Článek
Začalo to nad ránem. Barunka řvala snad ještě o deset decibelů víc než jindy. Poslepu do kuchyně, zapnout konvici s vodou, opařit se poprvé, vrazit láhev s namíchaným sunarem do hrnce se studenou vodou a snažit se odhadnout, kdy už by ta voda mohla být akorát, stříknout na ruku, opařit se podruhé, zařvat jak tur a upustit láhev na zem, zamést střepy, vytřít bílou bryndu a snažit se nevnímat sílící řev hladového tvorečka. Jedna ruka uklízí, druhá opakuje pokus, dítě dokonale vzbuzené – maminko, ty to vidíš!
Usnuli jsme, to ano, ale asi na deset minut, protože pak bylo zase potřeba vzbudit Daníka do školy. Připitomělá běhám po kuchyni, něco krájím, něco na to mažu, beru krabici s džusem a dívám se trochu stranou, abych neviděla seznam éček a bůhvíčeho dalšího na vinětě, jak jsem zpitomělá, naliju poslední zbytek džusu místo do prázdné skleničky do hrnku s čajem, je mi do breku, Daník trucuje, že chce džus, a k tomu vyrukuje s tím, že mají mít na tréning čistý dres, který teď zrovna leží ve špíně a do dvou hodin mi neuschne, venku je mlha a vlhko.
Když pračka dopere, vezmu fén a jak blázen fénuju triko s číslem.
Odpoledne přišel Martin a nechal na sebe vylít všechny katastrofy, které mě potkaly. Chvíli se na mě beze slova díval, pak sedl k počítači a najel na internet. Myslela jsem, že vylítnu z kůže, ale najednou koukám, že projíždí e-shopy s elektronikou. „Problém se má řešit hned,“ řekl a já div nedodala – Amen. „Nejlíp, když bude všechno od jedné značky,“ pokračoval můj archanděl Martin. „Potřebuješ pračku kombinovanou se sušičkou, ty dělá třeba ... Philco.“ A skutečně. Za chvíli už jsem omámeně četla o kouzelném displeji, na kterém jasně vidím, kolik prádla je v bubnu, kolik přesně mám dát prášku, ale hlavně jsem nedokázala uvěřit, že nacpu dovnitř špinavé prádlo, zmáčknu knoflík a po pípnutí ho vyndám – suché! Všechno v jednom bubnu.
Ale to už Martin roloval jinam. „A hele, Philco dělá i věci do kuchyně, to jsem ani nevěděl.“ Chvíli cosi studoval a pak povídá: „Tohle přesně potřebuješ.“ Měl pravdu. Rychlovarná konvice, která snad čte myšlenky. Má barevný vodoznak, který mění barvu podle teploty… „Na to nekoukej – tady se podívej!“ A jo – nastavitelná teplota po deseti stupních, a hlavně – ten zázrak převaří vodu a pak ji sám zchladí přesně na požadovanou teplotu a tu 30 minut udržuje neměnnou! „Tak, šup do košíku… a teď tohle,“ zpíval Martin dál tu nejsvůdnější píseň. Na obrazovce se objevil odšťavňovač. Skoro celý se dá umýt v myčce, má dvě rychlosti na tvrdší a měkčí plody, plnicí otvor, kam se vejde celé jablko, odlučovač pěny… „Tak. Všechno od jedné značky. Takhle to mám rád.“
Můj roztomilý Martínku, klidně ti tvoje úchylky pro značky (mně je šumák, jak se to jmenuje) budu do smrti tolerovat, když mi vždycky takhle bez řečí vylepšíš den.