Kozí močový měchýř, střeva, guma. Jak to bylo s kondomy, které svět zachránily před pohlavními chorobami

Použít, či nepoužít? Toť otázka, na kterou v průběhu historie měly významné osobnosti lékařského, uměleckého či jiného světa velmi odlišné názory. Sigmund Freud z nich nebyl nadšený, ale uznával, že jsou spolehlivější než přerušovaná soulož. Spisovatelka Jane Austen zase trvala na tom, že pokud nechcete děti, nejlepší jsou oddělené postele. Slavný italský proutník Casanova kondomy v mládí moc rád neměl, ale vzal je na milost ve chvíli, kdy zjistil, že jsou opravdu spolehlivou ochranou před pohlavními chorobami. Vzhledem k tomu, že jeho milenky snad ani nelze spočítat, bylo to rozumné rozhodnutí. A že církev pánské ochraně nikdy moc nefandila a třeba jezuita Leonardus Lessius v 16. století prohlásil, že je jejich používání hřích, vás asi nepřekvapí.

To jsou ale střípky spíš z „moderní“ historie kondomů, ta starší sahá až do antiky…

První doložitelnou zmínku o tomto typu ochrany lze dohledat v antických mýtech, konkrétně o krétském králi Mínósovi, synovi boha Dia a jeho milenky Európy. Jeho sperma totiž prý obsahovalo štíry a hady, a proto jeho milenky po milostném aktu s ním umíraly. Na nich Mínósovi nejspíš nezáleželo, ale svou manželku Pásifaé miloval, a tak používal jako ochranu kozí močový měchýř. Historické zdroje se sice rozcházejí v tom, zda ho do své pochvy vkládala Pásifaé, nebo ho opravdu používal její muž, ať tak či tak, jako prvního doložitelného předchůdce kondomu tohle pokládat určitě lze.

Zvířecí močové měchýře pro tento účel používali i starověcí Římané a prezervativy nebyly nic neobvyklého ani ve starověkém Egyptě. Podle studie vědců z britské Darent Valley Hospital existují z roku 1000 našeho letopočtu důkazy o tom, že Egypťané při pohlavním styku používali jako ochranu lněná pouzdra. Ta měla dokonce i různé barvy podle toho, jaké měl daný muž společenské postavení. Kromě měchýřů a lnu se pak k výrobě pánské ochrany používala samozřejmě i ovčí či kozí střeva.

V té době ovšem nešlo o antikoncepci a snahu lidí plánovat rodičovství, ale o ochranu před nejrůznějšími nemocemi. Že se tak zabrání i početí, prý ve starověku netušili.

Na starověké kondomy se sice v průběhu dějin pozapomnělo, ale své znovuzrození zažily v době renesance. Evropští vědci totiž v 15. století začali vylepšovat a doplňovat znalosti, které po sobě Římané a Řekové zanechali. Na základě pitev začala vznikat přesnější představa o tom, jak lidské tělo funguje, koneckonců právě z téhle doby pocházejí například slavné anatomické kresby Leonarda da Vinci.

A pak tu byl i italský anatom a lékař Gabriele Falloppio. Ten se sice zajímal především o stavbu vnitřního ucha, ale chladným ho nenechávaly ani reprodukční orgány. Traduje se, že popsal anatomii vejcovodů a také jako první „moderní“ lékař popsal kondom – v jeho pojetí šlo o plátěný plášť, který zakrýval žalud a byl upevněný stuhou. Falloppio ho dokonce testoval na jedenácti stech mužích a následně ho označil za spolehlivou ochranu před syfilis, jejíž epidemie v té době v Evropě propukala. Nejspíš si říkáte, že tenhle prezervativ nebyl moc uživatelsky přátelský, ale asi je jasné, že nechytit syfilis za trochu toho nepohodlí stálo.

