Slovenská zpěvačka Tamara Dikyová dostala šanci v souboru Cirque du Soleil: Kočovný život mě naplňuje

Zpěvačka Tamara Dikyová vystudovala muzikálové herectví na JAMU v Brně a působila na několika divadelních scénách. Na popud kamarádů se rozhodla poslat přihlášku do souboru Cirque du Soleil. Uspěla a její život se od základu změnil. Dnes žije kočovným životem a o tom, že by se usadila, vůbec nepřemýšlí.

Být součástí souboru Cirque du Solei je velmi prestižní a jen tak někomu se to nepoštěstí. Jak jste se k této práci dostala?

Šla jsem tomu naproti. Před šesti lety jsem se rozhodla zkusit štěstí a vyrazit na konkurz do Cirque du Soleil do Budapešti. Neměla jsem žádná očekávání, i když jsem samozřejmě tajně doufala v úspěch. Byla jsem vybrána a dostala se do jejich databáze umělců. Od té doby mi začaly chodit nabídky na účast v konkurzech do konkrétních show.

Jak dlouho trvalo, než jste si poprvé představila se souborem publiku?

Než jsem uspěla a byla obsazena, trvalo to ještě tři roky. Jednalo se o představení Bazzar, které mělo premiéru po pandemii v São Paulu. Hrála jsem v něm dva a půl roku. Byla to krásná, obohacující zkušenost a vlastně i škola, protože každé vystoupení přináší nové výzvy. Ani po jeho skončení ale nebylo nic jisté. Čekal mě další konkurz, tentokrát na aktuální show Kurios. Ten opět dopadl úspěšně a já jsem za tuto příležitost nesmírně vděčná. Je to splněný sen a velká motivace do další práce.

Členové souboru jsou z různých koutů světa, vnímáte rozdíly? Ať už kulturní nebo komunikační.

Jazyková bariéra není. Hlavním dorozumívacím jazykem je samozřejmě angličtina. Pro nové členy, kteří ji na začátku ještě dobře neovládají, je k dispozici překladatel. Většinou se ale každý rychle rozmluví, osvojí si základy a postupně získá jistotu. Je pravda, že někdy může být složitější něco přesně vysvětlit v jazyce, který nemáte stoprocentně zvládnutý. Časem se ale člověk naučí nebát se dělat chyby. Sama jsem to tak měla na začátku, kdy jsem se musela hodně snažit, ale dnes už mi komunikace v angličtině problémy nedělá. Naopak, beru to jako příležitost neustále se zlepšovat a učit se i díky kolegům z různých koutů světa. Co se týče kulturních rozdílů, tak ty nejsou patrné vůbec - máme stejné cíle i koníčky.

Se souborem cestujete po celém světě. Jak moc náročné pro vás je být tak daleko od rodiny?

Nebudu lhát, není to jednoduché. Díky moderním technologiím je sice komunikace mnohem snazší, ale osobní kontakt to úplně nahradit nemůže. Proto se snažíme využít každou možnost k návštěvě a společně strávenému času. To, co jsem dřív brala jako samozřejmost, teď tak jisté není a o to víc si toho vážím. I proto jsem měla radost, že můžeme nyní vystupovat v České republice a rodina a přátelé se na mě mohou jít podívat.

Jak se vám zalíbil kočovný život?

Moc! Cestování a tento kočovný životní styl mě opravdu naplňuje a dodává mi spoustu energie i inspirace. Každé nové místo přináší jiné zážitky a setkání s lidmi z celého světa je pro mě obrovským obohacením.

Umíte si představit, že se jednou usadíte?

Nyní ne. Nebo takhle - dokážu si představit, že jednou přijde chvíle, kdy se usadím, a věřím, že to tak nakonec bude. Myslím, že každý má v určitém okamžiku potřebu zpomalit a vytvořit si pevné zázemí. V této životní fázi ale zatím nejsem.

Před spoluprací s Cirque du Soleil jste hrála v divadlech. Zůstanete věrná i klasice, nebo jste propadla kouzlu šapitó?

Divadlo pro mě vždycky bude srdeční záležitostí a věřím, že se na divadelní prkna jednou zase vrátím. Teď si ale naplno užívám kouzla šapitó a cirkusového života – má svou jedinečnou atmosféru, kterou klasické divadlo nenahradí. Oba světy jsou krásné, každý trochu jiným způsobem, a já jsem ráda, že mám možnost zažít obojí.

I když se jedná o kočovnou společnost, už to není cirkus v pravém slova smyslu. Myslíte, že ve společnosti v tomto ohledu stále panují předsudky?

Je pravda, že když lidé slyší slovo cirkus, mohou si někdy představit spíše tradiční formu se zvířaty a manéží. Cirque du Soleil je ale úplně jiný – spojuje divadlo, hudbu, akrobacii a vizuální umění do originálních příběhů. Myslím, že právě díky této jedinečnosti se daří staré předsudky postupně odbourávat a diváci objevují, že jde o novou formu umění.

>>> Královna burlesky Terézia Bělčáková: Není nic krásnějšího než ženské tělo při tanci.

Na pražské Letné je nyní k vidění představení Kurios – je tu možné zhlédnout do 12. října. Jak byste diváky nalákala?

Celé představení je oslavou lidské představivosti, kreativity a radosti z objevování. Jsou na něj samé kladné ohlasy, což nás pochopitelně moc těší. V představení působím jako jediná zpěvačka a svým hlasem provázím diváky celou show, takže je to náročné, ale krásné.

Máte vůbec při všem zkoušení a cestování čas i sama na sebe?

I když mám hodně povinností a cestuji, snažím se vždycky najít si čas i sama pro sebe. Ráda objevuji nová místa, chodím na koncerty nebo do divadla a věnuji se seberozvoji – to mě baví a naplňuje. A taky miluju kávu, takže relaxuju i u ní.

Jan Cina: „Péče o blízkého člověka mě teprve čeká. A mám obavu, jak to zvládnu…“