Článek
Pro někoho to není vůbec jednoduché. A ženy to mají ještě těžší – zatímco muži se s jinými muži nelíbají, od dam se to často očekává a vznikají trapné situace. Mám ji políbit? Na jednu tvář nebo na obě? A kolikrát?
„Bylo mi do pláče“
Jsou vám společenské rituály při příležitostech, jako je seznamování nebo vítání a loučení, krajně nepříjemné, zvlášť pokud jde jen o známé, se kterými vlastně nemáte žádný hlubší vztah? Zdaleka nejste sami. „Rodiče se s námi jako s dětmi nikdy moc nemazlili a ani mezi sebou si neprojevovali lásku vzájemnými doteky. Nepamatuji si, že by se někdy třeba vedli za ruce. Ačkoli se vždy měli rádi, u nás se prostě tohle nepěstovalo a také jsme se moc nestýkali s příbuznými,“ vypráví třicetiletá Zdenka z Kladna.
„Pak jsem si ale našla přítele, a když mě po pár měsících přivedl k nim do rodiny, jeho rodiče, bratr i švagrová se na mě hned doslova vrhli. Byla jsem z toho v šoku, protože moje fyzické sbližování s lidmi končí u podání ruky. Ještě horší pro mě bylo, když jsem druhý den totéž absolvovala u obou babiček, dvou tetiček a několika bratranců a sestřenic. Bylo mi to tak nepříjemné, že jsem od nich po prvním víkendu odjížděla s pláčem,“ popisuje.
V zaměstnání je potřeba nenápadně naznačit hranice osobního kontaktuFoto: Thinkstock
Město kontra vesnice?
Lidé pocházející z velkých rodin berou vzájemnou blízkost zcela automaticky a rozhodně kolem nějaké té pusy na tvář mnoho cavyků nenadělají. Kromě toho záleží i na tom, odkud pocházejí. „Rozdíl poznáte nejenom třeba mezi Angličany a Řeky, ale velmi často i mezi lidmi z jedné země – z venkova, či města, z jihu, nebo severu,“ říká psycholožka Alena Němcová a dodává: „Například má část rodiny, pocházející z Ústí nad Labem, se chová úplně jinak než extrémně vřelí příbuzní z vesnice u Hodonína, i když to samozřejmě nelze vždy takto striktně paušalizovat.“
Pokud máte někdy pocit, že se na vás ostatní kvůli vašemu chování dívají skrz prsty nebo připadáte sami sobě příliš chladní a rezervovaní, když vidíte, jak se přátelé při setkání spontánně objímají, a chtěli byste to změnit, zkuste na sobě zapracovat. Neměli byste se ale do ničeho nutit!
Někomu není dotýkání se cizích osob příjemnéFoto: Thinkstock
Nedívejte se na fyzický kontakt jako na nutnost, přetvářku nebo nutné „divadélko“. Berte ho jako možnost, jak sdělit někomu blízkému, že ho opravdu rádi vidíte. A pokud to tak necítíte, nepřemáhejte se– trápili byste jen sami sebe!
