Dana shodila 46 kilo za rok. Jak se jí to povedlo?

„Od dětství jsem měla sklon k obezitě, a čím více mi říkali nejez, tím více jsem se tím trápila,“ začíná vyprávět svůj příběh dvaatřicetiletá Dana. Nikdy prý ale nebyla dietářka. Jen jednou se pokoušela zhubnout, ale skončilo to jo-jo efektem, takže s dalšími pokusy byl konec.

To přesně si Dana řekla. „Pak jsem si vzala skvělého muže, který mě má pořád rád takovou, jaká jsem i jaká jsem byla,“ povídá dál Dana. Po dvou dětech jí šla váha ještě nahoru. Problémy a stres kompenzovala jídlem. „Nechci se vymlouvat, ale byla jsem člověk se závislostí na jídle a sladkém. Je to stejná závislost, jako třeba na cigaretách nebo alkoholu, jen se na obézní lidi nedívá nikdo ani trochu jako na závislé, kteří potřebují pomoc, aby svůj problém s přejídáním zvládli,“ otevřeně přiznává Dana.

Její motiv pro zhubnutí ale nebyl impulzivní, hodně o něm přemýšlela. „Několik let mě sužovaly velké bolesti nohou, měla jsem oboustranné patní ostruhy a nebyla jsem schopna už téměř nikam déle jít,“ říká Dana. V té době jí hodně pomohly boty MBT (více najdete ve článku Boty na hubnutí. Fungují?). „Nutily mě napřímit se a odlehčovaly mi paty a jen s nimi jsem byla schopna chodit,“ uvědomila si Dana krutou pravdu. Věděla, že musí nutně zhubnout. Ale obávala se, že to sama nezvládne.

Nakonec se přihlásila do kurzu snižování nadváhy. „Bylo skvělé hubnout ve skupině s ostatními, je to motivace a kolektivní podpora. Navíc s lékařským dohledem, výživovou poradkyní i s účastí psycholožky,“ vypráví dál Dana. V kurzu jí ale nedali žádné předepsané jídelníčky, jak zprvu čekala. Naučili je sestavit si ho sami podle toho, co kdo má rád. „Došlo mi, že není nic, co bych jíst nemohla, jde jen o množství,“ prozrazuje Dana, která jinak tučné, sladké a nezdravé věci nejí, protože sama nechce.

„Nezačala jsem hubnout kvůli někomu jinému nebo velikosti oblečení, ale proto, že chci být zdravá, šťastná, sebevědomá a spokojená sama pro sebe,“ otevřeně vypráví dál. „Máme se s manželem rádi, podporujeme se navzájem, jsme zkrátka tým. Proto i s hubnutím se přidal ke mně. A stala se z toho celková změna našeho životního stylu,“ popisuje Dana a doplňuje, že se i manželovi podařilo za rok zeštíhlet o 30 kilo. „Nijak jsem ho nenutila, přišlo to samo, měl k tomu i své důvody. Netušil, že když začne jíst, tak zhubne. Dříve totiž celé dny nic nejedl a večer to doháněl.“

To, že máme mít na menu pětkrát denně menší porce, jíst hodně zeleniny a pít hodně neslazených nápojů a hýbat se, ví snad každý. „Pro mě bylo důležité si uvědomit, že na množství opravdu záleží. Začala jsem si dávat jídlo na menší talířek,“ vytahuje své fígle Dana. „Při nakupování se dívám na složení a více nakupuji v oddělení zeleniny, a naopak k regálům se sladkostmi nezajíždím. Nejím u televize ani u počítače a nevynechávám snídani. Večeřím klidně i v osm, pokud večer pracuji, a jdu spát minimálně 2–3 hodiny poté,“ prozrazuje maminka dvou dětí, pro níž také bylo důležité zapisovat si, co jí, a plánovat jídlo dopředu. „V tom mi pomohl program na Stob klub sebekoučink,“ radí.

Danu by prý vůbec před rokem nenapadlo, že dojde až tam, kde je dnes. Doufá, že všechny, kteří chtějí v životě udělat změnu (stejně jako naši trojici) svým příběhem podpořila. A vzkazuje: „Chcete-li zhubnout, nesmíte mít nikdy hlad. Přeji vám všem hodně úspěchů!“ Tak co vy na to?