Rakovina: diagnóza je šok, léčba běh na dlouhou trať. Co pomáhá nemocným i pečujícím rodinám

Počet onkologicky nemocných dlouhodobě roste, diagnózu rakoviny si stále častěji vyslechnou i mladí lidé. Nemoc a její léčba představují náročnou fyzickou zkoušku i obrovskou psychickou zátěž a významně zasáhnou do života nemocného i jeho blízkých.

Moderní medicína nabízí stále úspěšnější možnosti terapie, díky kterým se velká část nemocných uzdraví, ale návrat k plnohodnotnému životu může být doprovázen nečekanými zdravotními potížemi, nejistotou, úzkostmi, nebo dokonce depresemi. Právě proto má velkou roli i následná komplexní péče a dlouhodobá podpora.

Co všechno je vhodné a může pomoct? Na to odpovídá Pavlína Zvelebilová, ředitelka centra OnkoCare, kde poskytují komplexní péči o onkologické pacienty na jednom místě. A jak sama říká: „Nabídka služeb vychází z našich osobních zkušeností.“

Pro onkologické pacienty je kromě léčby důležitá také psychoterapeutická podpora i komplexní péče. Jaký má vliv na průběh léčby a kvalitu života?

Zcela zásadní. Onkologická diagnóza přináší člověku do života ten největší možný stres: strach o život. A i při úspěšné léčbě tam toto riziko stále je. Člověk má strach o sebe, svou rodinu, své nejbližší, z návratu nemoci a podobně. Komplexní péče jako taková proto zahrnuje fyzioterapii, psychoterapii, nutriční poradenství a také podpůrnou péči pro rodinu nemocného. Myslím si, že je to naprosto nezbytný balíček služeb ke zvládnutí onkologického onemocnění.

Když se člověk dozví diagnózu rakoviny, co je v takové chvíli nejdůležitější – kam ho nasměrovat, čím se mu dá pomoct?

Je skvělé, že v některých nemocnicích už existují koordinátoři onkologické péče, od nich by měl člověk dostat veškeré informace. Ne všude je ale tato možnost k dispozici, a je tedy na samotných lékařích, aby důležité informace předávali. Ti jsou ale často přetížení, na pacienta nemají dostatek času nebo nemají potřebné informace. Tuto službu pak velmi často suplují různé pacientské organizace, ke kterým se nemocný člověk dostane sám nebo na doporučení. A tady už je víc prostoru na sdílení, podporu i předávání zkušeností.

Vaše klinika nabízí mezioborovou péči a komplexní podporu během nemoci i po ní. Co to konkrétně znamená?

Pacient nejprve projde vstupním vyšetřením, následně mu je stanoven léčebný program a doporučen postup v závislosti na jeho onemocnění, jeho stupni a závažnosti. Každý si pak může sám vybrat, které služby využije a které ne. Veškeré rezervace jsou možné online, což všechno zjednodušuje.

Nabídka služeb vychází z našich osobních zkušeností. Onkologickým onemocněním si prošli, úspěšně i neúspěšně, moji nejbližší. V té době jsme tápali v informacích, jak cvičit, co jíst, co se smí, co nesmí a tak dále.

Zároveň byla samotná smrt a péče o těžce nemocného velmi vyčerpávající a člověk na to byl sám. To všechno mě vedlo k myšlence zajistit tyto služby na jednom místě, aby pacient, který je od prvního okamžiku diagnózy ztracený a zmatený, dostal balíček služeb, ze kterého si následně podle svého uvážení vybere to, co konkrétně potřebuje.

A co je podle vás důležité po ukončení onkologické léčby? Na tuhle fázi se často zapomíná, lidé se přitom nezřídka potýkají s nejrůznějšími obtížemi…

V první řadě je třeba říct, že onkologický pacient zůstane vždy onkologickým pacientem, alespoň v našich záznamech. Každý lékař či odborník se na něj bude dívat jinak – všechno se víc kontroluje a přezkoumává. O to těžší je, že i když se člověk uzdraví, se pak téhle „nálepky“ zcela zbavit.

Po onkologické léčbě se nejčastěji vyskytují neuropatické bolesti, únava, různé psychické potíže, sociální izolace, problémy v práci či rodině… Je toho celá řada. My těmto lidem nabízíme možnost pomalu se vrátit zpátky do původního života, získat znovu fyzické i psychické zdraví. Mnohdy je to práce na celý život, proto je naše péče dlouhodobě nastavena jako podpůrná.

