Článek
Barbora napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz: „Vážený pane Hausmanne, chtěla bych se vás zeptat na jednu intimní věc. S manželem je nám oběma lehce nad 40 let, máme dvě malé děti (4 a 2 roky). Jsme spolu 10 let. Před dětmi jsme zcela pochopitelně měli sex častěji, nyní se milujeme průměrně dvakrát týdně, někdy častěji. Sex mě vždycky bavil, teď ale přestává, protože můj muž po mně chce po každém milování, abych se na něj dívala, jak se sám uspokojuje. Tedy náš sex vypadá takřka vždy tak, že nejdřív uspokojí mě, což je moc hezké, ale já jeho uspokojit nijak nemohu, neboť on chce, abych se na něj jen dívala. Nerozumím tomu, ptala jsem se ho, proč to tak má, co se změnilo – takto to chce asi půl roku zpět – zda třeba nechce již další děti (beru antikoncepci), ale tím to prý není. Prý je mu to tak příjemné. Mně to ale příjemné nepřijde, cítím se upozadněná, ráda bych se s ním milovala jako dřív, byla s ním u toho. Můžete mi to, prosím, vysvětlit? A můžu to nějak změnit? Děkuju moc, Barbora.“
VÍCE O SEXU
Vážená Barboro,
vaše otázka by měla směřovat k sexuologovi, jímž já nejsem. Nezbývá tedy, než abychom se na věc podívali „pouze“ selským rozumem.
Sečteno a podtrženo – vy jste uspokojená, on také, a ještě to máte bez práce. To není špatná bilance, ovšem ženy jsou známé tím, že spokojené nebudou nikdy. Ani ve vašem případě si nemohu odpustit svou častou poznámku: Co by za to jiná dala!
Vysvětlení pro chování vašeho manžela nemám. Jen domněnky. Možná je pro takové chování nějaká klinická diagnóza, pak je ovšem otázka, proč to u něj propuklo až teď. Možná jste v posteli moc líná, necháváte všechno na něm a on už nemá dostatek fyzických sil a pevné vůle, aby celý akt završil klasicky. Třeba ho po určité době bolí záda, třeba kolena… Stydí se vám říci, o co vlastně jde, a tak to maskuje takovýmhle kompromisem. A nebo to viděl někde v pornu, nějakým způsobem ho to uhranulo a teď se v tom vyžívá. Taková je dneska doba, buďte ráda, že ho neuhranulo něco jiného, třeba – no, nechme toho. Při troše štěstí narazí zas na něco jiného, co bude pro vás přijatelnější.
Je zde také možnost, že vám psychologicky nechce být za nic vděčen. Možná mu občas něco vyčtete (jak se na ženu patří) a on se teď střeží dostat se do situace „obdarovaného“. Nebyla byste první, kdo vyčetl muži, že chodí do manželské postele jen pro své vlastní ukojení. Možná také, že vám chce demonstrovat, že on by se v nejhorším bez vás obešel. Někteří muži se (vím, neohrabaně, ale jde to vůbec jinak?) snaží získat zpět část svobody, o kterou u oltáře tak lehkovážně přišli, pro což ženy nechtějí mít absolutně pochopení – nehodí se to do jejich strategie přežití. A největší pákou na mužovu zavázanost je sex, při kterém ovšem dojde uspokojení i on. Když ona „mu dala“, tak on bral. Když bral, tak se zavázal. Příliš mnoho žen tuto (ne)logiku aplikuje v praxi. Jejich doktrína „souloží se mnou, tedy je můj” je pro mnoho mužů děsivá a zahání je do neřešitelné situace. Váš manžel svým způsobem geniálně tuhle složitou kvadraturu kruhu vyřešil. To nejhezčí na sexu – orgasmus ženy – si užije, a přitom se nezaváže! To je na Nobelovu cenu!
Jeden pokus byste však mohla provést, konečně on si o to přímo koleduje. Svažte mu ruce! A pak se mu „pomstěte“. Riskujete ovšem, že se mu to zalíbí a bude to vyžadovat pokaždé. A vy budete ještě s láskou vzpomínat na doby, kdy jste měla v posteli „leháro“. On si člověk nevybere.
