Článek
Žena většinou neprochází na pracovišti (pokud nějaké má) tak nesmlouvavým bojem o přežití jako muž. Její lenošení proto nemusí mít charakter načerpání nových sil a odbývat se třeba na gauči s novinami v ruce nebo utužováním těla pro další boj s konkurencí na sportovišti. Žena si může dovolit luxus zábavy budící dojem práce – proto nám naivním mužům připadá tak pilná a nechtěli bychom s ní měnit. Vždyť chudák „nemá čas pro sebe“!
To je právě velký omyl. Čas pro sebe využívá žena pro ni nejpříjemnější zábavou a tuto zábavu nazývá „domácími pracemi“. My muži jim to baštíme i s navijákem. Uvážíme-li, že ženu nepřitahují typicky mužská komplikovaná sportovní vyžití, jako je lezení v ledu, ježdění na ploché dráze, hraní okresního přeboru v hokeji a podobně, ba ani náročnější vyžití duchovní (o nichž zde byla řeč v některém z minulých článků), jediné pro ni dostupné a zábavné potěšení, korunované navíc pocitem užitečně stráveného času, je žehlení prádla, pečení koláčů, šití šatů, čištění oken, stlaní, uklízení či péče o sebe – lakování a odlakovávání nehtů, natáčení a narovnávání vlasů, maštění se krémy, návštěvy kadeřníka.
Protože to vše se vykonává pod rouškou „oběti ve vyšším zájmu“ (péče o tělo kvůli manželovi, domácí práce kvůli rodině), muži neodhalí, že to ženy dělají výhradně jen pro sebe.
Navíc muži ženám tuto pro ně nudnou zábavu rádi přenechají. Většina domácích prací je pro ně intelektuálně i motivačně méněcenná a většinu z nich (čištění oken, stlaní, dečkování) vůbec nepotřebují. Stane-li se muži (ranou osudu), že by musel tyto práce vykonávat sám, nechá si je pokud možno udělat – prádlo odnese do prádelny, jednou týdně si najme uklízečku a koláče si koupí v sámošce.
Jeho volný čas je drahý. Rezervuje si ho pro kanape, tenisový kurt nebo klarinetové stupnice, eventuálně pro vynálezy usnadňující ženám domácí práce.
