Hlavní obsah

Také máte z uvítacího polibku osypky?

Foto: Thinkstock

Je pro vás hlučné a velmi osobní přivítání noční můrou? Naučíme vás, jak se jí zbavit

Zatímco někdo by bez problémů políbil i číšníka, který mu přinesl drink na účet podniku, jinému vstávají hrůzou chlupy na těle, i když má obejmout vlastní matku. Každý člověk je jiný a také je jinak citlivý. Je to dané jak zemí a kulturou, ve které žijeme, tak výchovou a zvyky v rodině. Jak jste na tom vy? A má vůbec cenu se přemáhat?

Článek

Pro někoho to není vůbec jednoduché. A ženy to mají ještě těžší – zatímco muži se s jinými muži nelíbají, od dam se to často očekává a vznikají trapné situace. Mám ji políbit? Na jednu tvář nebo na obě? A kolikrát?

„Bylo mi do pláče“

Jsou vám společenské rituály při příležitostech, jako je seznamování nebo vítání a loučení, krajně nepříjemné, zvlášť pokud jde jen o známé, se kterými vlastně nemáte žádný hlubší vztah? Zdaleka nejste sami. „Rodiče se s námi jako s dětmi nikdy moc nemazlili a ani mezi sebou si neprojevovali lásku vzájemnými doteky. Nepamatuji si, že by se někdy třeba vedli za ruce. Ačkoli se vždy měli rádi, u nás se prostě tohle nepěstovalo a také jsme se moc nestýkali s příbuznými,“ vypráví třicetiletá Zdenka z Kladna.

„Pak jsem si ale našla přítele, a když mě po pár měsících přivedl k nim do rodiny, jeho rodiče, bratr i švagrová se na mě hned doslova vrhli. Byla jsem z toho v šoku, protože moje fyzické sbližování s lidmi končí u podání ruky. Ještě horší pro mě bylo, když jsem druhý den totéž absolvovala u obou babiček, dvou tetiček a několika bratranců a sestřenic. Bylo mi to tak nepříjemné, že jsem od nich po prvním víkendu odjížděla s pláčem,“ popisuje.

Foto: Thinkstock

V zaměstnání je potřeba nenápadně naznačit hranice osobního kontaktu

Město kontra vesnice?

Lidé pocházející z velkých rodin berou vzájemnou blízkost zcela automaticky a rozhodně kolem nějaké té pusy na tvář mnoho cavyků nenadělají. Kromě toho záleží i na tom, odkud pocházejí. „Rozdíl poznáte nejenom třeba mezi Angličany a Řeky, ale velmi často i mezi lidmi z jedné země – z venkova, či města, z jihu, nebo severu,“ říká psycholožka Alena Němcová a dodává: „Například má část rodiny, pocházející z Ústí nad Labem, se chová úplně jinak než extrémně vřelí příbuzní z vesnice u Hodonína, i když to samozřejmě nelze vždy takto striktně paušalizovat.“

Pokud máte někdy pocit, že se na vás ostatní kvůli vašemu chování dívají skrz prsty nebo připadáte sami sobě příliš chladní a rezervovaní, když vidíte, jak se přátelé při setkání spontánně objímají, a chtěli byste to změnit, zkuste na sobě zapracovat. Neměli byste se ale do ničeho nutit!

Foto: Thinkstock

Někomu není dotýkání se cizích osob příjemné

Nedívejte se na fyzický kontakt jako na nutnost, přetvářku nebo nutné „divadélko“. Berte ho jako možnost, jak sdělit někomu blízkému, že ho opravdu rádi vidíte. A pokud to tak necítíte, nepřemáhejte setrápili byste jen sami sebe!

ynezorPumanzeSaNyknalC