Hlavní obsah

Hlášky, které naše děti nesnáší!

Foto: Thinkstock

Čím dokážeme vytočit svoji ratolest?

Milí rodiče, taky k potomkům často vypouštíte věty typu: „Kam jdeš“, „Co bylo ve škole“, „Tvůj pokoj vypadá, jako by v něm vybuchla bomba“? Pak byste si měli vzpomenout, jak vás samotné v jejich věku podobné výroky štvaly. Co puberťákům přijde jako největší „trapárna“, jak na hlášky rodičů vzpomíná naše redakce a jak to vidí psychologové? Přečtěte si!

Článek

Jste starostliví rodiče. Chcete docílit toho, aby děti byly pořádné, poslušné, pilně studovaly a plnění vašich požadavků pro ně bylo tak samozřejmé jako dýchání. Jenže ten váš puberťák nebo puberťačka dělá přesný opak toho, co chcete. Proč? Jednoduše je štvete. „V pubertě je všechno jinak, tedy hlavně z pohledu potomka. Co je například pro rodiče důležité, s tím se najednou dítě nemusí ztotožnit a přesně i naopak. Často pak do toho zasáhne také ovlivnění dítěte vrstevnickou skupinou,“ říká psycholožka Danuše Jandourková.

V kůži puberťáka

Ruku na srdce – vžijte se do role svého teenagera: Začínáte se cítit jako dospělí – už i kámošky si všimly, že potřebujete podprsenku. Nebo možná prožíváte první lásku – dneska si poprvé dáte „francouzáka“. Nebo jednoduše s partou, s níž trávíte volný čas, probíráte vzrušující tajnosti. A sotva se z takového sedánku vrátíte, už ve dveřích uslyšíte větu: „Doufám, že už máš hotové věci do školy!“. Jak by vám v tu chvíli bylo?

„Jde v první řadě o to, být s puberťákem v kontaktu, zajímat se jakoby zpovzdálí o jeho zájmy, záliby, s kým se potkává,“ říká Jandourková. To ale neznamená, že je budete hodnotit, naopak spíše se tázat, proč jsou některé věci pro ně tak moc důležité nebo co jim ten či onen kamarádský vztah dává. Zároveň byste měli respektovat, že si některé věci chtějí nechat pro sebe.

Hlášky, kterými dítě spolehlivě vytočíte

Jak „rozdráždit hádě bosou nohou“? Zeptejte se na školu! „Znáte to, přijdete ze školy celý utahaný, chcete mít aspoň chvilku klidu, tak si zalezete do pokoje a pustíte si nějakou muziku. V tu chvíli se za dveřmi ozve: ,Ztiš si ten kravál,' a vy děláte, že neslyšíte. Nebo se jindy přiřítí máma a spustí: ,Tak co bylo ve škole?' Taky tě zdravim, mami, mám se fajn, díky za optání. Dostal jsem trojku z matiky. Proboha, jak je možný, žes dostal trojku, spustí ona... no a následuje kázání,“ popisuje šestnáctiletý Dan z Prahy.

Ani hláška „Až ti bude 18, dělej si, co chceš!“ v uších teenagera nevyšumí naprázdno. Ta navíc paralelně s dosažením plnoletosti vašeho dítěte má tendenci zmutovat na výrok: „Dokud tu bydlíš, budeš nás poslouchat.“ Své o tom ví Mirka (18): „No jo, jenže oni mě mají pořád za malou holčičku. Sice už jsem plnoletá, ale teď mi pro změnu naši připomínají, že dokud s nima bydlím, tak prý musím hrát podle jejich pravidel. Ale přeci musí respektovat i nějaká moje pravidla, ne?“

Dalším „favoritem“ je u puberťáků rodičovské „dráždidlo“ ve znění: „V tvém pokoji to vypadá, jako by tu před chvílí vybuchla bomba!“. Věřte, že v tu chvíli dítě lituje, že se tak opravdu nestalo. „Říkáme jim: Tohle nesmíš a to musíš – ale proč? Většinou ani dítěti nevysvětlíme, proč některé věci takto požadujeme a mnohdy ani nemají reálný základ. Dítě by samo mělo pochopit, že nesmí pít tvrdý alkohol a musí si uklízet," radí psycholožka Lenka Černá.

Jak z tohoto kruhu ven?

  • Poslouchejtesvé děti pořádně a nejen na půl ucha. Bude to přínosné pro obě strany.
  • Nestresujte je zbytečně. Děti, které jsou pod neustálým tlakem, pak jednoduše vybuchnou a mohou se z neúspěchu hroutit.
  • Nestůjte jim neustále za zády. Příliš častá kontrola může vést k tomu, že začnou dělat věci tajně.
  • Nepřete ses nimi o každé slůvko. Zkuste jim věci vysvětlit jinou cestou a nestát si tvrdohlavě jen za svým.
  • Nesnažte sez nich mámit za každou cenu všechny podrobnosti ohledně jejich prvních vztahů. Zkuste s nimi sice otevřeně hovořit, ale vyčkejte, zda se vám budou chtít svěřit samy.
  • Nekřivdětejim zbytečně. Podívejte sena problémy jejich očima a vžijte se do jejich kůže, vždyť jste také byli puberťáci.
  • Neodsuzujtejejich kamarády, přestože se vám nelíbí. Snažte se spíše s nimi seznámit nebo se o nich dozvědět víc a vyslechnout si, proč se s nimi kamarádí.
  • Nepřekračujte příliš generační hranice rodič – dítě, ty by se měly zachovávat. Rodiče i děti by měli mít svá tajemství, něco nepatří do ucha dětem, něco rodičům.
  • Nepodřizujte společný čas trávený se svou rodinou jen svým zájmům a svému rozhodování. Nechte děti mluvit například do výběru společné dovolené, nebo co se bude vařit k obědu.
  • Nepřenášejtesvé problémy z práce na děti a neodbývejte je jen proto, že vás šéf zrovna dnes vytočil.

A jaké je to u vás doma? Napište mi do diskuse pod článkem!

ynezorPumanzeSaNyknalC