Článek
Klára Cibulková je uznávaná česká herečka, o které bylo v posledních měsících hodně slyšet. Na podzim zažila, jak říká, turbulentní období: byla po roce působení na pozici ředitelky Divadla Viola odvolána a zároveň jí přišla nabídka na roli v seriálu Polabí, ve které měla nahradit svoji kolegyni Vilmu Cibulkovou. Vloni oslavila padesátku a říká, že se jí život hezky utřídil.
Co Klára Cibulková v Bublinách prozradila?
- Co jí dalo v mládí sílu odmítnout operaci zad kvůli skolióze? „Učila jsem se celý život, co s tím dělat, jak s bolestí pracovat. Po porodu se mi například rozložilo tělo... Ale řekla jsem si, že budu silná! A to si opakuji v každé zátěžové situaci.“
- Jaké měla plány, když jí byla nabídnuta pozice ředitelky Divadla Viola, ze které byla po roce „odejita“? „Chtěla jsem divadlo posouvat k mladším divákům a mladším tvůrcům, propojit starší a mladší generaci, aby se mohli vzájemně učit, ale i respektovat.“
- Jak nahlíží na využití AI v divadle? „Pro mě je tam stále určitá neživost. Na jevišti vás prostě nahradit nemůžou, tam je chemie, kterou AI nemá šanci vstřebat, živá krev, tady a teď, něco mezi nebem a zemí.“
Klára Cibulková v Bublinách mluvila o turbulentním životním období, roli v Polabí i životě po padesátceFoto: Proženy.cz
Role v seriálu přišla jako na zavolanou
Jaké to je rozhodnout se o velké roli během 24 hodin? Tolik času měla totiž, když přišla nabídka na roli Olgy Beranové v Polabí. „Týden před tím jsem byla odvolána z postu ředitelky Divadla Viola, kde jsem rok působila. Předtím jsem si to nedokázala představit a zdráhala jsem se nastoupit do velkých projektů. Ale teď to přišlo jako na zavolanou, potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky a vyresetovat hlavu,“ vzpomíná na náročné období.
Naštěstí velkou část štábu znala a nepociťovala nervozitu. „Chvíli trvalo, než jsem roli vzala za svou, musela jsem nakoukat díly, načíst si to, zjistit, co je to za postavu a jaké tam jsou vztahy. Ale role Olgy pro mě nebyla protiúkol,“ vysvětluje. Její postava je matka tří dětí a zaštiťovatelka rodinného krbu – a hlavně ji baví.
Stáří je pro silné
Velké téma, které Klára Cibulková otevírá, je péče o odcházejícího člena rodiny. Má s tím osobní zkušenost, kdy s manželem pečovali o jeho maminku. Podle ní je potřeba mluvit o tom, že mnohdy, když se v takové situaci ocitnete a chcete se starat, tak nevíte, jestli to děláte dobře. A mnohdy druhá strana může klást „odpor“. „Myslím, že Dana Syslová říká, že stáří je pro silné.“
„Když se staráte o malé děti, je tam vidina, že to bude lepší, máte naději. Tady ale naděje není a bude to jen horší,“ vysvětluje a říká, že sama dospěla k psychoterapeutické pomoci. Musela se naučit, jak si to nebrat osobně, protože to už nebyla maminka, kterou znala. Což se těžko vstřebávalo. Nakonec tuto životní zkušenost zúročila v roli Mišky ve hře Vděk – v postavě, která prochází afázií a odchází ze světa.
Konečně se mi život utřídil
Patří Klára Cibulková mezi ženy, které vnímají padesátku jako příležitost, nebo spíš jako období, kdy začínají být neviditelné? „Určitě jsem v prvním týmu. Konečně se mi ten život utřídil, mám pocit zralosti, z mnoha věcí se nezjančím, nemusím jít do všeho za každou cenu, dávkuju komu a čemu dám energii,“ říká spokojeně. Zároveň si uvědomuje, že s padesátkou přichází pocit konečnosti. Stane se například, že zemře stejně starý kolega.
„Došla jsem k tomu, že jsem ráda, když je každý den naplněn, nechci ho jen přežít, ale užít si ho. I když se věci nedaří, tak to k něčemu je. Je to dobrý věk,“ libuje si. Mluví i o návratu sama k sobě, kdy tráví více společného času s manželem. „Stárnutí je o tom přijmout to, starat se o sebe a nebýt negativní.“
