Článek
Prázdniny pro mnohé rodiče znamenají logistickou výzvu: naplánovat je tak, aby děti nezahálely, bavily se a přitom o ně bylo postaráno. Devět týdnů, které se na začátku léta jeví jako nekonečné, se nakonec smrskne do série balení, vybalování a přesunů - tábory, výlety, dovolené… Ale zeptali jste se svých dětí, jestli vlastně chtějí být neustále pryč? Třeba by si radši na pár dní užily klid domova.
Vaše přání nemusí být i jejich
Nejde teď o malé děti, které potřebují neustálý dozor. Řeč je hlavně o puberťácích – těch, co už zvládnou být po dobu vaší nepřítomnosti sami doma. Třeba jako Eliáš, třináctiletý syn čtenářky Radky, který mámě jasně řekl: „Nechci být celé prázdniny pryč, chci být taky doma a vídat kamarády.“ Radka přitom měla pocit, že dělá to nejlepší – chtěla mu dopřát program, zážitky a dobrodružství.
I když se může Eliáš jevit jako rozmazlený puberťák, na něhož by platila věta „Co by za to jiné děti daly“, pravda je někde uprostřed, jak vysvětluje dětská psycholožka Romana Mrázová: „Není to o nevděčnosti, ale o naplňování potřeb. Jestliže vyjít mu vstříc vnímáme jako ústupek, může to znamenat, že situace není komfortní pro nás. Že zkrátka nechceme nechat dítě nějaký den doma, protože v tom jako rodiče nevidíme smysl.“
Během dovolené mozek neodpočívá
Maminka Eliáše dál vyprávěla zážitek z loňských prázdnin, které se nesly v podobném duchu. Od půlky srpna už prý byl syn náladový, nic ho nebavilo a veškerý program bral spíš jako trest. „Mozek nevnímá nové prostředí jako relax, ale jako riziko. Dovolená, změna rytmu, ztráta rutiny – to všechno zvyšuje vnitřní napětí. Odpočinek doma je někdy víc než desetidenní výlet,“ vysvětluje psychoterapeut Radek Němec.
Eliáš vlastně za celé prázdniny neměl čas být v domácím prostředí, postavit si lego, na které během školního roku plného učení a kroužků neměl čas… Aktovku jen vyměnil za kufr s oblečením. „Děti kolem dvanáctého roku života už vstupují do puberty a je pro ně důležité udržovat i vztahy, ve kterých byly během školního roku,“ tvrdí Romana Mrázová.
Bavte se s dětmi o jejich potřebách, třeba vás překvapí, že v mnohém už smýšlí stejně jako dospělíFoto: sommthink, Shutterstock.com
Komunikace je základ
Než přihlásíte potomka na další příměstský tábor (kde navíc nebude žádný jeho spolužák ani kamarád) jen proto, že „doma je nuda“, zkuste se ho jednoduše zeptat. Třeba vás překvapí odpovědí, že by si radši týden doma jen tak sám hrál. Psycholožka Šárka Miková k tomu dodává: „Když rodiče rozhodují všechno za dítě, nenaučí ho samostatnosti ani nést následky svých rozhodnutí.“ Takže když pak bude sedět doma a stěžovat si, že se nudí? To je ta nejlepší škola života. Příště si to třeba rozmyslí. Anebo ne a vy ušetříte pár tisícovek.
I nuda musí mít své hranice
Jistě i vy jste se někdy dostali do situace, kdy se vám zkrátka nechtělo dělat vůbec nic, jen se dívat na televizi nebo si zajít na procházku s kamarádkou. A přesně tak to mají děti. I když jsou rády u babičky nebo s vámi na dovolené, stejně tak uvítají nějaký den doma. Ale pozor – neznamená to bezbřehé hraní her nebo koukání do mobilu!
„Pokud se bavíme o jednom dni, televize nemusí byt problém. Plán dne je dobré si dohodnout přímo s dítětem, podle jeho zájmů, ale přidat i požadavek, který na něj jako rodiče máme. Určitě by měl obsahovat nějakou povinnost, pohyb, ale také prostor na oddych,“ míní Romana Mrázová. Pokud vám dítě tvrdí, že chce být doma, aby si mohlo užít klid a kamarády, tak ať to dodrží. A vy zase nastavte pravidla: u obrazovek jen předem určený čas…
