…

Od června 1991 už Mercury nevycházel ze svého domu, nemoc ho upoutala na lůžko, sebrala mu veškerou sílu i zrak. Pravidelně tam za ním jezdila Mary Austin, která o něj spolu s jeho partnerem Jimem Huttonem pečovala. Přesně 23. listopadu 1991 pak zpěvák vydal oficiální tiskové prohlášení, ve kterém poprvé veřejně přiznal, že má AIDS. Zemřel hned druhý den, bylo mu pouhých 45 let.

Oficiální příčinou jeho smrti je zápal plic, se kterým jeho oslabené tělo nedokázalo bojovat. Mercury navíc cítil, že odchází a nehodlal své utrpení prodlužovat. Odmítl veškeré medikamenty, bral jen léky na bolest. Jedny z jeho posledních slov byly údajně: „Žít tady do sedmdesáti by byla nuda.“

Dle jeho posledního přání se v Londýně konal jen pohřeb pro nejbližší, jeho tělo bylo zpopelněno a urna byla předána Mary Austin. Ta ho podle všeho rozprášila na místě, které si sám Mercury vybral.

Spekuluje se o mnoha místech, například o Zanzibaru, kde se narodil, o Ženevském jezeru ve švýcarském Montreux, kde s kapelou natáčel album Innuendo, i o rezidenci Garden Lodge v Londýně, kde žil. Kde ale nakonec skončil popel geniálního hudebníka a muzikantské legendy, ví jen jeho životní láska Mary Austin.

Zdroj: BBC, Aktuálně.cz, Mednfly.com, Ultimate Classic Rock

Zubožený, s oteklými genitáliemi a tělem plným vředů. Jak to bylo s teenagerem Robertem Rayfordem, první obětí AIDS