Navíc plátno brzy nebylo jediným materiálem, z něhož se ochrana vyráběla, ruku k dílu přiložili i řezníci. Moc dobře věděli, jak pružná a zároveň pevná jsou zvířecí střeva a močové měchýře, a tak v podstatě znovuobjevili to, co už tisíce let před tím znali jejich starověcí předci.

O zhruba dvě stě let později už nebyly kondomy žádné velké tabu, naopak jejich používání je celkem dobře zdokumentováno. Velmi cenné jsou v tomto směru archeologické nálezy, které v letech 1983-1993 učinili vědci na zřícenině hradu Dudley kousek od Birminghamu. V latrínách, které byly zapečetěny během demolice hradních opevnění v roce 1647, totiž našli zčernalé zbytky pěti pravděpodobně použitých a také dalších pět nejspíš nepoužitých kondomů. Podle všeho je používali vojáci krále Karla I. v době občanské války, protože hodně jich v té době neumíralo v boji, ale spíš na syfilis. Podle archeologů to vypadá, že zrovna ty z Dudley patřily vyšším hodnostem. „Kdo mohl kondomy používat, není známo, ale složitost výroby naznačuje, že musely být relativně drahé, takže se pravděpodobně jednalo o výsadu důstojnické třídy,“ píše se na stránkách Dudley Metropolitan Borough Council.

Navíc v téhle době už se vědělo, že kondomy nechrání jen před nemocemi, ale i před nechtěným početím. A tak se třeba v Anglii výrazně snížila porodnost, koneckonců samotného krále Karla II. znepokojoval počet jeho nemanželských dětí, a tak si ochranu nechal „předepsat“ svým lékařem. Tím byl údajně Colonel Condom, kterého pak za jeho služby povýšili do šlechtického stavu.

Proto se traduje, že právě odtud pochází slovo kondom. Jenže podle všeho se tenhle lékař nakonec nejmenoval Condom, ale Conton, a celé je to spíš líbivá historka než historický fakt. A tak to vypadá, že skutečnost je o dost nudnější – slovo kondom pochází nejspíš z latinského condus, což tehdy znamenalo něco jako „nádobka“ či „nádržka“.

Ať tak či tak, od králů a vojáků se prezervativy dostaly i k méně prominentním osobám, protože se začaly prodávat i ve vybraných obchodech. Ale stále to samozřejmě byla výsada spíš bohatších vrstev, ty chudší neměly na ochranu nejen peníze, ale leckdy ani potřebné informace.

Naprostý zlom v historii kondomů přišel během průmyslové revoluce, přesněji řečeno v roce 1839, když americký chemik a vynálezce Charles Goodyear objevil vulkanizaci kaučuku. Zjednodušeně řečeno jde o proces, při kterém se kaučuk zahřívá se sírou a výsledkem je elastičtější, tvárnější, ale zároveň velmi odolný materiál – pryž neboli guma.

A i když máte jméno Goodyear spojené nejspíš s pneumatikami, guma se ukázala také jako skvělý materiál pro výrobu prezervativů. Ty byly zpočátku navíc omyvatelné a opakovaně použitelné.

Nakonec byl ve 20. letech 20. století vynalezen latex, který dal kondomům podobu, v níž je známe dnes, i když samozřejmě přibylo mnoho vychytávek v podobě lubrikace, možných příchutí, barev a podobně. A když v 80. letech minulého století propukla epidemie AIDS, jen díky osvětě a používání kondomů se ji podařilo zastavit. S trochou nadsázky tak lze vlastně říct, že díky pár chytrým hlavám z dávné historie už dnes nejsou pohlavní choroby tak velkým postrachem lidstva, jako tomu bývalo dříve.

Zdroj: Wellcomecollection.org, The National Institutes of Health, Zákulisíslov.cz

I když už dnes není kondom nijak nedostupným zbožím, stále jsou lidé, kteří ho používat nechtějí. Nechráněný styk jako důkaz lásky: Nejhorší výmluvy, proč muži odmítají kondom