Velké téma je zapojení rodiny a blízkých nemocného…

Nejbližší okolí je samozřejmě zcela zásadní. Je obrovský rozdíl mezi pacienty v tom, jak se uzdravují, i podle toho, jakou mají podporu, nebo zda jsou na všechno sami. Zároveň je nesmírně důležité zaměřit se i na pečující osoby. I oni jsou do situace vhozeni ze dne na den, stejně jako nemocný člověk, a i oni se potýkají se strachy, úzkostmi a obavami, byť třeba jinými.

Je na ně ale kladen tlak, že oni jsou ti „zdraví“, a tak nemají právo si stěžovat a musí být oporou. Mnohdy se u nich po ukončení léčby objeví vážné zdravotní nebo psychické obtíže. Proto jsme pro tyto pečující zavedli podpůrnou skupinu Neviditelní, kterou vede zkušená psychoterapeutka.

Setkáváte se s tím, že se lidé bojí nebo mají různé představy o podpůrné péči? Jak jim vysvětlujete, k čemu je dobrá a jak může pomoct?

Samozřejmě. Nemocný se ocitá v bludném kruhu informací – od lékařů, rodiny, přátel, internetu. Všichni chtějí pomoct, ale člověk se v tom snadno ztratí. Pro příklad: někdo doporučuje „lněné semínko“, jiný ho naopak zakazuje. Pro člověka je pak velmi těžké se v tom orientovat. A od toho bychom tu chtěli být my. Pacient u nás dostane lékařsky podložené informace a postupy a vybere si to, co mu dává smysl, a už nemusí dál tápat a hledat.

Je náš zdravotnický systém připraven na dlouhodobou péči o onkologické pacienty?

Myslím si, že se na to zdravotnictví postupně připravuje. Vznikají podporující paliativní týmy, koordinátoři péče a podobně. Počet onkologických pacientů však bohužel velmi rychle narůstá.

Jaký je význam fyzioterapie a pohybu u onkologicky nemocných?

Pohyb je zcela zásadní hned z několika důvodů. Pomáhá odbourávat nežádoucí účinky chemoterapie, aktivuje metabolismus, zlepšuje prokrvení a acidobazickou rovnováhu (tedy rovnováhu mezi kyselinami a zásadami) organismu. Zkrátka to, co chemoterapie narušuje, dokáže fyzioterapie a správně vedený pohyb zlepšit, a tím pozitivně ovlivnit průběh léčby i hojení.

Samozřejmý je i psychologický efekt cvičení, vliv na hormonální soustavu, dýchání a psychiku. Dalším důležitým faktorem je, že řada nemocných prochází ozařováním či operacemi – a i na to dokáže specializovaný fyzioterapeut pacienta připravit, například zlepšit rozsahy pohybu, uvolnit tkáně a podobně.

Je sport tabu přímo během léčby?

Žádný striktní zákaz není. Osobně považuji za jeden z nejlepších druhů pohybu chůzi. Ve velké části světa je také součástí onkologické léčby jóga, proto budeme nabízet i onkojógu. Pohybový program je vždy třeba přizpůsobit individuálním potřebám a stavu pacienta, což posoudí fyzioterapeut, který jej vyšetří a určí, zda je daný pohyb vhodný, případně jak často a v jaké intenzitě. Po ukončení léčby je pak velmi důležitý postupný silový trénink, jako prevence řídnutí kostí, posílení svalstva a zlepšení látkové výměny.

Jaký je váš názor na podpůrné metody, jako jsou bylinné preparáty, akupunktura nebo naturopatie?

I tyto metody nabízíme. Například akupunktura vychází ze stovek let prověřené tradiční čínské medicíny. Záleží ale na tom, kdo ji poskytuje. Pokud člověk na doporučení kamaráda začne užívat různé bylinky či houby, může si spíš uškodit. Je proto bezpodmínečně nutné obrátit se na odborníka, který má vystudovanou tradiční čínskou medicínu a také zkušenosti s onkologickými pacienty.

V tomto směru je léčba velmi specifická a jemná. Doporučuju si tedy opravdu pečlivě vybírat. Já osobně jsem s partnerem klasickou onkologickou léčbu o tyto metody doplňovala a velmi pomohly. Jsem jejich zastánce, ale vždy zdůrazňuju: Musí je poskytovat odborník, nikoli samozvaný účastník semináře.

Diagnóza, kterou nechce nikdo slyšet. Jak snížit riziko rakoviny? Nekuřte a spěte