Sladké nicnedělání: Lenošení se nebraňte! Zvyšuje produktivitu, zlepšuje náladu a prospívá zdraví

Lenost je dle terapeuta Pavla Vacka mnohdy naším nejmoudřejším vnitřním hlasem, který říká: „Zpomal, nebo ti duše vypne proud.“ Lenošení funguje vlastně jako restart mozku. Proto mnohdy ve chvílích nicnedělání vznikají nejlepší nápady. „Lenost není slabost, ale inteligentní biologický nástroj,“ sděluje terapeut zprávu, která by v dnešní hektické době orientované na výkon měla znít hlasitěji.

Bývá běžné, že jen co si člověk dopřeje odpočinek, začne se po chvíli netrpělivě ošívat pod vlivem toho, že mu cosi uvnitř našeptává využít čas produktivněji. „Černé svědomí je jen pozůstatek výchovy k výkonu, ne zákon přírody,“ vysvětluje Pavel Vacek a dále klidní: „Odpočinek je nutnost, ne hřích. Když si dovolíte lenost, neflákáte život – jen dobíjíte baterky, aby se vám nevypínaly samy v nejhorší možný moment.“

Díky regeneraci, kterou si dopřejete, budete mít lepší náladu, pevnější psychiku a možná i větší příval kreativity. Slova terapeuta vysvětlují, že mozek během „nicnedělání“ třídí informace, odlehčuje přetížení a připravuje tělo na další výkon. Je to malá, ale nesmírně účinná údržba systému. Nejlepší formou lenošení, je to vědomé. Tedy to, které si dopřejete se záměrem, že teď nabírám sílu. Tak lenošení „povýšíte“. „Paradoxně platí, že čím vědoměji odpočíváte, tím efektivněji pak pracujete,“ říká Pavel Vacek.

>>> Od žen se čeká víc: Péče o stárnoucí rodiče je často hlavně na nich, muži je v tom nechávají

Samozřejmě se i odpočinek může vymkout, zejména, pokud na sebe nedokážete být přísní a nemáte v sobě ukotvený smysl pro řád. Jak poznat pravou míru? „Lenošení má být jako malá wellness pauza pro hlavu – krátká, příjemná a osvěžující. Pokud se po pauze vracíte k povinnostem s větší lehkostí, dávkujete správně,“ poučuje Pavel Vacek.

Jestliže vám nicnedělání začne zasahovat do plnění denních a pracovních povinností, je třeba zpozornět a uvědomit si, že zřejmě došlo k porušení únosných hranic a kýžená regenerace se proměnila v prokrastinaci či jiný neduh. Přemíru lenošení signalizuje také postupné omezení sociálních kontaktů a fakt, že postupně dáváte přednost trávení času o samotě místo interakce s příteli, rodinou a spolupracovníky.

Další známkou je ubývání koníčků. „Přehnaná lenost vede k hromadění povinností, pocitům viny a ztrátě směru. Někdy je to ale symptom, ne charakterová vada. Často značí vyčerpání, úzkost nebo tlak z okolí,“ varuje terapeut.

Cítíte, že by bylo vhodné, kdybyste alespoň někdy zpomalili a dopřáli si odpočinek, ale zkrátka to neumíte? Pozor - lenošení se dá naučit! Prvním předpokladem je, že si dovolíte „nebýt nonstop k dispozici světu“, jak trefně formuluje Pavel Vacek. Zdravá lenost je dovednost, díky které chráníte své duševní zdraví a předcházíte vyhoření.

Učit se ji můžete krůček po krůčku, třeba krátkými pauzami bez výčitek. Nenechte se na své cestě za odpočinkem zviklat ani okolím a výčitkami, že byste místo „válení“ měli raději to či ono. Jestli jde vskutku o plánované odpočívání, obrňte se.

„Já nelenoším, já regeneruji. To je vědecky podložené,“ zní argument, který radí použít Pavel Vacek a  dodává: „Často lidé kritizují lenošení u druhých proto, že ho neumí dovolit sami sobě.“ Odpočívat je normální a zdravé. Někdy je na vás, abyste to připomněli okolí a zejména sobě. A nezapoměňte na důležité sdělení terapeuta: „Péče o sebe není slabost, ale zralost.“

Jak se přestat zabývat tím, co si o vás myslí ostatní? Zakažte si domněnky a nepřeceňujte svoje chyby