Článek
Čtenářka Alice je nešťastná z toho, že s ní partner už nechce trávit tolik času o samotě. A tak napsala Josefu Hausmannovi dopis, jak má tuhle situaci pochopit.
„S přítelem jsem necelé 3 roky a poslední dobou mám pocit, že se mnou nechce být nikdy sám – oba jsme přes týden dost zaneprázdnění a na víkendy mimo město zve vždy i své kamarády, do kina chodíme zásadně alespoň ve 4 lidech, a teď dokonce navrhl společnou dovolenou s dalšími páry. Mám jeho přátele ráda (také máme hodně společných kamarádů), ale neznamená to, že se se mnou už nudí? Jestli to půjde takhle dál, další na programu bude společné bydlení! Občas se hádáme kvůli maličkostem, takže je možné, že se tomu snaží vyhnout právě pomocí přítomnosti dalších lidí?“
Vážená Alice, to, co vám napíšu níže, rezonuje – jak jsem si ověřil z prodejnosti mých knih a odezvy na mé názory – v myslích velké spousty mužů. Proto se nad tím prosím zamyslete a neodkopněte to jako osamělý názor jednoho ujetého blázna, jak vám budou přispěvatelky do diskuse radit pod článkem.
Muži (chtě nechtě) musejí přijmout s ženiným tělem, o které jim jde především, i veškerý přívažek okolo – s trochou eufemizmu to nazvěme ženina osobnost. Zatímco ženino tělo muži na jeho pokrytí tělesných potřeb postačí, ženina osobnost (a s ní spojený mnohokrát zde diskutovaný ženský neprogram) nestačí na pokrytí mužových „osobnostních“ potřeb. Už vůbec pak ne takovému, který v družné mužské společnosti vyrostl a na její programem přetékající zábavu si zvykl.
Takový muž o víkendech a na výletech s kamarády muzicíroval, sportoval, popíjel, pošťuchoval se a dělal si naschvály, hrál šachy i karty, smál se „blbým“ nápadům, vyprávěním historek ze života a zažíval tisíc dalších věcí. A teď má najednou jet na dovolenou nebo na výlet s jednou ženou, se kterou se zná již několik let. S ní má teď (jako nějaký důchodce) sedět u kafíčka, procházet se po nábřeží, očumovat na tržištích a v obchodních domech, ležet (a zívat) na dece u moře a vést nasládlé kecy – zkrátka nuda na nudu. Nedivte se, že si do svého nového světa po boku ženy, kam byl biologicky dotlačen, snaží vzít kus svého světa starého, plného kamarádství, družnosti a legrace.
Snažte se ho v tom pochopit – vždyť vás to nic nestojí. Naopak – není dovolená ve více párech zábavnější než dovolená ve dvou? Jestliže potřebujete mít pocit, že váš chlap patří jen vám, čehož důkazem má být, že budete spolu jen ve dvou, brzy ho umoříte nudou a zmizí. I když budete mít společné bydlení, tolerujte mu jeho úniky za kamarády na „zdravý vzduch“.
A najděte si také vlastní program – kromě obohacení vlastního života i snáze pochopíte myšlení těch, kteří ten program mají.
Pokud je vaším jediným programem oprašování vlastního chlapíčka (a posléze jeho hrobu), je to hodně málo. Spoustě ženám to k životu stačí, nechtějte ale po chlapovi, aby takovou životní břečku popíjel s vámi.
