Za vysvědčení zvířátko? Proč ne!

Nejčastěji děti touží po pejskovi. Pokud z jakýchkoli důvodů tento požadavek nechcete nebo nemůžete splnit, zvažte, zda nepřistoupit na nějaký ústupek. Co třeba andulka, nebo morče?

Samotný pocit odpovědnosti je pro psychický rozvoj dítěte určitě důležitý. Kromě toho může jakékoli zvíře do značné míry působit jako jakýsi ,,citový ventil" - mnohé děti potřebují tělesný kontakt, mazlení, přitom už se zdráhají příliš okatě lnout k rodičům. ,,V jisté fázi vývoje se děti snaží začít oprošťovat od rodičů, být miminkem, které se potřebuje tulit k mámě. Přitom se chtějí tulit, mazlit, vytvořit vlastní citové zázemí. I proto je touha mít doma zvířátko tak častá," komentuje tento fenomén psycholožka Alena Prokešová, která se mimo jiné angažuje v terapii spočívající v kontaktu dětí se zvířaty.

S úsměvem poukazuje na to, že koneckonců jsme tímto obdobím prošli skoro všichni, což se odráží i v dětské literatuře a filmu. A má pravdu - přátelství dětí a zvířat je nekonečná studnice dojemných příběhů.

Předem počítat s tím, že se váš potomek o své zvířátko nebude starat, je trochu alibismus. To totiž záleží na vás - měli byste trvat na tom, že odpovědnost je něco jiného než hra a zábava nebo chvíle pomazlení. Že se jí nelze zbavit ve chvíli, kdy nemám zrovna čas nebo náladu. V tom je právě jeden z principů, proč je užitečné dítěti nějakého mazlíčka povolit, ale důsledně trvat na pravidelné péči.

Křečci, morčata nebo jiní podobní hlodavci, pokud k nim nemáte vrozený odpor, nezaberou moc času a zároveň dokážou dítě potěšit. Králíčci jsou možná pro mnohé z vás roztomilejší, ale počítejte s tím, že toho víc spotřebují. Můžete je po ochočení dle vlastní libosti někdy nechávat pohybovat volně po bytě, dokonce se naučí vůči ,,svým pánům" vstřícně reagovat. Ale pozor - například překousaná telefonní šňůra není nic příjemného, takže bez dozoru raději tomuto typu mazlíčků výběh nedopřávejte. I takový křeček, když se vymkne vaší pozornosti, si dokáže udělat třeba ,,tunel" v pečlivě složeném ložním prádle.

U papoušků je to trochu složitější. Ať už se naučí, nebo nenaučí mluvit,  papoušek dokáže být milým zpestřením rodinného života. Ale jeho ochočení vyžaduje čas a trpělivost - aby se naučil jíst z ruky, sedat si na ruku, aby, když je puštěný, nezačal zmateně poletovat a narážet do zdí a oken. Veďte proto dítě k tomu, aby se mu zpočátku skutečně věnovalo.

Ať už zažíváte se zvířátky, které jste svým dětem pořídili, útrapy nebo slasti, podělte se o ně s námi a dalšími čtenářkami na info@prozeny.cz!