Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Narodila se 28. ledna 1910 v Mladé Boleslavi jako Jarmila Anna Františka Marie. „Ale to nestačilo, muselo se pro mě najít nějaké speciální jméno, a našlo se: Adina. Neexistovalo nikde jinde než v opeře Elixír lásky,“ napsala ve svých memoárech Dneska už se tomu směju. Byla typická „tatínkova holčička“, odmalička v ní pěstoval pocit výjimečnosti, vykal jí a vykat jí museli dokonce i starší bratři.
Nikdy nebyla vzorná žačka
Vše se změnilo, když bylo Adině sedm a otec zemřel. Přišla o nejmilovanějšího člověka, ale pocit, že je něco víc než ostatní, už se v ní tatínkovou péčí usadil velmi pevně. A to přesto, že se s ní život až na několik mimořádných let nemazlil.
Rodina po otcově smrti trpěla nedostatkem peněz, doma se střídali pochybní otčímové, z nichž jeden údajně Adinu Mandlovou i sexuálně zneužil. Výborně se učila, ale z gymnázia ji pro špatné chování vyloučili, stejně jako po dvou letech z penzionátu v Paříži. Když jí pak jistá bohatá dáma na tenise v Mladé Boleslavi řekla, že by to měla zkusit u filmu, nezaváhala – a brzy přišlo první natáčení.
Byl to sice jen „štěk“, ale díky němu se seznámila s nejdůležitějším mužem svých příštích let: Hugo Haas ji v roce 1933 prosadil vedle sebe do hlavní ženské role v komedii Život je pes.
V nejlepší společnosti
Záhy se stala Titinkou, což bylo jméno, které dával Hugo Haas všem svým milenkám, a nakonec i manželce Bibi. Nastěhoval si Adinu k sobě domů, stala se jeho hospodyní, milenkou, sekretářkou i hereckou partnerkou. I ona však ze vztahu hodně vytěžila. „Haas ji naučil mluvit, hrát, oblékat se i její pověstnou sebeironii a zdravou dávku cynismu,“ hodnotil později jejich vztah režisér Otakar Vávra.
S Hugem Haasem se také dostala mezi pražskou intelektuální smetánku, takzvanou tafelrundu, která se scházela ve Společenském domě na Příkopech. Chodil tam Karel Čapek, Olga Scheinpflugová, Ferdinand Peroutka, Jan Masaryk, Voskovec a Werich či Karel Poláček. Ze spisovatele Karla Poláčka se stal časem její nejlepší kamarád, který se ostatně hodně zasloužil o to, že ji tafelrunda přijala mezi sebe. A ona jako houba nasávala jejich humor, chování i umění sarkastických poznámek.
Skutečná filmová star
Hvězda Adiny Mandlové začala stoupat raketovým tempem, dostávala jednu roli za druhou. Hugo Haas žárlil, protože on žárlil na každý úspěch druhých lidí, ale nebylo mu to nic platné. Natočili spolu úspěšné komedie, mezi nimi Ať žije nebožtík, Švadlenka nebo Mravnost nade vše, ale v megahitech jako Kristián, Přítelkyně pana ministra nebo Hotel Modrá hvězda zářila po boku milovníka číslo 1 Oldřicha Nového. A dodnes ji vídáme ve filmech s Vlastou Burianem U pokladny stál…, Ducháček to zařídí či Katakomby. Její poslední snímek s Hugem Haasem, a také závěr jejich vztahu, byl Děvčata, nedejte se, kde se seznámil se svou budoucí ženou, oženil se a měl s ní syna.
Porodila mrtvou holčičku
Během války žila Adina Mandlová docela bezstarostně, což bylo lidem trnem v oku, a začalo se mluvit o její náklonnosti k nacistům. Nic na tom nezměnilo ani manželství s levicově orientovaným malířem Zdeňkem Tůmou, který navíc po roce spáchal sebevraždu. K dovršení špatné pověsti natočila v roce 1943 německý film, za který si místo ceny vysloužila obvinění z kolaborantství.
Ještě za války se zamilovala do herce Vladimíra Šmerala. Jejich vztah však skončil tragicky: v roce 1944 otěhotněla, ale Šmeral byl ženatý se židovkou, odmítl se rozvést a následoval ji do transportu. Adina Mandlová byla zoufalá, porodila mrtvou dcerku a už nikdy děti neměla. Když se vrátil z koncentračního tábora, velmi mu pomohla, ale on se jí „odvděčil“ tím, že když byla obviněna z kolaborace, veřejně se od ní distancoval.
Konec kariéry a život v exilu
V pouhých čtyřiatřiceti letech tak její sláva zhasla navždy. Po válce byla zatčena, několik měsíců pobyla ve vězení a po propuštění nesměla hrát, pracovala nějaký čas v továrně a pak se účelově vdala za Čecha s britským občanstvím. Ve Velké Británii sice natočila jeden film, ale o návratu na filmové plátno nemohla být řeč, pracovala jako kuchařka bohatých klientů.
Z rozumu se provdala i za solventního obchodníka Geoffreyho, ale manželství plné hádek po několika letech skončilo. Jejím posledním a milovaným manželem byl homosexuál Ben Pearson, s nímž se po několika neúspěšných pokusech o návrat na scénu nebo před kameru přestěhovala na Maltu a nakonec do Toronta, kde jim pomáhali manželé Škvorečtí. Až v roce 1991 se vrátila do vlasti, do dobříšského sanatoria, kde krátce nato ve věku 81 let zemřela.
