Článek
Vypíná váš partner televizi, protože ho přes ni sledují tajné služby? Dospívající potomek odmítá jít do školy s odůvodněním, že vesmír spěje k zániku, a tak to stejně nemá smysl? Sousedka přestala vycházet z bytu, nemyje se, celý den leží na posteli a kouká do stropu?
To všechno můžou být příznaky nemoci, jejíž pravá podstata se pod vrstvou mýtů a předsudků skoro ztrácí.
Dva v jednom? Pověra!
„Většina veřejnosti si myslí, že schizofrenie je něco jako rozštěp osobnosti, tedy více osobností přítomných v jednom lidském těle, něco jako románový doktor Jekyll a pan Hyde. To ovšem skutečnosti vůbec neodpovídá,“ objasňuje psychiatr MUDr. Pavel Fridrich.
Tenhle všeobecně rozšířený omyl má na svědomí jistý švýcarský profesor, který ve své práci poprvé použil slovo, odvozené z řeckého „schizo“ (štěpit se) a „phren“ (myšlení). Měl na mysli rozpor mezi myšlením a chováním nemocného, laická veřejnost to ale pochopila jinak. Proto dnes říkáme „to je schíza!“, když musíme věnovat pozornost dvěma věcem současně nebo se projevovat jako člověk dvou tváří.
První obtíže se nejčastěji objevují mezi 15. a 25. rokem, proto je třeba, aby si nejen rodiče všímali, jestli se neděje něco neobvykléhoFoto: Thinkstock
Může ji mít i váš blízký!
Onemocnění postihuje přibližně jednoho člověka ze sta. Projevuje se širokou škálou příznaků: od halucinací a bludů přes poruchy emocí a vůle až po neschopnost se srozumitelně vyjádřit. První obtíže se nejčastěji objevují mezi 15. a 25. rokem; může je odstartovat stresující událost, ale také užívání drog (nejčastěji marihuany). Určitý typ schizofrenie může připomínat běžné pubertální výstřelky – projevuje se náladovostí, vztahovačností, ale i nekonečnými rádobyfilosofickými úvahami.
„Typická bývá sociální izolace, jakož i nevhodné a nepředvídatelné chování – tedy projevy, s nimiž se můžeme setkat u spousty adolescentů,“ upozorňuje psycholog Petr Šmolka. Duševní choroba se ale může skrývat i za partnerskými problémy. „Pro paranoidní schizofrenii je typická vztahovačnost a žárlivost,“ dodává psycholog.
Michalovi bylo dvacet, když se začal chovat podivně. „Tvrdil, že se mu něco stalo s hlavou, že ji má podivně lehkou.
Ze začátku jsem to brala jen jako rozmary, potíže se ale pořád zhoršovaly. Trápily ho utkvělé myšlenky, přestal se stýkat s kamarády, bál se lidí, kontroloval jídlo, jestli není otrávené,“ vypráví jeho teta.
Někteří nemocní mají halucinace, slyší „hlasy“, které jim něco přikazují nebo vidí ve svém okolí mimozemšťany. Jiné formy onemocnění naopak probíhají nenápadně: postižení se uzavírají do sebe, přestávají o sebe dbát, propadají extrémním náboženským směrům.
Bohužel, třetina nemocných končí na psychiatrických odděleních jako nevyléčitelní pacientiFoto: Thinkstock
Cesta k vyléčení
Příčinou nemoci je narušení chemické rovnováhy v mozku. Pomocí léků – moderních antipsychotik druhé generace – se asi třetinu nemocných podaří zcela vyléčit. U další třetiny dochází k občasným remisím, mohou ale pracovat a žít normálním způsobem.
Poslední třetinu nemocných se bohužel nedaří začlenit do společnosti, jejich osobnost je poškozená a na psychiatrická oddělení nemocnic se vracejí s pravidelností tažných ptáků. Úspěšnost léčby závisí mimo jiné na i na podpoře okolí – nemocní si často sami snižují dávky léků, protože mají pocit, že už jsou v pořádku, nebo je dokonce tajně vyhazují. Jejich blízcí je proto musí ohlídat.
Ještě si myslíte, že máte „schízu“, nebo jen nevíte, kde vám starostmi hlava stojí?
