Článek
Vlastina Svátková je renesanční žena: nejen že má spoustu talentů, mnohé převedla i do praxe. A už přestala řešit, co si o ní kdo myslí. Dala si svobodu, což není vždy snadné. V podcastu Bubliny byla řeč o syndromu hodné holky, lekcích z minulých vztahů i výchově chlapců v Čechách.
Podcast Bubliny s Vlastinou Svátkovou o nastavování hranic, lekcích ze vztahů i o tom, jaké to je nemít na dárkyFoto: Proženy.cz
Co Vlastina Svátková v Bublinách prozradila?
- Kudy vedla cesta ke svobodě? „Dovolila jsem si žít život podle sebe, jak to cítím já, dovolila jsem si dělat i chyby.“
- Jak vnímá tlak médií a cítí potřebu sdílet, aby byla vidět a chodily jí nabídky?
- Proč je důležité nastavit si hranice a nebýt „hodná holčička“?
- Díky poruchám příjmu potravy lépe poznala své tělo. Pomohlo jí to při projevech perimenopauzy? „Ne. Hormonální změny mě totálně překvapily!“
Není týmový hráč
Vlastina Svátková na sobě celý život pracuje, učí se z chyb, ví, kdo je a co chce. „Nejsem týmový hráč, nejsem schopná s někým něco vytvářet a lidi to štve, vyčítají mi to. Ale mám svoje rychlé tempo a ostatní mě zdržují… Nechci přicházet do pracovních konfliktů, nejlepší práce je pro mě ta, kde jsem sama se sebou.“
To, co jsem vnímala jako handicap a negativní rys, nakonec přijala a začalo jí to přinášet hojnost a radost. „Nemám plán… Je to flow, energie, hraju si a jsem uvolněná, netlačím na pilu. Nečekám super výsledek za každou cenu.“
Zažila jsem období, kdy jsem neměla na dárky
Být umělkyně na volné noze a trojnásobná máma s hypotékou na třicet let s sebou nese i pocity nejistoty. „Ale už jsem si zvykla, že nemám pravidelný příjem. Jsou měsíce, kdy nevystavuji žádnou fakturu, a s tím jsem se musela mentálně srovnat, dopřát si vnitřní klid, aby to mohlo proudit.“
Super džob nakonec vždy přišel, ale zažila i období, kdy neměla na vánoční dárky. „Už jsem hledala inzeráty, že půjdu učit do školy. A to byl moment, kdy jsem začala malovat, ukázala se mi nová cesta, kterou můžu jít a kde se mi může dařit.“
Když jste v roli oběti, neměníte svůj život
Součástí práce na sobě samotné bývá vyrovnání se s minulostí. Jak to Vlastina vnímá? „Není dobré se pořád nimrat v minulosti, říkat, že za to může dětství – asi ano, ale už s tím nic neudělám!“ vysvětluje s tím, že je jen na ní, jak to uchopí.
„Z nějakého důvodu mám rodiče, jaké mám, měla jsem nějaké dětství, které mě formovalo.“ Těžké věci lze změnit ve velkou osobní sílu. „Pokud ale svoji sílu odevzdáte okolí, budete závislí na tom, co se vám děje. A to já nechci, chci si svůj život tvořit sama.“
Ve 44 připravená na vztah svého života
Je přesvědčená, že první půlku života byly její vztahy o lekcích. „Sama jsem nebyla tou nejlepší partnerkou: potřebovala jsem dozrát, zbavit se závislosti, dávat svobodu,“ objasňuje. Dřív chtěla velké lásky, vztah jako z románu, měla idealizovanou představu partnera, který neexistuje.
Dnes? Je připravená na vztah života. „Hledám klid, to je pro mě zásadní atribut vztahu… My ženy jsme emoční, zvlášť když jdeme do menopauzy. A já toužím po klidu a moudrosti, aby mě muž uzemnil zpátky,“ říká.
Děti potřebují pocit bezpečí
Jako máma tří kluků vnímá, že jim mnohdy chyběl silný a zdravý mužský vzor. „Já mám roli mámy a táty, někdy jsem přísná, jindy rozmazluju, a to je naprosto nejhorší výchova,“ říká sebekriticky. Těžké je i to, když tatínek má na výchovu jiný názor.
Za zásadní považuje, aby děti v prvních letech měly pocit blízkosti. Jí to jako malé chybělo. „Proto jsem si dovolila s dětmi být, věnovat se jim, kojit je dlouho, aby nejkritičtější období prožily v bezpečí…“ Jak se vyrovnat s tím, že vám nakonec děti leccos vyčtou a označí vás za nejhorší matku na světě? I na to Vlastina Svátková odpověděla.
