Článek
Madlenka byla donedávna premiantka. Zhruba kolem dvanáctých narozenin s ní začala „cloumat puberta" se vším, co k tomu patří. „Doma nám od té doby odsekává, je urážlivá, zato se věčně hihňá s kamarádkami přes mobil nebo s nimi řeší blbosti přes počítač, často s nimi ,trajdá' někde venku a tváří se, že nám není nic do toho, kde a s kým zrovna byla. V pololetí měla spoustu dvojek a sotva zažehnala trojky. Teď mám hrůzu, jaké známky přinese na konci školního roku," svěřila se nám se svými obavami Marcela, která donedávna s dcerou žádné potíže neměla. A není zdaleka jediný rodič, který něco podobného zažívá.
Puberta versus škola
Děti dospívají dřív a dřív začínají odhalovat jiný svět, než je rodina, pár kamarádů a škola. „Široká módní nabídka, reklama a v neposlední řadě liberální přístup většiny rodičů mají vliv na to, že hlavně zhruba kolem třinácti let se některé děti až přemrštěně zaobírají svým vzhledem, chtějí se líbit, a byť zatím spíše platonicky se začínají zajímat o příslušníky opačného pohlaví. Logicky se tak často škola posouvá na okraj jejich zájmu a mnozí rodiče žasnou nad tím, jak se jim postupně zhoršují známky. Samotným dětem, které se donedávna radovaly z každé jedničky, to je naopak v podstatě jedno," konstatuje psycholožka Lucie Kriegerová.
Potvrzuje to učitelka základní školy Dana Troufalová. „Je pravda, že kolem třinácti let už hodně dětí holduje extravaganci, vytvářejí různé party a i na dosavadních premiantech je vidět, že se jim školní výsledky zhoršují. Teď mám ,sedmáky' a některé rodiče jsem musela varovat, že vysvědčení bude v řadě případů horší než dřív," uvedla Dana Troufalová.
Rodiče by rozhodně neměli situaci podceňovat. Psycholožka Kriegerová upozorňuje na to, že mnoho učitelů má tendenci děti „škatulkovat" a jakmile se jim známky zhorší, obtížně si vydobudou zpět postavení těch úspěšnějších. Ale jak na to?
Tresty a omezení nepomáhají
Pro rodiče, kteří dosud neměli se školní přípravou svých dětí žádné problémy, je to velký zlom. Logicky mají tendenci děti kárat, nutit k učení, zakazovat jim zábavu a podmiňovat ji zlepšením známek. Ne vždy s úspěchem.
„Z posledních třídních schůzek jsem přišla úplně šokovaná. Věděla jsem, že Róza na školu čím dál víc kašle, ale takové zhoršení jsem nečekala. Zakázala jsem jí chodit ven, dokud se nenechá z některých předmětů vyzkoušet. Ale čas doma stejně trávila před zrcadlem, barvením vlasů a chatováním s kamarádkami," stěžuje si na dceru Jana.
Podle psycholožky Kriegerové většinou nějaké scény a samotné zákazy příliš nepomáhají. „Je to fáze, kdy děti žijí okamžitými zážitky a situacemi, ještě nemají dostatečně vyvinutý smysl myslet do budoucna. Takže je na rodičích, aby zvolili vhodný typ motivace," dodává.
Jak tvrdí, lepší je děti motivovat a navrhovat nějaké oboustranné dohody. Například dovolit jim něco, co jste dosud odmítali, a podmínit to časem stráveným učením a školními výsledky. Nebo průběžně dítě z problémových předmětů zkoušet, a podle toho, jak učivo zvládají, jim poskytovat to, co si přejí, a prostor pro samostatné trávení volného času. Naopak plané bývá podle ní vysvětlování, že špatné vysvědčení ovlivní i do budoucna přístup učitelů a posléze šanci dostat se na školu, jakou by si váš potomek (nebo vy) přál.
Takže přejeme pevné nervy a držíme palce, aby vysvědčení vašeho potomka nebylo až tak velkým šokem.