Článek
Jan Hřebejk je bez přehánění režisér s velkým R. A není to „jen“ nominací na Oscara, kterou získal za Musíme si pomáhat. Má na svém kontě filmy, které přepsaly historii kinematografie, i filmy, které milují generace diváků. Důvod je zcela jasný: umí vyprávět jako málokdo a obklopuje se lidmi, kteří to mají stejně. Během rozhovoru dal hned několikrát najevo, jak si svých kolegů váží – prostě rád pracuje v partě.
Patří k Vánocům u něj doma Pelíšky tak jako v téměř každé české rodině? A u kterého filmu měl pocit, že půjde o vrchol kariéry, ale dopadlo to velmi hořce?
Jan Hřebejk upřímně zhodnotil jak své filmy, které slavily úspěch, tak přiznal, kde se seknul a úspěch se nekonalFoto: Proženy.cz
Co Jan Hřebejk v Bublinách prozradil?
- Jak se dělají takové fenomény, jako jsou Pelíšky nebo Pupendo? A proč U mě dobrý ve své době takový úspěch neslavilo, ale dnes z něj jdou největší příjmy?
- Jak si vybírá náměty? Někdy je sám iniciuje (seriál Na tělo podle scénáře Martiny Formanové), jindy jsou mu nabídnuty a i to může dopadnout dobře – jako třeba Rédl nebo slovenská Iveta.
- Co je jeho srdcovka? „Nemám… Ale jsem vděčný za filmy se Šabachem, protože se ukazuje, že po nás zůstanou, a za Musíme si pomáhat, Učitelku nebo Kawasakiho růže, ty měly i ohlas v zahraničí.“
- Jaký svůj film by dnes poslal do nominací na Oscara? „Zase Musíme si… Je to nejlepší scénář, který jsem měl k dispozici.“
Měl jsem pocit, že Zahradnictví bude vrchol kariéry
Dalo se už během natáčení Pelíšků poznat, že vzniká pecka, která bude patřit k Vánocům a kterou si budeme pouštět opakovaně? „Mysleli jsme, že bude fungovat humor, byly to ověřený fóry a my jsme byli ve formě. A jsou tam hodně silné scény, např. ta s Jindřiškou ve skříni, na tu jsme sázeli,“ říká Jan Hřebejk. Jeho sestry šly na tento film dokonce dvakrát po sobě, což jej překvapilo. „Mají mě rády, ale tolik zas ne.“
U jakého filmu byl naopak neúspěchem zklamaný? „Zahradnictví, tam se nemáme nač vymlouvat… Ale to, že mě za to nepochválili skoro ani herci, kteří v tom hráli, to mě zaskočilo. Fakt to prošumělo, možná už jsme neměli ani energii. Měli jsme ale pocit, že to bude vrchol naší tvorby a je to hodně hořký.“
Musel jsem obdivovat mladého Hřebejka
Občas tvůrci řeší, že v dnešní hyperkorektní době musí zvažovat, jak budou pracovat s humorem. Jan Hřebejk to tak necítí: „Žádná z našich komedií by z hlediska humoru nepůsobila nepatřičně, něco je možná míň vtipný,“ vysvětluje. Vulgarity byly vždy použity tak, aby do děje seděly.
Je něco, co jej prudí? „Že už jsem toho udělal tolik, že mě některý věci tolik netankují, nemám ten typ trpělivosti nebo nadšení. Když jsem před pár lety viděl na festivalu Šakalí léta, musel jsem obdivovat 25letého Hřebejka. Dnes bych na mnohé neměl trpělivost.“
Aňa má hvězdnost, to se nenaučíš
Dal někomu ve svém filmu životní roli? „Kodetovi. Natáčeli jsme spolu předtím můj absolventský film a hádali se na natáčení, byli jsme přesvědčení, že se už neuvidíme. Ale došli jsme k tomu, že zahraje tu roli nejlépe. A dala vyniknout jeho mistrovskému herectví.“
Kmotrou knihy U mě pořád dobrý je jedna z jeho oblíbených hereček a kamarádka Aňa Geislerová. I s ní natočil řadu skvělých věcí. „Ona je výjimečný herec v tom, že tu roli stvoří. A pro mě je nepochopitelné, když někdo napíše, že je pořád stejná – jestli někdo není pořád stejný, tak Aňa Geislerová. Je výjimečná a má hvězdnost, to se nenaučíš.“
