Čtenářka Hanka: Zažila snad všechno!

„Byla jsem nejmladší ze tří dětí. Dětství jsem měla krásné, plné kamarádek a radovánek. V 16 letech jsem se zamilovala do prvního muže. Šel ale zanedlouho na vojnu a já bláhově dva roky čekala, až se vrátí. Vrátil se, já otěhotněla a „musela“ se vdávat. Ještě před svatbou mě ale potkala první velká životní rána - potratila jsem. I přesto jsem se 3 týdny potom vdávala a rok a půl poté porodila zdravého syna, později i dceru. Šťastné události narození dětí však roztrhala nečekaná zpráva – můj 24letý bratr dostal infarkt na toaletě v pražském metru a nikdo mu nedokázal pomoci.

Žili jsme na venkově a já dennodenně snášela teror tchyně. Peskovala mě a já musela dělat všechno, co řekla: vykydat býkovi, nakrmit prase, sušit celé léto seno, sázet kvanta brambor, plít na zahradě řepu, mák, zelí, starat se o děti, muže, a hlavně poslouchat a poslouchat. Když bylo dceřipůl roku, zkolabovala a málem umřela, nikdo nevěděl, co se stalo! Zachránili jí život vPraze-Motole, ale lékaři zjistili, že musí celoživotně držet bezlepkovou dietu.

Když jsme s manželem oslavili 10. výročí svatby, začal mě bít. Vystupňovala se u něj despotická žárlivost. Všechno muselo být po jeho, průšvih a záminka k bití byly třeba, že jsem se zdržela o půl hodiny na oslavě úspěšné inventury v podniku, kde jsem pracovala. Tehdy mě zbil tak, že mi zlámal žebro. Když mě vezl na chirurgii, tak mi vyhrožoval, ať lžu, že jsem spadla ze schodů. Měla jsem dost rozumu na to, že jsem to neudělala a že jsem řekla vše po pravdě, ale stejně jsem udělala chybu, protože jsem odmítla nechat zavolat policii. Podala jsem žádost o rozvod, protože se násilí stupňovalo a začal bít kvůli maličkostem i děti.

Když jsem s ním jednou jela autem a on se zrovna dozvěděl, že se chci rozvést, rychle se rozjel a namířil to se mnou proti sloupu. Těsně před ním šlápl na brzdy a já vyskočila z auta. Pod strašným psychickým tlakem jsem ze strachu stáhla žádost o rozvod, ale bylo to pořád horší a jednou, když odjel, jsem se s dětmi tajně odstěhovala do podnájmu. Po 13 letech nás konečně rozvedli.

V té době jsem se v práci seznámila s novým kolegou, o 14 let mladším než já!!! Choval se ke mně moc hezky a já si ho nedlouho po rozvodu vzala, protože o to moc stál. A horor pokračoval. Další despota a já byla zase ta hloupá. Po 4 letech jsem nejdříve potratila samovolně, ale zkusila to znova a dala mu téměř ve čtyřiceti letech dcerku.

Když jsem byla v osmém měsíci, umřel i můj druhý bratr. Diagnóza byla stejná jako u prvního. Bylo mu 44 let a měl ženu a dvě děti. Složila jsem se a odvezla mě sanitka. Dostala jsem krev a výživu a zakázali mi se honit a unavovat se.

Po třech letech mi našli v levé straně hlavy velký nezhoubný nádor meningiom. Špičkoví lékaři mi ale při operaci museli nechat 5 % nádoru v mozku, aby mně ho nepoškodili, a upozornili mě, že tento nádor může zase vyrůst.

Brzy po operaci mi manžel do očí řekl, že „moji operaci neunese a že má přítelkyni, ale má rád ji i mě a že se nechce rozvést“. Každý večer odjel k ní a přijel ráno a spal a já mu vařila, prala a zašívala atd. Byla jsem blázen, nešťastná, snažila jsem se, jak to šlo, ale nakonec se stejně odstěhoval. Pak byl rozvod, který najednou chtěl a já neodmítla. Teď již vím, že jsem udělala jen dobře, že je pryč a mám klid. Dcerce je 10 let a já ji mám moc a moc ráda.

Můj další problém začal před rokem a půl, kdy začal nádor zase růst a energii si vzal z levého zrakového nervu. Proto jsem během roku oslepla na levé oko. Nedalo se nic dělat a už šlo jen nádor ozařovat. Nesmím se předklánět, zvedat těžší věci, nesmím do sauny, do solária a na prudké slunce, protože mi při operaci obrousili celou levou spánkovou kost, takže mám hned za kůží mozek, musím na sebe dávat hrozný pozor.

Dobrá zpráva je, že mám už rok a měsíc přítele, je svobodný a bezdětný. Jsme v pohodě, v našem věku už si vážíme mnoha věcí a držíme se nad vodou. Žijí ještě moji rodiče, kterým je 82 a 78 let. I pro ně je zázrak, že všechnu tu bolest vydrželi. Hlavně ale mám své tři děti, se kterými se opravdu milujeme a moc hezky spolu vycházíme. Takhle vypadá v současné chvíli můj život. Věřím, že ještě stihnu vychovat tu mou zlatou desetiletou veverku. Už vím, že se dá přežít skoro všechno."

Autorka: Hana B.