Článek
Jeho život by se dal dělit na ten před Adélou a s ní. Právě současná manželka, Adéla Gondíková, udělala z někdejšího rozervance a depkaře, podle jeho vlastních slov, chlapa, který už nestaví práci nad všechno ostatní a ze života si vychutnává každou vteřinu.
Hrát do sebezničení
Peer Gynt, Amadeus, Mefisto, Caligula, král Lear… a taky voják Kouba a nositel Českého Lva za filmy Pravidla lži a Návrat idiota – není divu, že do svých čtyřiceti byl prací úplně pohlcen. Který herec by nechtěl mít v životopise takový výčet. Málokterý by však byl ochoten platit za něj tak vysokou cenu. Psychické problémy, rozpad rodiny, „kvartální“ pití, aby se svých démonů a náročných rolí aspoň na chvíli zbavil.
„Problém byl, že jsem všechny ty velké role hrál dost na hraně, strašně mi zasahovaly do osobního života, bral jsem moc ze sebe. Kdybych takhle hrál dál, měl bych v pětapadesáti infarkt, a o to jsem fakt nestál. Naštěstí mi vstoupila do života Adéla, díky níž jsem si uvědomil, že se dá žít taky jinak,“ řekl před deseti lety v rozhovoru pro časopis Téma.
Zlomená páteř jako stopka
Ještě než se na scéně objevila Adéla Gondíková, zastavilo jeho sebedestruktivní postoj k životu vážné zranění páteře během natáčení filmu s příznačným názvem Na vlastní nebezpečí. Během několika týdnů strávených vleže měl zřejmě dost prostoru k přemýšlení, jak do svého života dostat víc radosti.
Trvalo mu však ještě pět let, než si s derniérou Krále Leara na Letních shakespearovských slavnostech dal od velkých charakterních rolí na dlouhou dobu pauzu. Pak podle jeho slov přišla tsunami lehčích žánrů. Kromě několika muzikálů také smršť komedií, díky nimž se ocitl v nové herecké škatulce, kterou sebeironicky nazval „poprcávání před kamerou“.
Pojmenoval tak typ rolí stárnoucího svůdníka, které mu přinesly úplně novou vlnu popularity i skvělé honoráře. „Lidi, kteří jsou na mně stále ještě existenčně závislí, nezajímá, jestli jsem tak pyšnej, že nějakou práci dělat nebudu,“ komentoval tehdy pro Téma změnu svého pracovního směřování.
Rozvodový happyend
Právě dcery Julie a Tereza a také první žena Kamila, s níž se rozvedl v roce 2012, jsou hercovou Achillovou patou, přestože se svou ženou má dnes korektní vztah a dcery mu odpustily.
„Dneska, s odstupem času, jsem si jistý, že to pro nás oba bylo to lepší řešení. Jenom pro ilustraci, moje žena učí matematiku na soukromém gymnáziu, což je něco, co jde absolutně mimo mě. Ona má úplně jiné myšlení a ambice než já, proto jsem přesvědčený, že ani kdybychom spolu trávili mnohem víc času, nebyli bychom už si schopni rozumět. Hlavně kvůli mně, já jsem prostě odjel už moc daleko. Ale cítím, že ona je teď šťastná a moc jí to přeju. Prostě bych řekl, že to vlastně všechno dopadlo docela dobře.“
Zachránkyně Adéla
Ten nejzásadnější krok k lepšímu životu však Jiří Langmajer udělal díky Adéle Gondíkové, s níž se poznal při natáčení filmu Doktor od jezera hrochů v roce 2010. Zamiloval se do ní natolik, že se odhodlal své psychické problémy řešit s odborníkem, aby o vztah nepřišel.
„Když mi po období různého zkoušení doktor konečně nasadil prášky, které skutečně zabraly, označil jsem to za životní prohru,“ svěřil se herec v rozhovoru pro DVTV s tím, že jeho psychiatr mu pak vysvětlil, že antidepresiva jsou léky jako každé jiné. „Pak se mi strašně ulevilo a ulevilo se i mému okolí.“
„Můj věk teprve začíná“
Dokáže si užívat i dramatické role, které opět začal hrát např. v divadle Ungelt, a nastávajících šest křížků bere sportovně. „Snažím se to vytěsnit a říkat si, že můj věk teprve začíná. Ale přistihl jsem se, že tu větu si opakuju čím dál častěji, a to samozřejmě není dobře,“ odpověděl na otázku, jestli si někdy řekl, že „na tohle už je moc starej“, kterou mu na jeho webových stránkách položil jeden z mladších kolegů. Ty mimochodem ve svém životě cíleně vyhledává: „Udržuje mě to v kondici. Dnes už vím, že mladí lidi mě můžou jen obohatit, ne srát.“
