Prvorepubliková vila, kde se původní prvky mísí s novými. Pojďte na návštěvu!

Prvorepubliková vila v jihomoravském maloměstě byla postavena pro rodinu školského inspektora. Po druhé světové válce se dům stal nájemním a až v 60. letech minulého století přešel do vlastnictví rodiny. Majitelé v průběhu let provedli několik oprav a rekonstrukcí a v 80. a 90. letech rozšířili podkroví na samostatný byt, ve kterém žila jejich dcera a současná majitelka, paní Anna s rodinou.

Po smrti rodičů se paní Anna rozhodla přestěhovat do přízemí. Jejím záměrem bylo zrekonstruovat ložnici a koupelnu, s tou si ale vůbec nevěděla rady, a proto ke spolupráci oslovila architektku Radmilu Peškovou. Při první návštěvě padla zmínka také o citlivém propojení pokojů s centrální halou, původním dubovým schodištěm a ochozem patra. Majitelka je měla v plánu rekonstruovat někdy v budoucnu.

„Už podle prvních skic jsem však zavnímala, že architektka se svými návrhy, například velkými dveřními otvory a propojením obývacího pokoje s halou a ložnicí, navrací k původnímu záměru stavitele, a tak jsem se rozhodla, že rekonstrukci pojmeme hned od začátku velkoryseji. Z dětství si pamatuji, jak mě mrzelo, když se původní, často dvoukřídlé dveře, vyměnily za nižší a užší socialistickou dubovou imitaci,“ vzpomíná paní Anna.

Užitná plocha přízemí je přibližně 160 m2. Majitelčiným přáním bylo, aby ho mohli trvale obývat třeba pouze dva lidé, ale aby se sem při rodinných setkáních vešlo dalších až 12 osob. Pochopitelně chtěla, aby celý prostor vyhovoval standardům dnešní doby, ale zároveň si přála zachovat ducha domu.

„Majitelka chtěla jednoznačně zachovat některé původní kusy a kombinovat je s novým nábytkem a potřebami provozu domácnosti – například velkým promítacím plátnem, promítacím stolkem, velkým pracovním stolem s odstíněním monitorů nebo místem na tiskárnu, která nesmí být vidět z lůžka. Zároveň tu ale měl zůstat stoletý mandl na prádlo a truhlice, spousta různých druhů židlí, původní krajky a podobně. Kompromis jsme hledaly také mezi majitelčiným přáním najít co nejvíce úložných ploch a mým cílem mít prostor co nejjednodušší,“ dodává s úsměvem architektka.

Očištěny a zrepasovány byly původní mosazné lustry a kliky dveří. Původní jsou také dveře z haly do předsíně a na verandu, všechny ostatní dveře včetně dvoukřídlých dubových vedoucích do modré ložnice jsou nové, ale vyrobené tak, aby se co nejvíce podobaly těm dobovým. Zachovat se povedlo také stoleté dubové parkety, nové jsou pouze v modré ložnici. „Za obnovu parket jsem opravdu vděčná. Rozebrali jsme je a každou samostatně očistili, podílela se celá rodina,“ doplňuje paní Anna.

Na domě už se odvedl velký kus práce, ale další úpravy jsou ještě v plánu. Obě dámy, architektka i paní majitelka, se shodují, že se jim povedlo naladit na stejnou vlnu a spolupráce je díky tomu oboustranně příjemná. „Jsem z výsledku více a více mile překvapena. A nejen já, i okolí dům chválí a říká, že by rodiče měli radost. K tomu dodávám, že snad i původní majitelé a stavitel. Ráda mám například krb v hale, což byl sen mých rodičů, který krásně hřeje a kde se dá v chladných dnech posedět o samotě, ale i s rodinou a přáteli. Je to jakási osa domu, kde lze pochopit minulost, přítomnost a snad i budoucnost,“ uzavírá majitelka.

Ing. arch. Radmila Pešková vystudovala FA VUT Brno, během studií a po jejich dokončení pracovala pro projekční a architektonické kanceláře v Luhačovicích, Brně a Olomouci. Od roku 2005 pracuje samostatně na vlastních projektech a účastní se společných projektů ve spolupráci s dalšími projektanty a architekty. Více na www.architektka.cz.