Hlavní obsah

Tenistka Martina Navrátilová kvůli rakovině odložila adopci. Zdraví rodiče se u nás řeší individuálně

Foto: Czech News Center / Rušinová Mária / CNC / Profimedia

Foto: Czech News Center / Rušinová Mária / CNC / Profimedia

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Legendární tenistka českého původu Martina Navrátilová nikdy neměla vlastní děti. Podílela se však na výchově dcer své manželky, modelky Julie Lemig. Ta nyní v jednom zahraničním rozhovoru prozradila, že chtěly s Martinou další dítě adoptovat. Bohužel vše přerušila rakovina, která se sportovkyni před časem vrátila. Může být nemoc při adopci překážkou a jak je to s osvojením dětí u nás?

Článek

Světová sportovkyně Martina Navrátilová (66) žije s Julií Lemig (50), jež se v roce 1990 stala poslední miss Sovětského svazu před jeho rozpadem, už sedmnáct let a před devíti lety se vzaly. Společně vychovávají Juliiny dcery Emmu a Victorii, ale v rozhovoru pro Page Six vyšlo najevo, že byly velmi blízko k adopci společného potomka. Nyní však musely své plány odložit, neboť Martina se léčí se dvěma druhy rakoviny a její zdraví je na prvním místě.

Zajímalo nás, jaká jsou u nás zdravotní i věková kritéria adopce i další důležité body v tomto dlouhodobém procesu. Co vás na cestě k osvojení dětí čeká a čím vším si člověk musí projít?

Žádost o adopci je to nejmenší

„Po rozhodnutí následuje samotný krok podání žádosti o zařazení do evidence žadatelů. Pro tu se zájemci vydají na obecní úřad podle místa trvalého pobytu. Zde je sociální pracovnice seznámí s dalším úředním postupem,“ popisuje Jana Kotalová, projektová manažerka neziskové organizace Spolu dětem, která se stará o integraci dětí do rodin.

Stručně řečeno, budete muset dodat celou řadu dokladů. Kromě výpisu z trestního rejstříku a potvrzení o českém občanství také lékařské vyjádření o zdravotním stavu a údaje o vašich ekonomických a sociálních poměrech. Zjišťuje se dokonce i názor ostatních rodinných příslušníků na vaše rozhodnutí o adopci.

Foto: Profimedia.cz

Martina Navrátilová s manželkou Julií Lemig byly k adoptovanému dítěti už velmi blízko, plány jim překazila rakovina tenistky, která se jí po letech vrátila.Foto: Profimedia.cz

Adopce versus pěstounství: Jaký je rozdíl?

  • Adopce (osvojení) - Při osvojení přijímají manželé či jednotlivci z hlediska práva dítě za vlastní a získávají plnou rodičovskou zodpovědnost. Osvojením mezi nimi vzniká stejný vztah s veškerými právy i povinnostmi jako mezi biologickým rodičem a dítětem.
  • Pěstounská péče - Podle občanského zákoníku je to forma náhradní rodinné péče, při které pěstoun o dítě osobně pečuje a je zodpovědný za jeho výchovu. Z právního hlediska však mezi nimi nevzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dítětem, pěstoun má právo zastupovat dítě a spravovat jeho záležitosti jen v běžných věcech, nemá vyživovací povinnost a nemůže mu například vyřizovat pas apod.

(zdroj: www.adopce.com)

Kdo může adoptovat dítě

Protože díky osvojení získáváte k dítěti stejný vztah, jako byste byli jeho biologickým rodičem, budete muset absolvovat i poměrně náročné psychologické testy, dokazovat svůj zdravotní stav i výši příjmů. A v ideálním případě byste měli být v manželském svazku. Adoptovat dítě můžete i samostatně, ale obecně se upřednostňuje kompletní rodina.

Zjednodušeně řečeno, musíte být schopni dítě zaopatřit po všech stránkách. Nejsou ale vyřazeni ani adepti, kteří mají zdravotní potíže – vše se posuzuje velmi individuálně. Záleží na tom, jak by jejich zdravotní omezení ovlivňovalo péči o dítě a výchovu. Adoptivní rodiče jsou povinni dítě obeznámit o faktu, že nejsou jeho biologickými rodiči, a to nejpozději před nástupem na základní školu.

Foto: Syda Productions, Shutterstock.com

Úřady budou posuzovat výši vašich příjmů, zdravotní stav i rodinné zázemí.Foto: Syda Productions, Shutterstock.com

Je adopce omezená věkem?

V souvislosti s věkem tenistky si možná říkáte, zda není na adopci už stará… Právo adoptovat dítě mají i starší, dokonce i postižení lidé. Ovšem posudkový lékař musí určitě udělat závěr, že jim zdravotní stav nebrání v péči o dítě. Jedno je přitom jisté: dodržuje se zásada, že věkový rozdíl mezi rodiči a osvojeným dítětem by neměl přesáhnout 40 let. Lidé kolem padesátky tak mají minimální šanci na miminko, vhodnější pro ně bude trochu odrostlejší potomek.

Úřady a speciální kurz

Až tímto projdete, čeká vás speciální přípravný kurz, kde se seznámíte se všemi informacemi ohledně specifik náhradní rodinné péče. Zjistíte tam vše potřebné o situaci a potřebách dětí žijících mimo vlastní rodinu a ujasníte si, jaké dítě můžete a budete schopni do péče přijmout – zejména pokud jde o jeho rodinnou anamnézu, tedy zdravotní stav dítěte nebo jeho rodičů či etnikum. Jak dlouho to celé trvá?

„Od podání příslušné žádosti přes veškerá prověření včetně absolvování odborné přípravy uplyne zhruba rok, než je žadatel schválen a zařazen do příslušné evidence,“ uvádí Alena Michalová ze Sdružení pěstounských rodin Praha. 

Jak dlouho trvá adopce

A kdy dostanete dítě? „Doba čekání, čímž se myslí termín, odkdy jsou žadatelé schváleni a zařazeni do evidence, se liší podle krajů. Je proto velmi těžké udat i přibližný odhad,“ říká Jana Kotalová. Průměrně se v Česku na dítě k adopci čeká do jednoho roku do pěti let. Záleží také na tom, zda je pár bezdětný, nebo ne. Rodiče, kteří mají už jedno vlastní či adoptované dítě, mohou čekat až deset let – upřednostňovaní jsou lidé, kteří mít děti nemohou a dosud nemají.

Foto: Syda Productions, Shutterstock.com

Na dítě se obvykle čeká od jednoho roku do pěti let.Foto: Syda Productions, Shutterstock.com

Trpělivost růže přináší

Alena Michalová také upozorňuje, že u adoptovaných dětí hrozí větší pravděpodobnost různých zdravotních problémů: „U přijatých dětí se setkáváme častěji s různými zdravotními potížemi v důsledku problémů v souvislosti s těhotenstvím a porodem matky, nedobré péče původní rodiny, zatížené například závislostí na drogách nebo nemocemi, které mají genetický základ. Je proto třeba se po všech stránkách obrnit trpělivostí.“

„Náhradní rodinná péče je obrovskou a prakticky výhradní příležitostí pro opuštěné děti, aby zakusily prostředí fungující, milující rodiny. Ale vždy jde o obohacení i vašeho života,“ uzavírá Alena Michalová.

Setkali jste se osobně s adopcí? Jaké jsou vaše zkušenosti?

Související témata:
Julia Lemigova

Načítám