Hlavní obsah

Dotyková terapie: Teď na mě nesahej

Foto: Thinkstock

Pohlazení nás většinou potěší

Stačí, aby se nás dotkl, a jsme jeho! Krátké, něžné pohlazení po naší jemné pokožce a hned mu ležíme v náruči – naprosto oddané situaci… Ale ne vždy to tak je, jsou chvíle, kdy jeho dotek nesneseme. Víte kdy?

Článek

Jsme unavené, na romantiku potažmo hlazení vůbec nemáme náladu, ale... v další minutě se může ledacos změnit. Partner si do ruky vezme hřeben a začne nám pročesávat vlasy… Nebo přijde s nápadem masáže zad či nohou, naprosto nevinné exkurze od krku ke dlani a nazpět… „Asexuální“ dotyky nás najednou uvolní, a s nadsázkou řečeno: ležíme na zádech, ani nevíme jak. Jak je možné, že mu to trvalo tak krátkou dobu? Proč jsme se vlastně při tom cítily tak dobře? Protože my ženy jsme na doteky velmi, velmi citlivé! (Dá se říct, že někdy k naší škodě?)

Dotyk léčí i povzbuzuje

Když pomineme jakýkoliv sexuální podtext, tak dotyk může být životadárný jako kouzelná voda z pohádky, která uzdravuje nemocné a křísí mrtvé. Láskyplné objetí dítěte matkou se nevyrovná ničemu – potomci jsou duševně vyrovnanější a více dávají najevo své city. V dospělosti je zase vidět, jak deprese s doteky úzce souvisí, neboť pacientky s neurózou se díky nim lépe a dříve uzdravují.

Vypadá to, jako by i ženy měly pod tíhou hlazení snáze podléhat mužům. Pravdu? Je to tak! Proto nás někdy v posteli takhle takticky „zlanaří“, i když vlastně na milování nemáme ani pomyšlení.

Ženy jsou o mnoho citlivější

Na kůži jakožto na nejrozsáhlejším tělesném orgánu se nachází dvě stě tisíc receptorů chladu, dva miliony osm set tisíc receptorů bolesti a pět set tisíc receptorů doteku a tlaku. Ženy však mají kůži desetkrát citlivější než muži, proto tak výrazně reagují na objímání a hlazení. To vysvětluje i pro pány zcela nepochopitelnou věc: Když se žena pohádá se svým partnerem, první, čím ho od sebe bude odrazovat, je věta: „Hlavně na mne nesahej!“ Jakožto projev důvěry a náklonnosti nebude ochotna mu takový krok dovolit. Ale muži? Ti ne. I při rozchodu nás klidně drží za ruku, zatímco něžné pokolení po zcela stejném gestu touží při milování. (Působí to romanticky a citlivě…)

Foto: Thinkstock

Necháte na sebe sáhnout, když jste na něj naštvaná?

Rozdílné potřeby – žena vs. muž

V tom spočívá hlavní rozdíl. Jestliže partnerka pohladí svého milence, instinktivně to udělá s něhou, protože sama by si to tak přála, a její jemná pokožka nesnese hulvátské dření. Kdežto muž, jakmile se chopí díla, taktéž jedná pudově, a mnohdy přitlačí – s přihlédnutím na své potřeby a pocity. On má kůži silnější (pozůstatek tehdejší doby, když ženy čekaly v jeskyni na potravu, kterou jim musel kdesi mezi trnitým křovím a rozzuřenými zvířaty obstarat).

Takže prostě když dva dělají totéž, není to totéž. V praxi to vypadá asi tak, že jemné prohrabávání jeho nagelovaných vlasů mu ve velké většině případů slast nezpůsobí, zato vás přivede do stavu nirvány. Vůči ženám je dotyk prostě zbraň, z níž nejvíce musí vytěžit lesbičky – ty holt vzájemně vědí, jak na to. Otázkou ale zůstává, jestli muž milující něžné škrabkání a hlazení není z poloviny žena...?

ynezorPumanzeSaNyknalC