Sedmička pionýrů, Květy nebo Dikobraz. A jaké časopisy jste před revolucí četli vy?

Největší náklad ze všech tiskovin měl za minulého režimu samozřejmě deník Rudé právo, kterého se v 70. a 80. letech tisklo milion až milion a půl kusů. Jenže tyto noviny plnily především funkci ideologické propagandy, a tak to nebylo příliš „ke čtení“. Někdo namísto toho sahal po knihách, ale v hojné míře byly oblíbené také časopisy. Výběr byl docela bohatý, takže si na své přišli děti či milovníci sportu, vesmíru, motorů i dámy obdivující módu.

Pro mladší děti byly určeny čtrnáctideníky, respektive měsíčníky Mateřídouška a Ohníček. První zmíněný začal vycházet v roce 1945 a na stáncích je k dostání dodnes, byť samozřejmě v úplně jiné podobě než tehdy. V období normalizace v něm například na pokračování vycházely oblíbené dětské knihy, jako byla Pipi Dlouhá punčocha, což Mateřídoušce zajišťovalo stabilní zájem čtenářů. Ohníček začal vycházet o pět let později a malí čtenáři v něm mohli najít třeba poradnu, kde se děti svěřovaly se svými problémy, nebo různé zajímavosti i ze světa okolo.

Samostatnou kapitolu pak tvořil magazín ABC mladých techniků a přírodovědců (dnes pouze ABC), proslulý jako Ábíčko. Na trhu se poprvé objevil v roce 1957 a okamžitě zaujal své místo především v klučičích srdcích. „Dodneška mám schované vystřihovánky lidové architektury a Městské památkové rezervace od Richarda Vyškovského. To bylo takové vymyšlené město z různých typů staveb,“ vzpomíná pan Martin, který vyrůstal v 80. letech minulého století. „A skvělé tam byly třeba i komiksy, úplně jsem hltal Kruanova dobrodružství,“ dodává. Časopis dnes sice nedosahuje někdejších statisícových nákladů, čtenost má ale stabilní a pro mnoho dětí je prvním vhledem do světa vědy.

A kde bychom to byli, kdybychom nezmínili také Čtyřlístek, který milovaly a dodnes milují celé generace dětí i dospělých. Tento komiks z pera ilustrátora Jaroslava Němečka spatřil světlo světa v roce 1969 a téměř okamžitě se stal hitem. Příběhy Myšpulína, Bobíka, Pindi a Fifinky byly zkrátka fascinující. O Čtyřlístek byl takový zájem, že se v některých místech stal doslova podpultovým zbožím. „Moc velká milovnice komiksů nebo časopisů jsem nebyla, raději jsem četla knížky. Ale dobrodružství, která tato čtveřice zažívala, byla skvělá. Navíc to bylo vtipné a velmi jednoduše nakreslené, dýchala z toho taková laskavost,“ líčí Anna. Na trhu byla také celá řada časopisů pro dospívající jako Sedmička pionýrů, která se nekupovala kvůli oné agitaci do mládežnické organizace, ale zejména kvůli komiksům – například zde vycházel Asterix. Pak také Pionýrská stezka zaměřená zejména na milovníky turistiky nebo měsíčník Pionýr, který se věnoval mimo jiné novinkám ze světa sportu, hudby nebo filmu.

Výše zmíněnými magazíny listovaly generace dnešních padesátníků, které čtivo si ale k podvečerní kávě nebo sklence pivečka dopřávali jejich rodiče? Velmi oblíbenými zejména u žen byly magazíny Květy či Vlasta. Druhý zmíněný časopis vycházel ve statisícových nákladech, a to přesto, že čtenářky mohly víceméně úplně zapomenout na jakékoli informace ze zahraničí. Články se věnovaly módě a životnímu stylu, striktně ale v mezích tehdejšího režimu. Oblíbenou rubriku pak představovaly recepty. „Ty jsem si vystřihovala a lepila do notýsku. Postupně jsem je zkoušela, a když se výsledek opravdu povedl, recept jsem opsala a donesla kolegyním do zaměstnání,“ vzpomíná paní Jana. Pánové měli v oblibě třeba časopisy 100+1 zahraniční zajímavost, jenž od roku 1964 vychází dodnes, Svět motorů, který je rovněž stále v prodeji, nebo Stadion určený pro milovníky sportu. A ti, kteří holdovali spíše humoru, se mohli pobavit u týdeníku Dikobraz.

Vzpomenete si, co jste za „socíku“ četli vy?

Krvavé koleno, druhá směna i nedělní procházky. Volný čas za socíku? Děti si hrály samy venku!