Článek
Otázka, kdo je na tom hůře, zda ženy, nebo muži, je přetřásaná dost často. Ženy mají pro svou kauzu dost zdůvodnění (druhá směna v domácnosti) stejně jako muži pro svou (diskriminace při porozvodových stáních). Jen málokdo by však své pohlaví (natrvalo) měnil (tedy já jen na nutnou chvíli, abych zjistil, jak úžasná věc je ženský orgasmus).
Objektivně poměřovat různé druhy útrap a dobrodiní je věc ošidná, vždyť jsme odkázáni jen na subjektivní výpovědi. „Vařím mu, peru mu, starám se mu o domácnost, když má páníček náladu, tak mu i podržím – ale co z toho mám já?“ slýcháme v různých obdobách skuhrat ne(u)spokojené manželky.
Kdyby ženu „předávání sexuální energie“ bolelo, jak nám teoretičky feminismu podsouvají, byla by jejich argumentace na místě. Ale tak tomu asi není, protože by přitom a) ženy nekřičely slastí a b) ty, co nemají muže, by se po nějakém nesháněly.
Sexuální energie zřejmě neteče jen jedním směrem. Navíc se muž o většinu takzvané ženské péče neprosí. Kdysi jsme už na těchto stránkách rozebrali, že většinu uklízecích, zavařovacích, dečkových a vázičkových orgií vykonávají ženy pro sebe.
Z mnoha druhů energií a jejich zdrojů vybrala učená feministka podle (od podlý) a účelově zrovna ten jediný, který dejme tomu občas směrem k mužům (chtěl jsem napsat doteče, ale no tak…) ukápne.
Potom je tu ale nepřeberný tok zdrojů finančních, naturálních, kulturních, intelektuálních, volnočasových i ochranných, který povždy a výhradně teče směrem opačným, aniž by z něj někdy káplo na muže. Všechny (bohulibé a ženám libé) počiny mužů jsou však považovány za samozřejmost, a proto se do výsledného vektoru toku energií nepočítají.
Ke chvále mužů, profesorkami z genderových kateder usvědčených z útlaku a dominance, budiž řečeno, že v sobě nalézají dostatek velkorysosti (či hlouposti), aby se o své zdroje – ač z titulu své nadřazenosti nemusejí – dobrovolně s ženami dělili a nikomu to nevyčítali. To by si tak mohli zkusit!
