Už nechci být hodná holka! Jak se naučit říkat ne bez pocitu viny? Tahle tři pravidla vás zachrání

Umíte druhé odmítnout bez pocitu viny? O „naučit se říkat ne“ už bylo sice napsáno mnohé, ale moc se tím nezměnilo. Obhájit si to svoje je stále bráno jako něco nepatřičného.

S přibývajícími roky je to o něco snazší, protože vás zkušenosti i nejrůznější životní kotrmelce zocelí, přesto je „přestat být hodná holka“ stále náročná disciplína. Naučte se proto tři způsoby, jak slušně odmítnout bez vysvětlování a bez silných pocitů viny.

„Ne, mami, dneska nemůžu.“ Jednoduchá věta, která vám nejde přes pusu. Co na tom, že už vám bylo čtyřicet a vaše vlastní děti dospívají? Mamince se přece neodmlouvá. Kde se neschopnost říct ne bere? Samozřejmě v dětství.

„Pro dítě je mnohem složitější říkat ne – a možná to ani není vždy žádoucí, protože rodiče za něj nesou zodpovědnost a dítě by je mělo poslechnout v důležitých věcech,“ vysvětluje Olga Šerá, terapeutka z platformy Terapie.cz.

Zároveň ale dodává, že by rodiče měli dávat potomkovi prostor tam, kde je to možné a kde zodpovědnost není tak vysoká. A zajímat se o jeho názor. Jenže mnozí nedají dětem na výběr téměř nikdy.

>>> Nejhorší rada našich matek a babiček? Nebuď sobecká!

„Jako typické Husákovo dítě jsem vyrůstala s pocitem, že říkat svůj názor, odporovat či si obhájit své je něco, co se nedělá,“ říká čtyřiapadesátiletá Markéta. „Většinu života jsem se někomu podřizovala: rodičům, manželovi, v práci a vlastně i svým dětem. Vůbec mě nenapadlo, že je to tak úplně blbě.“

Změnit pohled na svůj život přiměla Markétu až nemoc. „Rakovina prsu mě zastihla totálně nepřipravenou vzít konečně život do svých rukou a zabojovat o něj,“ vysvětluje s tím, že nebýt psychoterapeutky, ke které začala během léčby docházet, možná by tu už nebyla.

„Doslova mi otevřela oči. Až tehdy jsem pochopila, že je to jen na mně. To, jak se k celé situaci postavím a jak – a jestli vůbec – budu dál žít,“ dodává Markéta s tím, že je za tuhle facku osudu vlastně vděčná. „Nebýt toho, dožila bych s pocitem ustarané ženy, která nikdy nedělá dost.“

„Proč jsou ženy vedené k tomu, aby neříkaly ne a upřednostňovaly potřeby druhých? Může za tím být i to, že stále žijeme v patriarchální společnosti,“ myslí si Olga Šerá.

„Vzorec starání se je do určité míry biologicky nastavený, péče o děti je přirozeně náročná a často vyžaduje velké množství odříkání. Je proto důležité uvědomit si potřebu postarat se také o sebe, o potřeby svého těla a své duše,“ dodává terapeutka. A k tomu přirozeně patří naučit se vymezit hranice a umět říct, kam ano a kam už ne.

Nemusíte rovnou říkat ne – stačí si vyhradit čas na rozhodnutí. Věta „Nech mě si to promyslet, ozvu se odpoledne“ připraví druhou stranu na to, že odpověď může být zamítavá.

Čím víc své rozhodnutí vysvětlujete, tím víc prostoru vytváříte pro jeho zpochybňování. Místo dlouhého vysvětlování raději jednoduše zformulujte, proč to nejde. Místo „Jsem moc unavená“ a podobně stačí říct „Promiň, dneska se mi to opravdu nehodí“. Tečka.

Nejasná odpověď často jen odloží další kolo přemlouvání či nátlaku. Pokud jste si jistí, že danou věc nemůžete či nechcete udělat, vyjádřete se jasně. Místo „Uvidíme, třeba bych se ještě mohla přidat“ raději přiznejte, jak to je: „Ne, tentokrát nepřijdu“.

Jste hodní až moc? Možná neumíte nastavit zdravé hranice. Poznáte to podle těchto signálů