Schizofrenie: Nemoc, která se projevuje bludy a nesmyslným chováním

V minulosti se lidé se schizofrenií občas stávali uctívanými věrozvěsty, nebo naopak končili na hranici. Souviselo to s jejich rozpadlým čili porušeným myšlením, v důsledku něhož například vykřikovali věty, které sice nedávaly smysl, ale okolí je mohlo považovat za „zprávy z nebe (či od ďábla)“. Většinou se však schizofrenici dostávali na okraj společnosti – na okolí působí porucha velmi zvláštně a nesrozumitelnost chování vyvolává obavy.

Schizofrenie neznamená rozdvojená osobnost, jak je nemoc laicky často vnímaná. Jde o komplexní duševní onemocnění, které v různé míře postihuje emoce, myšlení i chování. Nepřiléhavé emoce (tedy takové, které neodpovídají situaci), například smích ve vážných chvílích, vedou k podivným projevům chování. Porušené myšlení vytváří v mysli nemocného nesmyslné konstrukty a propojení, takže se komunikace stává nejasnou či nesrozumitelnou. Ve změněném chování se pak často objevují zvláštní rituály a pohybové stereotypy. K psychickým potížím se mohou přidávat i tělesné příznaky, například bolesti břicha či hlavy, potíže se zažíváním a podobně.

Novodobé úzkosti spouštějí sociální sítě. Jak poznáte, že máte vy nebo vaše děti problém?

Stanovení diagnózy je trochu obtížné, protože existují různé typy schizofrenie, které se od sebe výrazně liší. Zjednodušeně lze použít dělení na negativní a pozitivní, i když se můžete setkat také s termíny paranoidní, hebefrenní či katatonní schizofrenie. Pozitivní příznaky jsou jakoby „navíc“ oproti normálnímu stavu, negativní příznaky jsou typické ochuzením oproti normě.

Jedná se o relativně vzácnou poruchu – se schizofrenií se setká asi jedno procento lidí. Nejčastějším obdobím první schizofrenní epizody je raná dospělost mezi 20 až 30 roky věku. Začátek dospělosti je přechod z chráněného rodinného prostředí do světa velkých nároků a složitostí, což může souviset s tím, proč je právě v této době obvyklé propuknutí nemoci.

Podstatou schizofrenie je podle všeho nesprávné fungování mozku. V tom je jistá naděje. Jakmile pokrok v neurofyziologii umožní důkladněji popsat, co se při onemocnění děje, bude možná přesnější léčba. Pro onemocnění je nutné mít určité dispozice – mohou být vrozené nebo získané, například komplikacemi při porodu nebo podvýživou. Nesprávný vývoj mozku tuto dispozici dále posiluje a schizofrenickou epizodu pak může nastartovat stres, trauma nebo zneužívání drog (včetně marihuany).

Máte-li podezření, že se s vaším blízkým děje něco, co odpovídá výše uvedenému popisu, je dobré se poradit s odborníkem. Zatímco někdy se nemocný návštěvě lékaře nebrání, protože je spíše apatický, jindy to může být problém a snaha dostat schizofrenika k odborníkovi se může stát součástí jeho představ o spiknutí proti němu. Pak je šikovné jako záminku využít tělesné příznaky (bolesti hlavy, nespavost, nechutenství či zažívací potíže). Nedobrovolná hospitalizace je možná až ve chvíli, kdy je nemocný bezprostředně nebezpečný sobě nebo okolí.

Plně rozvinutá porucha může přinášet rizika – pacient může ubližovat sobě nebo okolí. Základem léčby akutní fáze jsou léky. Používají se antipsychotika, někdy v kombinaci s anxiolytiky pro zklidnění. Včasná a správná léčba účinnými léky je velmi důležitá.

Po zvládnutí akutní fáze přichází na řadu psychoedukace: nemocný potřebuje zpětně porozumět tomu, co se s ním dělo. Často totiž popisuje epizodu jako chování někoho jiného, myslí si: „To jsem nebyl já.“ Psychoedukace vedená zkušeným psychologem umožňuje člověku přijmout schizofrenii jako něco, s čím může žít a fungovat.

Závěrečnou fází léčby je socioterapie, to znamená začlenění do společnosti. Bez toho mohou nemocní sklouznout k izolaci a životu na okraji společnosti, například k bezdomovectví.

Při včasném zachycení a správné léčbě se 70–80 % lidí, u nichž se onemocnění objevilo poprvé, zotaví během tří až šesti měsíců od stanovení diagnózy a nemoc se v plné formě již nikdy nerozvine. Zhruba u 60 % všech nemocných se potíže, jestliže užívají předepsané léky, znovu neobjeví.

Odborná spolupráce: psycholog a psychoterapeut Tomáš Vašák

Mezi vážná psychická onemocnění patří také deprese. Jak se pozná a léčí?