Článek
Marta Dřímal Ondráčková je také autorkou knihy #udrzksicht a zakladatelkou stejnojmenného projektu, postaveného na principech well agingu. Jde o moderní přístup v péči o pleť a zdraví, který se místo boje se stárnutím zaměřuje spíš na (sebe)přijetí. Tvrdí, že se pořád ještě učí, jak být lepší mámou, méně labilní partnerkou a trápí se kvůli věcem, které nedokáže ovlivnit, ani pustit. V rozhovoru otevřeně přiznává, proč je pro ni ve vztahu naprosto zásadní chemie, jak se snaží své dvě dcery držet co nejdál od virtuální reality a zamýšlí se nad tím, co asi vede mladé holky k tomu, aby vypadaly jedna jako druhá…
Ve své knize #udrzksicht přiznáváte, že se snažíte nebýt tolik labilní partnerka. Prozradíte, v čem konkrétně se vaše labilita projevuje?
Jsem hodně výbušná, emocionální, žít vedle mě je výzva i pro zenového mistra. V tomhle mám před sebou ještě pořádný kus práce. Můj muž mi k ní dává dostatečný prostor a množství podnětů. V oblasti seberozvoje a vnitřního uzdravování je mnohem dál než já, byť je o dost mladší.
Vychováváte spolu dvě dcery. Nechybí mu doma nějaký ten mužský element?
On je dost silný v kramflecích a zároveň se pohybuje v dominantně mužském světě. Myslím, že mu to skvěle vyvažujeme.
Přece jen jste ale v přesile. To se asi musí nějak výrazně projevit…
Myslíte ještě jinak, než tím, že kromě dvou holčiček máme ještě fenku, kočičku a samičku agamy? Naše rodina tu ženskou energii evidentně přitahuje. A ano, když k nám přijdete, hned vidíte, že je to domácnost ovládaná třemi ženami. Ať už v barevné paletě, množství jednorožců v prostoru, tak i množství oblečení, dost často taky v prostoru. Viking to vyvažuje, je minimalista. Když uklízí, bere na to velký stěhovací pytel.
Nechala jste se slyšet, že vás váš „muž shledává šukatelnou i ve vytahaných teplákách a tričku postříkaném rajčatovou omáčkou a mateřským mlékem“. Tohle je pro ženu-matku hodně velký kompliment.
Je, já jsem taky ostatně velmi šťastná. Podle mě je chemie mezi partnery zásadní v jakékoliv fázi vztahu. Jasně, jsou momenty, kdy nejde vyloženě o sexuální napětí, ale spíš o neustálé vnímání jeden druhého. Pozornosti, dotyk, vyznání během dne… Považuju to za důležité nejen pro nás dva, ale i pro holky. Věřím, že díky tomu vnímají, jak hezké to ve vztahu může být, jak láskyplně se k sobě lidé můžou chovat. Ostatně, když mě Viking objímá a zaregistruje to mladší dcerka, hned k nám utíká „dělat lásku“.
Co je pro vás ve vztahu to úplně nejzásadnější?
Respekt, důvěra, radost, chuť společně tvořit.
Dokážete si v tom rodinném i pracovním šrumci najít chvíle jen pro sebe?
Dokážu, zrovna dnes se chystám ke kadeřníkovi. Nutno podotknout, že po asi osmi letech! Mám to nastavené tak, že dokud mě holky potřebují, jsem pro ně maximálně k dispozici. A samozřejmě, čím jsou větší, tím víc se objevuje okýnek, kdy nemusím být na dosah.
Po boku manžela, kterému láskyplně říká Viking, je spokojená a šťastná…Foto: Jan Šmach
Kam utíkáte, když máte ponorku? Co vás spolehlivě dostane do klidu?
Knížky. Jsem vlk samotář, kdybyste mě zavřela na týden do pokoje s postelí, hromadou knih a dobrého jídla, umřela bych blahem. Vybrala jsem si profesi a styl života, který jde dost proti mé přirozenosti…
Není tajemstvím, že nesouhlasíte se současným školským systémem. Vadí vám, že se v dětech nepodporuje talent, ale naopak se zaměřuje na to, co jim moc nejde. Obě vaše dcery nechodily ani do školky. Jak to je dnes, kdy jsou starší?
Starší dcera je součástí svobodné školy, díky tomu můžeme pořád žít v principech, které jsou nám blízké. S mladší mi pomáhá průvodkyně z Malého průvodce, který působí v Praze a Brně. Jde o projekt založený maminkou, která chtěla, aby její děti měly možnost trávit čas bez ní s člověkem, který uznává principy respektující výchovy a je nejen hlídačkou, ale další láskyplnou náručí. Naše chůvička je součást rodiny a moje velká opora.
Setkala jste se s názory jiných rodičů, že jste ten typ „ezo“ matky, která své děti neposílá do vzdělávacích zařízení?
Setkala jsem se s různými názory, ovšem nikoliv ve svém blízkém okolí. Naši přátelé jsou respektující, i když sami mají jiný přístup ke vzdělání. A názory cizích lidí mě nechávají chladnou.
Dnes obecně panuje ve společnosti čím dál víc nevraživosti, především na sociálních sítích. Kdo má jen trochu jiný názor, hned je na pranýři. Proč se jako společnost přestáváme respektovat?
Kéž bych na to znala odpověď! Jsem v šoku z toho, co jsou lidé schopni vyprodukovat za zlo. Ale to je téma dalece přesahující banální prostor sociálních sítí a debata do úplně jiného prostoru. Když člověk tráví své dětství v prostředí bez respektu, je jednoduché tomu podlehnout a v dospělosti ventilovat svou frustraci. Změnit to a nepředávat tu bolest dál je mnohem náročnější cesta.
