Článek
Na e-mailu jaktovidichlap@prozeny.cz žádá našeho chlapa Josefa Hausmanna o radu čtenářka Soňa. Má partnera, je zadaná, ale partner tráví volné chvíle v hospodě, nikoli s ní. Co dělat, když jí už dávno tikají biologické hodiny?
Čtenářka Soňa:„Skoro 10 let žiji s partnerem na hromádce v malých prostorách v domě jeho rodičů. Máme oddělený vchod, s rodiči se téměř nepotkáváme. Bohužel jsme ale nějak uvízli na bodě mrazu. Dříve jsem vše určovala já, chtěla jsem studovat – bylo tak, nechtěla jsem se vdávat – bylo tak, nechtěla jsem děti – bylo tak. Nikdy jsem se partnera vlastně nezeptala, jak to cítí on, ale předpokládám, že mu to tak, jak jsem to určila já, vyhovovalo.
Potom se mi začaly ozývat biologické hodiny a já si přála posun, ať ve formě většího bytu, svatby či miminka. Jakmile jsem na něj v tomto směru začala tlačit, utíkal více a více do hospody, aktuálně je tam denně i 2x za den a trvá to už od podzimu 2013.
Zkusila jsem různé strategie rohovoru/přístupu ohledně naší budoucnosti, ale vždy se mi dostalo pouze odpovědi, vše bude, že na něj nemám tlačit... Od té doby mi slibuje hory, doly, aby mne umlčel, a zjevně o nic z toho nestojí. Má tento vztah budoucnost? Proč se chová, jak se chová? Je schopen změnit své postoje?“
Vážená Soňo, jedno přísloví říká „Kdo hodně ťuká (myslí se skleničkami), ten málo š..“. Něco na tom bude, a připustíme-li, že frekvence onoho „š...“ je svým způsobem barometrem stálosti a vřelosti rodinného krbu, vyjde nám, že je bláhovost zakládat své rodinné štěstí na pravidelných návštěvnících šenkoven.
Neříkám zajít si občas s partičkou pokecat (a zahrát) do hospody. Ale chodit tam dvakrát denně už druhý rok (!), to je patologické. To musí chodit i sám – tolik kámošů ochotných tak často vysedávat u piva přece nemůže mít. Je mu lépe samotnému v knajpě než s vámi doma, kde vás ještě žádné děti neotravují, a hnízdečko máte jen pro sebe. Dva mladí lidé před svatbou!
Položila jste si otázku, co ve vašich stísněných prostorách budete dělat, až by vám tam přibyly děti? To už by se asi ten váš do hospody přestěhoval nadobro. Navíc je zřejmé, že moc společných zájmů nemáte. Kdybyste spolu chodili na tenis nebo na in-liny, na hospodu by mu nezbývalo tolik času. Zajímalo by mne také, jaké že to „hory, doly“ vám tento člověk, žijící na výměnku u rodičů, sliboval? Třeba že přistaví dětský pokoj? Tak proč za těch deset let ještě nezačal?
Příznačné pro tyto povaleče bez hlubších zájmů je, že nechtějí nic konkrétního řešit, latentní neřešení problémů je neznepokojuje, což ostatně vidíte na vlastní oči.
Ženy přitahují muži činu, čím, prosím vás, přitahuje tenhle vás? Modrýma očima? Chlapy tlaku vystavit musíte, to bylo správné, to si nevyčítejte. Jinak by se k sňatku nerozhoupali. Ten váš je ale vůči tomuto přirozenému tlaku imunní… Samozřejmě mě napadlo, že je někde chyba ve vás, co ho od vás odpuzuje. To by se ale s vám rozešel z vlastní vůle, i když, jak jsem nastínil, pro tenhle typ lidí je neřešení vlastních problémů příznačné.
V závěru jste položila tři otázky.
- Má tento vztah budoucnost? Vztah budoucnost nemá. Kdyby ten váš měl chuť na vás, neprchal by před vámi do hospody. Kdyby měl chuť na společný život, něco by pro to ve volném čase podnikal.
- Proč se chová, jak se chová?Chová se tak, protože to má v povaze a neposkytujete mu motivaci to změnit.
- Je schopen změnit své postoje? Nerozmnožte tisíce kilometrů dlouhý zástup žen, které si myslely, že svého muže převychovají.
Jestliže si vás nebere po deseti letech vztahu, těžko lze předpokládat, že si vás vezme (a oplodní) někdy v příští pětiletce. Utečte a zachraňte to málo (z mládí a plodnosti), co vám ještě zbylo.
Uvědomuji si, že zahodit investici deseti let není pro vás jen tak.
