Článek
Tatiana Dyková je bezesporu už desítky let jedna z nejlepších českých hereček. Už její výkony v Indiánském létě nebo Šeptej byly oceňované a ona sama sobě laťku posouvá výš a výš. Co znamená, že je její herecká duše nažraná, a co jí dělá největší radost?
Tatiana Dyková zavzpomínala na první úspěchy a popsala, jak se připravovala na roli v seriálu My nejsme sektaFoto: Proženy.cz
Co Tatiana Dyková v Bublinách prozradila?
- Už první role byly zlomové. Byl to skvělý start, nebo laťka hodně vysoko? „Já to nijak neřešila. Natočila jsem film a zase si žila studentským stylem života, dělala jsem moderní tanec, tančila v Radosti jako go-go tanečnice.“
- Radí svému manželovi Vojtovi Dykovi během soutěže StarDance? „Vojta rady nepotřebuje, navíc není dobré radit dvoumetrovému Lvovi,“ usmívá se.
- Když je její herecká duše nažraná, znamená to, že hraje pro radost?
- Po čem touží? „Po obyčejných věcech. Domácí pohoda je alfa a omega. Vědomí, že kluci jsou v pořádku a šťastní.“
- Jak v sobě živí rebelku? „Obklopila jsem se lidmi, kteří rádi vymýšlí blázniviny. Když mě někdo nazve královnou večírků, je to pro mě naprostá pocta.“
Říkat ne umím v práci, ne svým blízkým
Když nedávno dostala dotaz, zda umí říkat ne, uvědomila si, že spíš ne. „Blízkým říkat ne neumím. Ukázalo se, jak těžké a hluboké to téma je,“ svěřuje se. „Vyklubání se z poslušných holčiček je těžký přerod, obzvlášť když je společnost nastavená, že ve škole posloucháte, i když nesouhlasíte,“ vysvětluje.
Vyrůstala jen s maminkou a bráchou a uvědomovala si, že to má maminka těžké. „Nechtěla jsem jí to dělat ještě náročnější. A to vytváří programy v hlavě, kterých se jako dospělý těžko zbavujete: je to proces a zároveň perfektní téma na film.“
My nejsme sekta
O čem je seriál My nejsme sekta? „Je to příběh lidí, kteří z nějaké své nespokojenosti, samoty nebo vnitřních zranění vyhledávají společenství podobně smýšlejících lidí, kde se cítí konečně pochopení a přijatí. Navážou spolu vztahy, které je v tom komplikovaném světě drží a dávají jim jistotu.“
Takové společenství musí někdo vést. „Buď s láskou a dobrým úmyslem, s úmyslem léčit, nebo toho může zneužít a vést to manipulativně, kvůli prospěchu a moci…“
Jaké otázky kladla advokátům při přípravě na roli advokátky Denisy? A pozná sama manipulaci, nebo si prošla i takovými vztahy?
Pod ochranou bojovníka
První roky své kariéry byla prý pod jakousi „ochranou bojovníka“, který ji držel od všech pochyb. „Jela jsem na plné čáře s obrovským sebevědomím. Ale kolem 33 přišlo zlomové období: začala jsem si všímat, že si ne všichni myslí, že jsem úplně perfektní,“ popisuje.
Tehdy došlo k lehkému vystřízlivění. „Ale jsem skokan a nebála jsem se říkat si o kritiku. A byla jsem i vystřelená do druhého extrému, kdy se snažíte všem vyhovět, přikývnout, podceňovat se…“
Jak to má nyní? „Teď to balancuju. Herci se stávají herci i z toho důvodu, že máte možnost žít víc životů a vyzkoušet si spoustu jiných postojů, vlastností… Byl to urychlující proces, mohla jsem si to najít skrz role.“
Nevěděly jsme, že to může být jinak
Zažila rozdílný přístup k hercům a herečkám? „Vnímám to až zpětně. Když se to dělo v tom presu, kdy jsem měla malé děti, neměla jsem na to kapacitu,“ říká upřímně. „Hlavně to bylo dané, nikdo nevytáhl jiné možnosti. A já se teď jen pozastavuji nad tím, že tehdy mě to nenapadlo.“
Ani ona, ani ostatní herečky v přední linii nevěděly, že to může být jinak. „Chceš točit a pracovat a zároveň být s rodinou? Potřebuješ svůj karavan, chůvu. A proto musíš být dobrá,“ vysvětluje s tím, že ani dnes, i když se o tom hodně mluví, nevidí, že by se to dalo dělat jinak.
