Článek
Naše čtenářka Jana (48) napsala na e-mail jaktovidichlap@firma.seznam.cz tento dotaz: „Pane Hausmanne, zajímal by mě váš názor na takovou věc. Mám syna, kterému je dvacet jedna let. Žijeme spolu sami dva v podstatě od jeho narození, kdy nás jeho otec opustil. Před třemi lety jsem si našla přítele a ten s námi už dva roky bydlí. K mému synovi má, myslím, dobrý vztah a ani synovi přítel nevadí, alespoň si nikdy nestěžoval – a to ani jeden z nich. Jenže v poslední době, trvá to asi čtyři měsíce, do mě přítel hučí, že prý by se měl kluk osamostatnit, aby z něj nebyl mamánek. Podle mě je to brzo, ještě studuje a vůbec. Co myslíte vy? Mně to přijde hodně radikální, na druhé straně nechci přijít o přítele. Cítím se v pasti. Děkuji vám za radu.“
Vážená paní Jano,
jako vášnivý zastánce přítomnosti biologického otce ve výchově dětí si rýpnu oním nepopulárním „kdyby“. Kdybyste posuzovala muže, k němuž jste v roztoužení hodlala přilehnout a eventuálně s ním počít, ne podle toho, jak hezky tančí na diskotéce, jaké má drahé módní hodinky, dandyovský vzhled, libé kecy a obdiv nán ze stejné školy, ale podle toho, jak upřímně to s vámi myslí a jak je ochotný se postarat o případnou rodinu, s vysokou pravděpodobností by z vašeho syna vyrostla mužsky ovlivněná, a tudíž samostatnější osobnost, která by dnes nemusela čelit nařčení z mamánkovství. Vy pak byste byla ušetřena přetahované mezi synem a přítelem o vaši osobu.
Váš přítel má pravdu. Nezapomeňte, že ještě před nedávnem muži (vy říkáte kluci) v tomhle věku psali historii v legiích i v odboji, „táhli“ celou osiřelou rodinu, udržovali hospodářství, vyhrávali olympiády, a když už nic jiného, rukovali aspoň na vojnu.
Už jsem na zdejších stránkách jednou rozebíral (Pozor na ženy s tzv. vyřešenou minulostí), že děti – hlavně ty dospělé, protože ty si osobují právo mluvit mámě do života – jsou schopné mámin vztah otrávit a nakonec rozvrátit. Je totiž v bytostném zájmu mamánků, kteří zjišťují, že se o mámin čas a peníze musí dělit s nějakým přivandrovalcem, její vztah zničit. Co na tom, že maminka přijde o lásku, pohlazení a snad i oporu na stáří. Hlavně že oni, sobečci, ji budou mít zase pro sebe. Tohle všechno velmi dobře cítí váš přítel, který by vás rovněž chtěl mít pro sebe a který by si chtěl během romantických večerů s vámi špitat slovíčka lásky, nikoliv poslouchat litanie o problémech vašeho syna na škole, s holkami, s penězi, postoji ke společnosti a Bůh ví s čím ještě.
Právem se cítíte v pasti, která je ovšem tvořena dvěma kameny. Kdyby tam ten jeden kámen nebyl, druhý by neměl o co drtit. Jestliže váš syn studuje, má bydlet na koleji, mít tam svůj život, koníčky, kamarády i lásky a domů jezdit jen „z povinnosti“ – na Vánoce, rodinné oslavy, maximálně na část prázdnin. Tisíce dětí jsou na internátních školách od patnácti, na anglických boarding schools ještě od útlejšího věku…
Předem jste mi poděkovala za radu, tak tedy: Co nejdříve vykopejte syna z baráku, nebo přijdete o přítele – k radosti nevykopaného (a v realitě nevykoupaného) mamánka.
Uvědomte si, že ve vašem věku vás už moc vztahů nečeká, a až se pan syn uráčí se odporoučet, zůstanete možná sama.
