Chemoterapie nemusí být u rakoviny jediná cesta. Svatava dostala druhou šanci na život

Když si Svatava Maradová našla pod pažní jamkou ve směru k prsům podezřelý útvar, udělala přesně to, co se v takových chvílích doporučuje – neprodleně vyhledala lékařskou pomoc.

Prvotní mamografické vyšetření přineslo uklidňující výsledek. Hmatný nález byl vyhodnocen jako zvětšená uzlina. Útvar ale nezmizel, naopak postupně rostl a začal bolet. Trvalo ještě několik měsíců, než se z vlastní iniciativy dostala také na ultrazvukové vyšetření. Právě tam si vyslechla zprávu, která jí v jediném okamžiku obrátila život vzhůru nohama: rakovina prsu ve třetím stadiu.

Lékařka ji bez obalů konfrontovala s tvrdou realitou: „Je to vážné a je to tam dlouho“. Následovala řada vyšetření a s nimi přišel další náročný okamžik. Standardní doporučení specialistů totiž znělo nekompromisně – okamžitá chemoterapie a razantní chirurgický zákrok v podobě odstranění prsů.

„Dovedete si představit, co to je pro ženu. V tu dobu jsem byla opravdu hodně rozbitá,“ vzpomíná Svatava. Ve věku přes padesát let, se dvěma dospělými dětmi a čtrnáctiletou dcerou, prožívala těžké chvíle. Zpočátku dokonce váhala, zda chce s nemocí bojovat. Uvažovala i o tom, že se léčit prostě nebude.

Chemoterapií a razantním chirurgickým zákrokem prochází mnoho žen v podobné životní situaci. „Byla jsem přesvědčená o tom, že bych to prostě nedala, a současně jsem věřila, že snad musí existovat v konvenční medicíně i jiná cesta,“ vypráví Svatava. Byla přesvědčená, že by takový nápor fyzicky ani psychicky nezvládla. Z toho důvodu dvakrát zrušila plánovaný termín operace. Nešlo o popírání samotné nemoci. „Říkala jsem si, tenhle krok už nikdy zpátky nevezmu.“

Našla sílu a udělala zásadní krok, který jí nakonec vrátil naději. Protože o sobě říká, že je technicky a strukturovaně založený člověk, přistoupila stejným způsobem i ke své nemoci. Místo rezignace začala aktivně vyhledávat informace a zjišťovat, jaké existují možnosti, co nabízí specializovaná pracoviště a zda musí být první navržená cesta skutečně jedinou.

>>> Rakovina prsu postihuje čím dál mladší ženy. Bulka není jediný příznak

Ve svém hledání se nakonec dostala také do Masarykova onkologického ústavu v Brně. Dříve toto místo měla spojené především se špatnými zprávami – ale také tady poprvé nalezla další možnosti řešení své situace. Po provedení několika vyšetření, včetně další biopsie a testu MammaPrint, lékaři potvrdili, že původně doporučený postup je standardní možností, nikoli však jedinou. Výsledky vyšetření ukázaly, že v jejím konkrétním případě může být zvážena i jiná léčba. Rozhodnout se mezi dvěma možnostmi léčby musela po zvážení rizik sama.

Lékařský tým Svatavě naslouchal a v mezích možností respektoval její osobní postoje i právo na vlastní volbu. Profesorka Tesařová jí v klíčovém momentu nabídla plnou důvěru i zodpovědnost: „Rozhodněte se, tu možnost máte, ale rozhodnete se vy a uvědomte si, že už to nikdy nevezmete zpátky.“

Svatava si vybrala cestu, kterou vnímala jako šetrnější. Podstoupila operace, při nichž jí byl odstraněn nádor a napadené uzliny ruky, přičemž prsa zůstala zachována. Následovalo ozařování, hormonální a biologická léčba. Biologickou terapii její organismus snášel extrémně špatně, tak ji po konzultaci s onkoložkou ukončila.

Od chirurgických zákroků dnes uplynuly již dva roky. Svatava stále užívá zajišťovací léčbu a pravidelně dochází na kontroly. Ačkoliv si náročná léčba vybrala svou daň, její dnešní život vypadá úplně jinak, než si představovala ve chvíli, kdy poprvé vyslechla svou diagnózu.

Pohyb byl vždy součástí jejího života a tak to i zůstalo. Několikrát týdně běhá, cvičí nebo vyráží do posilovny. Právě sport jí pomáhá nejen fyzicky, ale i po mentální stránce.

Svatava rozhodně není ženou, která by se po zkušenosti s rakovinou čehokoliv vzdávala. Nadále pracuje a řídí organizaci s více než tisíc zaměstnanci. Nemoc ji naučila více odpočívat a lépe zvládat každodenní stres.

Dnes o své nemoci mluví zcela otevřeně. Nechce, aby byla rakovina tabu. Především si přeje, aby ženy po vyslechnutí děsivé diagnózy neudělaly to, co zpočátku zvažovala ona – tedy nerezignovaly. Chce, aby našly odvahu ptát se, zjišťovat, zvažovat, konzultovat. Podle zkušeností Svatavy byli lékaři na všech navštívených pracovištích vstřícní a trpělivě na její dotazy odpovídali.

Netvrdí ale, že její cesta je řešením pro každou pacientku. Sama zdůrazňuje, že právě specifické parametry karcinomu umožnily dvě varianty léčby v rámci konvenční medicíny. Její vlastní zkušenost je však příkladem toho, jak důležité je naslouchat lékařům, ale zároveň se aktivně zajímat o nové trendy a možnosti. Sama svůj příběh shrnuje takhle: „Některé případy třeba nemají jiné řešení. Ale co když mají?“

Svatavin příběh je silnou inspirací, zároveň ale nabádá k velké pokoře. Ne každá diagnóza umožňuje odchylku od standardních postupů, a ne každý nález dává prostor pro více možností řešení. Svatava dokázala vyhledat informace, klást otázky a především – vědomě převzít plnou zodpovědnost za své rozhodnutí i jeho případné následky.

Dnes je vděčná všem lékařům, kteří jí věnovali pozornost, poskytli konzultaci, trpělivost a čas. „Mám velký respekt k jejich práci a vážím si pochopení a vstřícnosti, se kterou jsem se setkávala. S velkou pokorou si uvědomuji, že zde nikdy není úplně vyhráno. Zda bylo moje rozhodnutí správné, ukáže čas. Ale jsem šťastná, že jsem dostala možnost volby.“

Šest podezřelých příznaků rakoviny prsu, které není dobré přehlížet. Třeba svědění bradavek