Přemýšlela jste už nad tím, až se vaše dcery dostanou do citlivého věku a až objeví sociální sítě, jaké nástrahy na ně můžou číhat?
Otázkou je, kdy je objeví. Patřím do skupiny rodičů, pro kterou je ideální věkový limit dospělost. Samozřejmě, sociální sítě jsou součástí mojí práce a já se snažím, zatím teda jen starší dceři, osvětlovat, co to je a jak to funguje. Ale to absolutně neznamená, že k nim má, nebo v budoucnu bude mít, přístup.
Myslíte, že je před tím dokážete uchránit?
V tomhle má obrovskou výhodu komunita rodin, ve které se pohybujeme. Vybrali jsme si ji, sdílíme stejné názory. Dcery tomuhle tlaku nejsou vystaveny, protože svůj čas jednoduše tráví s lidmi, se kterými chtějí, ne s těmi, které jim přidělil „systém“. Holky se samozřejmě někdy koukají na pohádky, starší má na tabletu výukové hry. Ale dokáží se svým časem nakládat vědomě, mají naštěstí potřebu dělat spoustu zajímavějších věcí než koukat do monitoru. Věřím, že tak to má přirozeně každé dítě, ve kterém tuhle potřebu neutlumíte nebo dokonce nevypnete.
Čemu chcete v životě vaše holky naučit?
Odvaze plnit si své sny.
Naše generace se pro změnu potýká s problémy se sebeláskou, sebehodnotou. Čím to podle vás je?
Protože mnozí z nás, a to i muži, nevyrůstali v prostředí, kde se se sebeláskou a zdravým přístupem k sebehodnotě setkávali. Jsme generace, která začala změnu, naše děti v ní budou pokračovat a jednoho dne, pokud tady lidstvo ještě bude, tyhle problémy zmizí. Nepochybuju ovšem, že budou zase jiné…
Váš projekt #udrzksicht má velkou sledovanost, a na světě je také druhá kniha plná užitečných rad, cviků a fíglů, jak omladit pleť i ducha. Když se tak na vás dívám, nevidím jedinou vrásku. Používáte k vaší metodě navrch i nějaké další zlepšováky?
Jasně! Nad třicet už by kvalitní produkty neměly v denní péči chybět. Už léta jsem milovnicí přírodní kosmetiky. V současné době mě uchvátily produkty, které vycházejí z přírody, vyhýbají se konvenčním kosmetologickým postupům, ale kombinují v sobě přírodní poklady a vědecký přístup.
Ve své knize #udrzksicht, která se nedávno dočkala pokračování, motivuje ženy k přirozenému stárnutíFoto: Jan Šmach
Cvičíte obličejovou jógu i před svým mužem?
Ano, a #udrzksicht dokonce praktikuje i on. Má hodně unavené oči a masáže mu pomáhají udržet je v kondici a zároveň předcházet padajícím víčkům i zbytečným „divícím“ se vráskám na čele.
Říkáte, že nejúčinnější cvik je stejně úsměv. Co nebo kdo vám ho spolehlivě vykouzlí na tváři?
Moje holky. Já se vlastně dost často usmívám od první minuty každého dne, jen co otevřu oči.
Jste propagátorkou obličejových tejpů. V čem spočívá jejich síla?
Ve schopnosti fixovat efekt masáží a cviků, kterými „renovujete“ obličej. Taky v jednoduchosti použití. Mrkněte na můj Forendors profil, je tam celá tejpovací akademie, se kterou se tejpování nejen naučíte, ale zamilujete si ho a zaručuju vám, že se u toho budete i královsky bavit.
Ve vaší knize polemizujete nad tím, jestli všechny ty zkrášlovací procedury podstupujeme kvůli mužům. Ruku na srdce, myslíte, že tomu tak není?
Já vám nevím. Jsem přesvědčená, že hnací motor je náš osobní dobrý, nebo špatný pocit. Řešíte to, jestli vypadáte unaveně, když na sebe kouknete do zrcadla, nebo řešíte to, že nechcete vypadat unaveně, když se díváte do očí svého partnera? Můj pohled na věc je samozřejmě subjektivní, ale ve výsledku je stejně hlavní to, jestli máte chuť s tím něco udělat.
Úplně se vás bojím zeptat, co říkáte na všechny ty zkrášlující procedury, umělé řasy, vlasy, botox a tak dále…
Můžeme se snažit vypadat všechny stejně, jasně. A já to nikomu neberu, ani nerozmlouvám. Zkuste si ale vedle sebe postavit ženy jako Sophii Loren, Katharine Hepburn, Meryl Streep… A teď si je představte, jak by vypadaly po zásazích tohoto typu. Celý život jsem byla šťastná za to, že jsem jiná a vážím si toho.
Všimla jste si, že například rty si dnes nechávají přifouknout i osmnáctileté dívky?
Bohužel všimla a nechápu to. V tomhle věku je každá holka nádherná právě díky tomu věku. Sama říkám, že bych z mnoha důvodů nechtěla mít zpátky svůj dvacetiletý obličej, ale ten čerstvý rozpuk, tu jiskru, šťavnatost a přirozenost, ty bych teda brala! U takhle mladých holek vždycky přemýšlím, jestli je to jen blbost, nebo ukrutně nízké sebevědomí, že mají potřebu se takhle hyzdit. Jiný výraz pro to nemám.
Co byste vzkázala ženám, které teď uvažují o nějakém podobném zákroku, ale někde v hloubi duše cítí, že jsou pod tlakem okolí, nebo že se chtějí jen někomu vyrovnat?
Ať počkají a zkusí začít s obličejem i svou duší aktivně pracovat. A nebojí se si o tom s někým „pokecat“.
